(15.10 hodin)
(pokračuje Říman)
Vyřazení zájemci nabízeli nejvyšší indikativní ceny a kvalita jejich nabídek byla poradní komisí zhodnocena jako jedna z nejlepších, resp. nejlepší.
Materiál, na základě kterého byl tento bod vládou projednáván, byl členům vlády položen na stůl v den zasedání vlády, neprošel tedy standardním připomínkovým řízením a příslušní členové vlády neměli čas si jej ani prostudovat. Materiál měl pouze informační charakter a neobsahoval návrh na vyřazení kteréhokoliv z doporučených zájemců. Naopak obsahoval doporučení poradní komise, aby "z důvodu zachování dostatečné míry konkurence" byli v soutěži ponecháni všichni zájemci. Jednání vlády o tomto bodu probíhalo jako uzavřené, tedy jednání se účastnili pouze členové vlády, a z jednání vlády nebyl pořizován zvukový ani písemný záznam. Proto nelze žádným jiným způsobem rekonstruovat toto klíčové rozhodnutí než výslechem svědků, tedy členů tehdejší vlády.
Vyšetřovací komise vyslechla tyto členy vlády, kteří byli na jednání přítomni: tehdejšího ministra vnitra pana Stanislava Grosse, ministra financí pana Bohuslava Sobotku, ministra průmyslu a obchodu pana Milana Urbana a ministra zahraničních věcí pana Cyrila Svobodu. Ani jeden z dotázaných svědků nebyl schopen upřesnit, kdo navrhl, aby vláda rozhodovala o vyřazení některých zájemců, ani kdo z ministrů se účastnil diskuse na toto téma.
Na otázku, proč vláda vyřadila tři ze šesti zájemců, odpovídali svědci shodně, totiž že z bezpečnostně strategických důvodů, resp. že byl zájem, aby kupující měl sídlo v zemi Evropské unie a NATO. Na otázku, zda vláda nebo jednotliví ministři rozhodovali v této věci na základě znalostí zpráv příslušných služeb státu, odpověděli, že nikoliv. Pouze ministr zahraničních věcí sdělil, že vedl se zástupci Úřadu pro zahraniční styky a informace debatu o rizicích tzv. kazašské cesty. Ministři pánové Sobotka a Urban na otázku, zda v okamžiku rozhodování věděli, že vedení PKN Orlen bylo již v té době vyšetřováno komisí polského Sejmu, odpověděli záporně. Stejně tak odpověděli, že nevěděli o tom, že jsou pochybnosti o skutečném vlastníku majoritního balíku akcií PKN Orlen, resp. - a to platí dodnes - komu patří majoritní balík akcií Orlenu, že není známo.
Dále je možno konstatovat, že z informací, které má vyšetřovací komise k dispozici, příslušné složky státu nevarovaly vládu o rizicích spojených s ponecháním tří vyřazených firem nadále v soutěži, tedy že je nepovažovaly za strategicko-bezpečnostní riziko. Naopak, jisté riziko bylo zmiňováno u některých firem, které v soutěži zůstaly.
Já zde udělám vsuvku a budu konstatovat, že komise ví, o které konkrétní firmy se jednalo, nicméně vzhledem k tomu, že jak písemné materiály od příslušných složek, tak také výpovědi zástupců těchto složek byly vedeny v režimu neveřejném, tak konkrétní údaje nelze sdělovat. Ale známo to je.
Na základě těchto informací je podle našeho názoru možné konstatovat:
1. Rozhodnutí vlády o vyřazení tří zájemců bylo vládou přijato, přestože členové vlády s výjimkou předkladatele neměli možnost prostudovat materiál.
2. Rozhodnutí vlády o vyřazení tří zájemců nebylo založeno na využití informací příslušných služeb státu, resp. nebylo v souladu s informacemi těmito službami poskytovanými. Z výpovědí svědků lze dovodit, že příslušní členové vlády s výjimkou ministra zahraničí neprojevili o tyto informace zájem, nebo spíše nebyli z těmito zprávami seznámeni.
3. Argumentace členů vlády, že kritériem vyřazení byla bezpečnostní rizika, není v souladu se skutečností, že vláda ponechala v platnosti původní podmínky výběrového řízení, které umožňují nabyvateli majetkového podílu ve společnosti Unipetrol okamžitě po vypořádání transakce odprodat tento podíl jakékoliv třetí osobě - například i některé z vyřazených firem, už dodávám mimo zprávu.
Okolnosti tohoto rozhodnutí vlády ze dne 21. ledna 2004 zakládají značné pochybnosti o správnosti rozhodovacího procesu, který vláda používá. Jak vyplynulo z výslechu, jde o standardní postup vlády používaný i v dalších případech. Rozhodování vlády by podle našeho názoru nemělo být zejména při majetkových transakcích velkého charakteru černou dírou, o které nelze zpětně získat žádné informace, proč vláda rozhodla tak, jak rozhodla.
Jsme přesvědčeni, že rozhodnutí vlády v takovýchto věcech a tímto mechanismem, tedy uzavřeným zasedáním vlády, by mělo splňovat následující kritéria:
1. Rozhodnutí má být zdokumentovatelné, to znamená, že i z uzavřeného jednání vlády by měl být pořízen záznam, ať už písemný či zvukový, uchovávaný samozřejmě v příslušném stupni utajení.
2. Rozhodnutí by mělo být transparentní, to znamená, že vláda by měla umět odůvodnit své rozhodnutí a vypořádat se s doporučeními příslušných odborných útvarů.
3. Rozhodnutí by mělo být založeno na úplné znalosti členů vlády o příslušné materii, to znamená, že všichni členové by měli mít možnost prostudovat materiál v dostatečném časovém předstihu. Stejně tak by měl projít patřičným, byť v režimu neveřejném, důvěrném či tajném, připomínkovým řízením.
Pokud vláda tato kritéria nesplňuje, zakládá pak, jak vidíme, mnoho příležitostí k pochybnostem, byť by takové rozhodnutí bylo i dobře míněné. Proto doporučujeme vládě, aby v tomto smyslu upravila napříště svůj jednací řád.
Toto zjištění my vnímáme jako výrazný výsledek, jeden z výsledků jednání vyšetřovací komise, který by mohl napříště odpomoci od podobných problémů, s jakými se dnes potýkáme, kdy nejsme schopni zpětně rekonstruovat, proč bylo rozhodnuto tak a ne jinak. Věříme, že vláda,a nejenom tato, ale jakákoliv, si z tohoto vezme jisté ponaučení.
Uvedené nedostatky v předmětném usnesení vlády považujeme za obzvláště závažné, protože rozhodnutí o vyřazení těchto tří zájemců mohlo mít klíčový vliv na další vývoj celé privatizace, neboť snížilo - a opět řečeno slovy poradní komise vlády - dostatečnou míru konkurence, a mohlo mít tedy přímý vliv na dosaženou cenu. Navíc existovaly signály, že někteří z uchazečů, kteří zůstali v soutěži, nemají o Unipetrol jako celek vůbec zájem.
Do včerejšího dne se nepodařilo komisi prokázat, zda za rozhodnutím vlády o vyřazení tří zájemců stál zájem konkrétní osoby nebo skupiny na usnadnění získání majetkového podílu státu ve společnosti Unipetrol. Avšak uvedené okolnosti provázející toto rozhodnutí, neschopnost vyslýchaných členů vlády vzpomenout si na cokoliv z tohoto uzavřeného jednání - opakuji, s výjimkou ministra Svobody - a informace získané z materiálu informačních služeb zakládají důvodné podezření, že za vyřazením silných zájemců mohly stát i jiné zájmy než takzvaně bezpečnostně strategické.
Tolik k onomu bodu, který je poněkud delší, než jak ho předložila komise většinovým hlasováním.
Čtvrtá otázka: zda odpovídala cena za prodej státního podílu tehdy známé tržní hodnotě státního podílu.
My konstatujeme, že při první privatizaci byla dohodnuta cena mezi vládou a společností Agrofert ve výši cca 10,8 mld. Kč. Podle nás existují oprávněné pochybnosti, že o tržní cenu nešlo, neboť firma Rotch Energy nabídla cenu vyšší, přesto nebyla vybrána.
***