(16.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
Jak je toto možné? A jak je možné toto označit za nemanipulativní chování? Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že jsme nebyli za dobu existence Poslanecké sněmovny svědky tak fatálního a skandálního selhání vyšetřovací komise jako právě v tomto případě. (Potlesk v pravé části sálu.)
Tato ignorance základních faktů je prostě něčím naprosto nevídaným a nepředstavitelným a já se divím panu předsedovi komise, že se k něčemu takovému odhodlal propůjčit. Respektive jestliže sleduji současné kontury současné politické situace, nedivím se vůbec ničemu. Naopak mi to naprosto zapadá. To je tedy první velká podivnost.
A znovu zdůrazňuji, bezpečnostně strategická rizika nebyla identifikována žádnou českou zpravodajskou službou u žádného z vyřazených uchazečů. Jediná firma, která byla označena za potenciální a bezpečnostní riziko jednou českou zpravodajskou službou, to znamená Úřadem pro zahraniční styky a informace, byl právě nabyvatel podniku Unipetrol. Byla to právě firma, o které rozhodla vláda České republiky. Co více, dámy a pánové, potřebujete jako evidentní důkaz nepravdivosti teze, že nedošlo k pochybením, a nepravdivosti teze, že firma Unipetrol byla prodána nejvyšší nabídce?
Mimochodem dalším důkazem je to, co zmínil pan poslanec Říman, že smlouva neobsahuje žádnou pojistku proti následnému prodeji právě někomu z těchto tzv. bezpečnostních rizik. Ta smlouva vůbec nebránila tomu, aby nabyvatel, firma PKN Orlen, třeba druhý den prodal Unipetrol právě onomu vyřazenému uchazeči, například oné kazašské firmě. To je druhý důkaz toho, že žádná skutečná relevantní, zpravodajskými informacemi podložená fakta o bezpečnostním riziku těchto vyřazených uchazečů neexistovala, že byla dodatečně vsunována do jednání vlády, že bylo blahodárným způsobem využito výpadku krátkodobé i dlouhodobé paměti klíčových členů vlády, a takto za podivných okolností bylo rozhodnuto o novém nabyvateli.
Další otázkou je dokončení celé této privatizace, protože tato privatizace ve skutečnosti byla skutečně dokončena až okamžikem výkupu minoritních akcionářů, a to se dostáváme do léta loňského roku. Nechť česká veřejnost posoudí, zda jsou náhodnou souvislostí a náhodnou kauzalitou následující data a následující fakta, která jsou, dámy a pánové, nezpochybnitelná.
Na přímý pokyn předsedy vlády pana Paroubka odjíždí šéf jeho kabinetu pan Doležel na jednání k předsedovi vlády Polské republiky Belkovi. Já jsem zde již z tohoto místa několikrát uváděl, že je to i z hlediska diplomatického protokolu mimořádně neobvyklá věc, aby pouhý tajemník kabinetu byl přijímán hlavou vlády jiného státu. Je to něco krajně neobvyklého, něco krajně výjimečného, něco, co by spíše svědčilo o tom, že tady hrozí válečný stav nebo něco podobného nebo naprosto krizová situace mezi dvěma zeměmi, jestliže je takto nízko posazený úředník z hlediska diplomatického protokolu přijímán předsedou vlády. 23. srpna 2005 dochází k tomuto jednání, kde díky seriózní práci naší diplomatické služby máme docela přesný přehled o tom, co se tam dělo, a základním obsahem tohoto jednání je výkup minoritních akcionářů. Drtivá většina tohoto jednání se týká toho, aby co nejrychleji byli vykoupeni minoritní akcionáři, a představiteli polské vlády a představiteli polské firmy PKN Orlen je zdůrazňován právě tento časový faktor a je zdůrazňováno to, že mají být tito akcionáři co nejrychleji vykoupeni. Mimochodem, nikdo z českých účastníků neprotestuje, nikdo z českých účastníků nezdůrazní představitelům polské vlády, že jakékoli zasahování exekutivy do rozhodování nezávislé Komise pro cenné papíry by bylo nejenom nelegitimní, ale dokonce nelegální a možná i za hranicí trestního zákona. V tom zápise o protestu někoho z českých účastníků jednání není ani slovo. Přesto tedy konstatuji, že 23. 8. se konalo toto jednání u předsedy vlády Polské republiky.
24. 8. 2005, další nezpochybnitelný fakt, předsedu Komise pro cenné papíry navštěvuje pan Šrámek, pracovník Úřadu vlády. Téhož dne, čili 24. 8. 2005, Komise pro cenné papíry vyzvala nabyvatele, to znamená PKN Orlen, k doplnění žádosti o výkup minoritních akcionářů. 26. 8. 2005, o pouhé dva dny později, tak firma PKN Orlen učinila, to znamená dva dny poté, co k tomu byla vyzvána, a především dva dny poté, co samozřejmě čirou shodou okolností podle názoru většiny komise navštívil předsedu Komise pro cenné papíry pracovník Úřadu vlády. A ještě téhož dne, dámy a pánové, to znamená 26. 8., čili téhož dne, kdy PKN Orlen doplnila tuto svoji nabídku, Komise pro cenné papíry rozhodla o povolení tohoto výkupu a o stanovení ceny. Podotýkám, že se jednalo o páteční odpoledne, podotýkám, že Komise pro cenné papíry měla na toto rozhodnutí pět dní. Učinila tak pouze několik hodin poté, co jí byla tato doplněná žádost doručena, a učinila tak pouhé tři dny poté, co předseda polské vlády naléhal na rychlé rozhodnutí Komise pro cenné papíry. Nezbývá než dodat, že jeden z členů Komise pro cenné papíry, který právě zodpovídá metodicky za řízení tohoto úseku, který se zabývá věcí, o které mluvíme, vyjádřil velký podiv nad tím, že komise rozhodla tak rychle.
Čili vedle samotného rozhodnutí o nabyvateli podniku Unipetrol zde v tom druhém klíčovém momentu, to znamená v okamžiku výkupu minoritních akcionářů, máme opět pouze náhody? To znamená, ta data, která jsou nezpochybnitelná, jsou pouze náhodně završená data? Podle názoru většiny komise to všechno bylo čirou náhodou. Čirou náhodou jel pan Doležel za panem Belkou, čirou náhodou se bavili o výkupu minoritních akcionářů, čirou náhodou pracovník Úřadu vlády navštívil předsedu Komise pro cenné papíry, čirou náhodou téhož dne Komise pro cenné papíry vyzvala nabyvatele k doplnění nabídky, čirou náhodou téhož dne, kdy nabyvatel toto doplnění nabídky učinil, Komise pro cenné papíry pouze několik hodin poté rozhodla o výkupu minoritních akcionářů.
Dámy a pánové, kdo věří v tyto čiré náhody, ano, bude hlasovat pro ono nesmyslné usnesení, které tady navrhl pan předseda. Kdo chce skutečně nalézat pravdu, kdo nechce další zamlžování v této podivné kauze, tak pro něj nemůže hlasovat a musí hlasovat pro zprávu, kterou tady předložili zástupci menšiny.
Dámy a pánové, Poslanecká sněmovna vytvořila tuto vyšetřovací komisi podle názvu jako vyšetřovací. My svým dnešním hlasováním rozhodneme o tom, zda definitivně před veřejným míněním a před médii institut vyšetřovacích komisí nepohřbíme jako směšný a nic neřešící. Pokud se většina Poslanecké sněmovny rozhodne podpořit návrh, který tady přednesl pan předseda, a nechci ani říkat vyšetřovací komise, pan předseda zamlžovací komise, tak tím definitivně děláme krok, který, chceme-li být důslední, by nás měl vést k tomu, že ze zákona o jednacím řádu vůbec ustanovení o vyšetřovacích komisích vyřadíme jako naprosto zbytečná a redundantní. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Petru Nečasovi. Nyní zde mám dvě přednostní přihlášky, ale první se hlásil místopředseda vlády Zdeněk Škromach. Má slovo. Poté pan předseda vyšetřovací komise Pavel Hojda.
***