(16.10 hodin)
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, chci reagovat na sáhodlouhá vystoupení poslanců ODS. Myslím si, že samozřejmě chápu nenaplnění jejich spekulací a představ, jak by si to oni představovali, že by to mělo probíhat. Já bych ocenil práci komise, která vycházela z faktů a která konstatuje to, co je pravdou, co je realitou, to, co se dá prokázat. Samozřejmě zbožná přání tady poslanců opozice, obzvlášť tady z ODS, jsou jejich zbožná přání a určitě doufají v to, že tím ovlivní volební výsledek, a docela se to dobře hodí. Ale samozřejmě nebudu tady vzpomínat mnohé firmy, které už dnes neexistují, jako Poldi Kladno, zbrojovky na pomezí moravskoslezském a podobně, kde určitě s radostí vzpomínají na privatizační doby, kdy určitě ta privatizace byla tak čitelná, čistá a křišťálová, že vedla až k tomu, že ty firmy dneska nejsou. Takže děkujeme a myslím si, že to, co bylo potřeba říct, bylo řečeno. Nemá smysl asi dál to rozvíjet.
Pokud jde o vládu, myslím si, že postupovala standardně. Pokud jde o způsob zasedání vlády, tak myslím, že páni poslanci zapomněli na to, že i vlády dřívější, například Klausovy, postupovaly obdobným způsobem v podobných situacích, a na tom není potřeba nic měnit. Pokud samozřejmě komise došla k některým závěrům, má některé doplňující nebo zlepšující návrhy pro způsob jednání vlády, určitě je to k diskusi a myslím si, že do budoucna budeme hledat způsoby, aby nedocházelo například k těmto přeslechům.
A já bych se například třeba pana poslance Nečase zeptal, jestli on ví, co bylo před dvěma lety, já nevím, 13. února 2004 co dělal. Co projednával v této Poslanecké sněmovně a jak hlasoval ke konkrétnímu pozměňovacímu návrhu? Myslím si, že by si taky asi dost těžko vzpomínal. (Ohlas z poslaneckých lavic napravo - jsou zápisy.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak to byl místopředseda vlády Zdeněk Škromach. Nyní se o slovo hlásí pan poslanec Pavel Hojda. Prosím. (Výkřiky pokračují.)
Prosím o klid.
Poslanec Pavel Hojda: Děkuji. Pan poslanec Nečas je dobrý řečník, ještě lepší mystifikátor, úplně nejlepší. Začnu odpovídat na některé jeho výpady.
Za prvé. Komise se usnesla na tom, že si pozve další svědky, a potom si je nepozvala a nechce dále činit.
Členové komise, kteří byli na jednání, mi to potvrdí a můžou si to najít i ze zápisů, ví velice dobře, že když jsme projednávali pozvání dalších svědků, tak jsme navzájem se upozornili a usnesli se na tom, že si tyto svědky pozveme jenom v případě, že bude prodloužena činnost komise. (Haló z lavic napravo.) Znova opakuji - jenom v případě, že bude prodloužena. Současně jsme se dohodli, že teprve na jednání 26. ledna se rozhodneme, že pokud většinově přijmeme zprávu a shodneme se na ní, tak že požádáme Sněmovnu o ukončení činnosti komise.
Takže prosím, pane Nečasi, kdybyste bral v úvahu tyto informace a nerozvíjel na základě svých fabulací potom nějaké závěry o takzvané zamlžovací komisi. Jmenoval jste mě, že já jsem předsedou zamlžovací komise. Prosím jenom, abyste si uvědomil, že komise je vícečlenný orgán, že rozhoduje většinově, tak jak je to demokratické. Jestli uznáváte demokratické principy, tak nemůžete hovořit o zamlžovací komisi. (Opět hlasité reakce zprava.)
A to, co se zeptal pan místopředseda vlády, tak já jsem měl připravenou podobnou otázku, akorát že jsem se chtěl zeptat, co jste dělal 4. 2. 2004. Byl bych rád, kdybyste nám řekl přesně, co jste dělal a jak jste rozhodoval. (Opět hlasy: Existuje zápis.)
K rozhodnutí cenných papírů tady padají velice krásné narážky, jak Komise pro cenné papíry údajně urychleně rozhodovala v srpnu. Ale už se tady neřeklo, že Komise pro cenné papíry vyžadovala podklady od PKN Orlen už v červnu a začátkem července roku 2005, že nebyly tyto podklady řádné, že se opětovně požadovalo dodání těchto podkladů, a teprve až od toho inkriminovaného pětadvacátého byly dodány veškeré náležitosti a komise mohla rozhodnout. Takže pánové, když informujete, informujte úplně, a pak teprve přijímejte nějaké závěry.
K tomu ostatnímu bych se vyjádřil potom úplně na konec. (Potlesk z lavic ČSSD.) Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane předsedo. Prosím o další přihlášku do obecné rozpravy. Prosím, slovo má pan kolega Svoboda.
Poslanec Miroslav Svoboda: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych i já svým málem přispěl do toho pověstného mlýna, a to především tím, že bych se pokusil reagovat na některé otázky, fabulace, které tady byly mými předřečníky řečeny, a to samozřejmě především předkladatelem oponentní zprávy panem kolegou Římanem.
Za prvé mi dovolte před vlastní úvahou nad těmi otázkami se pozastavit, nad jedním faktem, a to je, že teprve v průběhu jednání, tohoto jednání, v tuto chvíli nám byla doručena na stoly v písemné podobě tato oponentní zpráva. Připadá mi to minimálně nefér, protože pokud bych se měl kvalifikovaně připravit na tuto zprávu, a podotýkám, že při jednání vyšetřovací komise jsme měli před sebou stovky a možná tisíce listů dokumentů, tak by si to žádalo mít před sebou tu zprávu, abychom byli schopni přesně vyhledat si příslušné listiny k daným otázkám. Takže bych se přimluvil minimálně za to, abychom příště měli alespoň nějaký minimální čas na to, abychom se mohli připravit. Proto se zároveň i omlouvám, že mé odpovědi budou opravdu improvizující.
První, co tu bylo řečeno s velkou pompou, je to, co tu už mí dva předřečníci řekli, a to je, že bylo přijato usnesení, v kterém se říká, že byl pozván dlouhý seznam svědků a že v zásadě byla činnost komise přerušena téměř násilím k tomuto datu, aby byla ukončena. Já musím potvrdit slova předsedy Hojdy. Alespoň já jsem zvedal ruku pro usnesení, které říkalo, že za předpokladu, že bude činnost komise pokračovat, tak budou tito svědci vyslechnuti.
Proč byla diskuse na toto téma? No z jednoduchého důvodu, protože pochopitelně kdybychom reagovali až po dnešním dni, to znamená až po závěru Poslanecké sněmovny, tak by došlo k další prodlevě a samozřejmě by došlo k tomu, že bychom reálně vyslýchali až někdy za čtrnáct dní, což komisi připadla ztráta času. Proto se předjímalo rozhodnutí i v obou dvou případech, a to tak, abychom byli schopni okamžitě reagovat.
Další teatrální vyhlášení bylo to, že jsme nebyli schopni vyslechnout devět společností, které se v určitém okamžiku zúčastnily diskuse na téma privatizace Unipetrolu. Jestli si dobře vzpomínáme, tak hned na začátku byla učiněna výzva veřejnosti. Tato výzva samozřejmě směřovala i k odborné veřejnosti a ty firmy, které měly na co poukázat, které měly určité výhrady k této privatizaci, tak samozřejmě mohly se ozvat. Mají na to celé týmy odborníků a zcela jistě bychom určitý podnět tohoto druhu dostali.
Byla tady jako stěžejní téma řečena otázka zúžení, rozhodnutí vlády o zúžení nebo vyřazení tří uchazečů, to znamená to pověstné zúžení z šesti na tři. Jedná se o zasedání vlády 21. 1. 2004. Překvapuje mě, že současný pan poslanec Říman, ale především exministr Říman poukazuje přesně na tento okamžik. A já se ptám: Za jeho ministrování, za jeho vlády nejednala vláda v režimu tajném? To znamená, pořizovaly se tehdy v režimu tajném záznamy, audio-, popřípadě videozáznam z těchto jednání? Jestli se nepletu, tak se tento režim a tyto standardy od té doby nezměnily. A já alespoň mám informace takové, že se tehdy jednalo naprosto stejně, jako jedná vláda v tomto okamžiku.
***