(17.30 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Ta akce není vedena s mandátem OSN. Musel by to být jasný mandát pro vojenský podnik tohoto druhu, který tu není. Ta akce není ani kontrolována mezinárodním společenstvím a není to ani akce Severoatlantické aliance. Je to ostatně zejména neprávní základ té akce, co vedlo vládu Spojených států amerických v prosinci 2005 k úsilí získat pro tuto akci podporu alespoň v rámci Severoatlantické aliance a dosáhnout alespoň jednotné podpory všech evropských členů Severoatlantické aliance a Kanady. Ne náhodou podmiňují například nizozemští politici svou podporu a požadují záruky, že Spojené státy americké se podřídí požadavkům mezinárodního práva. Za takových podmínek slibovat a připravovat nasazení našich vojáků znamená jít proti zákonu o míru a proti Chartě OSN a dalším základům mezinárodního práva.
Zvolil jsem klidný, věcný tón. Chci věřit tomu, že pan premiér naváže.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Slova se ujme předseda vlády Jiří Paroubek v otevřené rozpravě.
Předseda vlády ČR Jiří Paroubek: Dámy a pánové, vážený pane poslanče, je zřejmé, že tohle je záležitost, na které se asi těžko můžeme shodnout, protože se jedná o věc určité zahraničněpolitické orientace vlády a vaše strana se na věci dívá poněkud jinak. Já bych snad jenom úplně obecně řekl v úvodu, když jste hovořil o tom, že nedostávám zřejmě přesné podklady od svých podřízených, že já bych to viděl jinak. Dostávám podklady, které se prostě nelíbí těm, kteří interpelují. To se stává.
Pokud jde o spojenectví NATO, já jsem přesvědčen, že je to pro Českou republiku, zejména ve vazbě na naše členství v Evropské unii, to nejlepší, co jsme mohli udělat pro zajištění bezpečnosti státu, takže v tuto chvíli si myslím, že nikdy ve svých dějinách, nejen České, Československé republiky, ale českého státu vůbec, jsme nebyli tak bezpečně zajištěni, jako jsme nyní.
Jiná věc je, že z toho také plynou určité závazky. Protože spojenectví není jenom o tom, že něco bereme, ale také, že něco dáváme. Já chci vyjádřit přesvědčení, že akce, operace Trvalá svoboda není svévolná akce, je to akce, jak jsem psal ve svém stanovisku - já se přiznám, pane poslanče, protože vy máte smysl pro humor, že jsem hledal, jestli jsem nenapsal ještě nějaká dvě tři další stanoviska, protože vaše vystoupení bylo opravdu velmi podrobné, ale to mé stanovisko, ta odpověď na interpelaci byla zhruba na jednu a půl strany, a tam v té jedné části se píše, vy s tím nesouhlasíte, že Česká republika je rovněž zapojena do činnosti mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil, které na území Afghánistánu působí pod vedením NATO. Tyto síly na základě mandátu Rady bezpečnosti OSN v současné době, rezoluce Rady bezpečnosti č. 1623 z 13. září 2005, asistují afghánské vládě při vytváření bezpečného prostředí v zemi. Je zřejmé, že existuje legální afghánská vláda, můžeme mluvit o složitosti situace v té zemi, ale vláda, která vznikla na základě vůle lidu, a my to také respektujeme. Ten náš příspěvek, řekněme si otevřeně, je spíše symbolický, byť stojí daňové poplatníky v řádech set milionů Kč, nebo bude stát. Samozřejmě příslušná rezerva v rámci Ministerstva obrany, jeho rozpočtu, je vytvořena a pan ministr o tom bude jistě detailně hovořit, propracovaněji asi v této chvíli nežli já.
Symbolická účast 120 vojáků. Jde o to, že jsme skutečně součástí nějakého spojenectví. My přece nemůžeme jenom brát a nic nedávat. Upřímně řečeno, ty další kontingenty jsou vesměs mnohem větší, než je ten kontingent náš. Ale já pro uklidnění, abychom neviděli jenom Spojené státy, jejich řekněme z vašeho hlediska imperiální politiku, z mého hlediska politiku spojence, řeknu toto: Minulý týden jsem byl v Indii. Indie dělá myslím velice rozumnou zahraniční politiku, je to země s tradičními vazbami na bývalé Československo, na Českou republiku. Mají stejně jako my zájem o to, aby se naše vztahy zlepšovaly. Podstatná část rozhovoru, který jsem měl s premiérem Indické republiky Singhem, byla věnována právě otázkám Afghánistánu. A ujišťuji vás, že slova Spojené státy vůbec nepadla. Oni mě informovali o tom, že je to součást jejich úsilí o národní bezpečnost v té oblasti, že je to součást jejich národního zájmu, aby do toho dávali peníze - oni dávají každý rok zhruba 600 milionů dolarů - jenom proto, aby přispěli ke stabilitě v tomto státě, aby přispěli svou účastí tak, jak mohou. A samozřejmě byli velice potěšeni tím, že Česká republika, předpokládám, může zvážit svoji účast ve vojenských silách, tak jak jsem o tom hovořil, zapojením v činnosti mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil. Čili určitě to není jenom věcí Spojených států nebo jejich spojenců, ale je to věcí širší oblasti, protože destabilizovaný Afghánistán hrozí destabilizovat celou oblast a to je věcí národního zájmu třeba např. Indie.
Pokud jde o údajný slib pana ministra Kühnla, pan ministr Kühnl patří k lidem, kteří mají vysokou politickou kvalifikaci, a zcela nepochybně zná ústavní pořádek této země. Já jsem ani chvíli nepochyboval o tom, že by pan ministr Kühnl dával nějaké přísliby, které jsou v rozporu s jeho postavením ministra obrany. Samozřejmě pokud hovořil o té věci jako o možnosti, tak to je věc jiná, protože o těch věcech se rozhoduje dále podle ústavního pořádku této země.
Mrzí mě, pane poslanče, že v této věci máme rozdílný názor, ale koneckonců v té oblasti zahraniční politiky mě to nepřekvapuje.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi vlády. O slovo se přihlásil pan poslanec Miroslav Grebeníček, takže mu dávám mikrofon k dispozici.
Poslanec Miroslav Grebeníček: To je dobře, že pan premiér zná program Komunistické strany Čech a Moravy, v tomto případě to prokázal v oblasti zahraniční politiky. Ale já mám takový pocit, že jako ústavní činitelé máme i společnou zodpovědnost. Koneckonců tato vláda předložila programové prohlášení a my ho vnímáme. Jsem opoziční politik, ale jestli jsem tady uvedl, že s akcí mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly je možné souhlasit, protože v rámci této akce existují formální garance a určitá kontrola, která zaručí dodržování Ženevských konvencí a mezinárodních úmluv o lidských právech, to jenom prokazuje, že mi jde úplně o něco jiného, než měl na mysli nyní pan premiér.
Já si dovolím tvrdit, že aktivní politika lidských práv a plnění závazků v mezinárodní spolupráci při hledání účinných řešení globálních problémů světa, včetně sociálních a ekologických, to je orientace, ke které by se měl každý rozumný politik hlásit. A já vás považuji za rozumného politika, proto to prezentuji v té podobě, jak to prezentuji.
***