(15.00 hodin)
(pokračuje Říman)
Začnu oním zasedáním, vlastně posledním zasedáním vyšetřovací komise 26. ledna letošního roku, kdy, jak už bylo řečeno, členové vyšetřovací komise nedošli k většinové dohodě na prodloužení termínu pro své vyšetřování - a nyní bych vás chtěl upozornit na první věc - přestože na předchozích jednáních většinově členové komise odsouhlasili, že je potřebné realizovat další výslechy a získat a analyzovat další písemné podklady.
Konkrétně šlo o tyto svědky, kteří - opakuji - již byli vyšetřovací komisí schváleni většinově jako potřební k vyslechnutí: Jiří Paroubek, premiér vlády České republiky, Vladimír Špidla, premiér České republiky v době druhé privatizace Unipetrolu, pan Bublan, předseda Úřadu pro zahraniční styky a informace v době druhé privatizace Unipetrolu, pan Winkler, náměstek ministra zahraničních věcí v době druhé privatizace Unipetrolu, pan Kuta, předseda poradní komise vlády České republiky pro druhou privatizaci Unipetrolu, pan Šimáček, člen prezidia Komise pro cenné papíry, pověřený metodickým řízením odboru emisí a dalších odborů, které mají ve své kompetenci rozhodování o ceně akcií pro minoritní odkup, pan Šrámek, pracovník Úřadu vlády, pan Jiří Rusnok, ministr průmyslu a obchodu v době ukončení smlouvy mezi Agrofertem a státem, v době tzv. první privatizace Unipetrolu, pan Miroslav Grégr, ministr průmyslu a obchodu v době první privatizace tohoto podniku. Tito všichni svědkové jsou odsouhlaseni a čekají na to, že budou vypovídat.
Dále se vyšetřovací komise většinově shodla na nutnosti vyslechnout členy vyšetřovací komise polského Sejmu a učinila již příslušné kroky prostřednictvím českého diplomatického zastoupení ve Varšavě. V této souvislosti připomínám zprávu z posledních dnů, z předvčerejška, kdy jeden z členů vyšetřovací komise polského Sejmu, v současné době ministr polské vlády pan Wassermann opakovaně sdělil ochotu a připravenost být vyslechnut českou, tedy naší vyšetřovací komisí.
Dále vyšetřovací komise rovněž již formulovala a odeslala soubor otázek vůči devíti zájemcům o majetkový podíl státu v a. s. Unipetrol, který - jak zdůrazňuji - byl již těmto společnostem zaslán.
A konečně do termínu posledního jednání vyšetřovací komise, tedy do 26. ledna, komise neobdržela některé písemné materiály, které si předtím vyžádala od firmy Agrofert, resp. od Komise pro cenné papíry, protože je považovala za významné pro svou další práci.
Z uvedeného výčtu, dámy a pánové, myslím, že je vcelku zřetelné a zřejmé, že komise do 31. ledna 2006 nestihla prověřit všechny informace, které by mohly jasně odpovědět na otázky formulované Poslaneckou sněmovnou. Fakt, že se členové komise shodli na nutnosti vyslechnout výše uvedené svědky a prostudovat materiály, svědčí spíše o tom, že množství informací získaných do té doby považovali - zdůrazňuji a opakuji - většinově za nedostatečné. Zprávy, které jsou Poslanecké sněmovně předkládány dnes, tedy 31. ledna, ať již ta, kterou předkládá většinově vyšetřovací komise, nebo tato zpráva, kterou předkládá menšinová skupina vyšetřovací komise, jsou tedy zatíženy absencí informací, které by bylo možno získat dalším vyšetřováním.
K odpovědím na otázky, které zadala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky pro šetření vyšetřovací komisi.
První otázka: zda odpovídaly podmínky vzniku Unipetrolu a jeho postupné privatizace evropským standardům pro privatizace.
Naše konstatování je takové: Vznik Unipetrolu komise neposuzovala, neboť neměla k dispozici privatizační projekt, nezabývala se procesem vzniku Unipetrolu a procesem vzniku a privatizací částí České rafinérské. Proto nelze dát jasnou odpověď na otázku, zda vznik Unipetrolu odpovídal evropským standardům.
Za zavádějící musím považovat odpověď, kterou jste slyšeli od pana kolegy Hojdy, totiž že vznik společnosti Unipetrol proběhl z hlediska evropských standardů pro privatizaci. Opakuji - komise toto nezkoumala, nelze v žádném případě z ničeho dovodit z průběhu jednání vyšetřovací komise, odkud toto tvrzení mohlo vzniknout.
Co se týče vyjmutí rafinérie z Chemopetrolu při založení České rafinérské, tady není problém. Jeden svědek - bylo řečeno pan Babiš - řekl, že to byla chyba. Komise to nijak dále nezkoumala.
Další otázka: Jaká byla role poradců při vzniku Unipetrolu a jeho privatizaci?
Dostanete zprávu menšinové skupiny vyšetřovací komise na stůl, momentálně se rozmnožuje. Takže nebudu zde číst všechno, můžete si to přečíst sami. Zpráva je poměrně dlouhá, delší než první zpráva. Proto u této otázky odpovím pouze v tom smyslu, že vyšetřovací komise nevyslechla žádného z členů poradní komise. Hodlala vyslechnout pana Kutu, předsedu této poradní komise. Nicméně z časových důvodů se to ještě neuskutečnilo. Proto my konstatujeme, že vyšetřovací komise nemohla dosud roli poradců a poradní komise objektivně posoudit.
Znovu se vracím ke zprávě, kterou přednesl pan Hojda, kde zaznělo, že vyšetřovací komise konstatuje, že jak při první, tak při druhé privatizaci společnosti Unipetrol byla role poradců a poradní komise přínosná a vysoce odborná - konec citátu. I v tomto případě nelze z jednání komise, z výslechů svědků a ze studia dostupných materiálů toto s naprostou určitostí tvrdit. Není možné takto zacházet s fakty.
Jedna z klíčových otázek, třetí: Dodržela vláda při vzniku Unipetrolu a během jeho privatizace zveřejněné podmínky soutěže?
Společně obě části komise mohou konstatovat, že při první privatizaci Unipetrolu - zde bych řekl údajně, protože je to založeno na výpovědi několika svědků - vláda ani Fond národního majetku nedodržely zveřejněné podmínky soutěže, a to zejména z důvodů povodní v roce 2002.
Za důležité považujeme upozornit, že vláda se na podzim roku 2002 dohodla s firmou Agrofert o ukončení smlouvy bez vzájemného uplatnění sankcí. Na to bych chtěl upozornit, protože vyšetřovací komise zamýšlela nechat zhodnotit postup vlády při odstoupení od smlouvy z hlediska standardnosti tohoto postupu vzhledem k uzavřené smlouvě, protože smlouva umožňovala státu vyvíjet jisté aktivity k ochraně svých zájmů. Nicméně všechny oslovené právní kanceláře právě kvůli malému časovému prostoru pro jednání komise, tedy k včerejšímu dni, toto odmítly. Stejně tak vyšetřovací komise nestihla vyslechnout příslušné členy vlády, tedy pana Rusnoka, Špidlu a Grégra. Proto nelze za této situace hodnotit korektnost a výhodnost uvedeného postupu vlády, tedy toho, že odstoupila od smlouvy s Agrofertem bez uplatnění jakýchkoli sankcí a náhrad.
Nyní k druhé privatizaci. Ta bude delší. V procesu tzv. druhé privatizace považujeme za naprosto klíčové pro celý proces rozhodnutí vlády z 21. ledna 2004, kdy vláda vyřadila z další účasti tři zájemce, kteří byli doporučeni poradní komisí pro postup do dalšího, tedy závěrečného kola.
***