(19.10 hodin)
(pokračuje Šojdrová)
Třetí otázka. O čem bude rozhodovat zřizovatel kromě jmenování ředitele? To je jasná otázka. O čem ve své vlastní působnosti bude rozhodovat zřizovatel.
Čtvrtá otázka. Proč nepřipouštíte jinou formu odměňování u zřizovatelů, kterými nejsou kraje či obce? Proč nepřipustíte, aby dozorčí rada mohla rozhodnout? Rozhodně to není obava, že by zde došlo k nějaké nekalé konkurenci, buď placení nadstandardních platů, či naopak, jak říkáte, že nepřeji platy, vyšší mzdy zdravotníkům. Tak to přece není a vy to dobře víte. Proč do sítě nemohou být zařazeny v jiné právní formě? To je otázka číslo tři.
A ptala jsem se jasně. Bude zachován rozsah zdravotní péče a počet lůžek u těch, které budou zařazeny v těchto prvních dvou letech, a na jak dlouho? Jednoduchá odpověď - ano, ne.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Šojdrové. Nyní se slova ujme pan poslanec Vladimír Říha, v tuto chvíli poslední písemně přihlášený do obecné rozpravy. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladimír Říha: Vážený pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, musím se svou troškou do mlýna, protože jsem řadu let pracoval ve zdravotnických zařízeních od nejnižšího typu po nejvyšší.
Možná že jsme zapomněli na to, že bodem, o kterém jednáme, je tisk 810, návrh zákona o veřejných zdravotnických zařízeních, a nakonec diskuse vlastně řeší koncepci celého zdravotnictví. To je jistě v pořádku, ale myslím, že to není ani správné fórum ani správná doba.
Pan místopředseda Filip citoval ústavu, která říká, že každý občan má právo na bezplatnou péči na základě veřejného zdravotního pojištění, a je tam ještě další část věty - za podmínek, které stanoví zákon. Za podmínek, které stanoví zákon, protože zákon musí stanovit podmínky, za kterých občan čerpá bezplatnou péči, protože prostředky jsou limitované a není možné čerpat péči bez hranic.
Já se domnívám, že této debatě měla předcházet debata, co vlastně považujeme za základní páteřní síť systému zdravotní péče. Jestli nemocnice, nebo jestli je to někde jinde. Jaká je tady osobní odpovědnost každého z nás za péči o své zdraví. Ze zdravotnické teorie víme, že resort zdravotnictví ovlivňuje zdravotní stav populace z dvaceti procent. To ostatní je životní prostředí a podobně. Já si myslím, že si musíme uvědomit individuální odpovědnost. Jestli budu nadměrně kouřit, nadměrně pít alkohol, přejídat se, tak potom mohu čerpat zdravotní péči obrovsky a vlastně svou odpovědnost v tom zanedbám. To je také významný prvek, když hovoříme o celém systému, místo abychom hovořili o vlastním tisku.
Mně z toho tady vyšlo, že vlastně nevíme, co bude základem systému péče. Jestli je to primární péče, je to systém praktických lékařů, systém ambulancí, anebo budeme mít jako základní systém nemocnice.
Když jsem na začátku byl jedním z těch, co spolupodepsali návrh tohoto zákona, tak jsem vycházel z toho, že opravdu by bylo vhodné, aby vznikla právní norma, která definuje zdravotnické zařízení, které bude pracovat na tzv. neziskovém principu. A to si pořád myslím, že je správné, aby tato forma byla nabídnuta. Domnívám se ale, že by měla být nabídnuta jedna z forem, a dovedu si představit, že by v síti, kterou chceme vytvořit, dokonce taková zařízení měla mít přednost nebo majoritu. Nemohu se ale ztotožnit s myšlenkou, že kritérium této právní formy bude jediným kritériem pro tvorbu sítě. To je můj důvod, kvůli kterému se nemohu ztotožnit s návrhem, který v poslední verzi v tisku 810/7 je.
Proto v této obecné rozpravě avizuji vám rozdaný komplexní pozměňovací návrh, který vlastně nabízí možnost vytvoření veřejného zdravotnického zařízení pracujícího na neziskovém principu, a přitom chci říci, že pojem zisk pro mne není žádné sprosté slovo a že samozřejmě i toto zařízení logicky vytváří nějaký zisk. Jenom, jak již bylo řečeno, zisk vkládá samo do sebe, do zkvalitnění péče a do zkvalitnění nemovitostí, objektů, přístrojového vybavení apod.
To, že dnes různá zařízení jsou na různé úrovni, je způsobeno tím, že měla různé výchozí podmínky. Již v roce 1990 některá zařízení na tom byla lépe, některá hůře. V průběhu let hospodaření někteří ředitelé šetřili a tím pádem nezvelebili zařízení, někteří nešetřili, zvelebili zařízení a někdo pak za ně dluhy zaplatil. Takže výchozí startovací úroveň byla různá a je velmi těžké to hodnotit.
Já už nebudu dál protahovat obecnou rozpravu, protože si myslím, že by měla být vedena vlastně rozprava o obecné koncepci zdravotnictví - co je základem sítě, na čem její základ stojí, jaká bude úloha občana, jaká je jeho osobní odpovědnost, a zákon pak musí vymezit tu část péče, kterou bude občan čerpat bezplatně. Ta nemůže být neomezená prostě proto, že to jinak nejde. Srovnání s pekařem do jisté míry není možné proto, že pekařů v dědině nebude víc. Nikdo si nekoupí rohlíků víc, než je schopen sníst. Kdežto řada občanů je schopna navštívit několik odborníků, nechat si předepsat léky od každého, a pak je strčí doma do šuplíku a systém dostává zabrat tím, že jsou přečerpávány prostředky i tam, kde to není účelné a racionální.
V obecné rozpravě tedy avizuji komplexní pozměňovací návrh. Nevydávám se za jeho autora, použil jsem návrh, který v předchozím druhém čtení předložil kolega Koudelka, a tento návrh je drobně modifikován ještě spoluprací právníků. Vedle toho jsem ještě nechal rozdat další návrh, a sice pokud by ctěná Sněmovna trvala na tisku 810/7, tak potom by to byl návrh, který v podrobné rozpravě uvedu k tisku.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Eviduji vaši přihlášku do podrobné rozpravy, pane kolego. Nemám žádnou přihlášku do obecné rozpravy. - Ještě jednou paní kolegyně Šojdrová.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Já mám za to, že pan ministr opustil tento sál, a rozumím tomu, že mu nestojí za to, aby odpověděl na konkrétní otázky.
Vážené kolegyně a kolegové, já se domnívám, že to není častý jev, aby u tak závažné normy se pan ministr vyhýbal konkrétní jednoduché odpovědi. Jestli si myslíte, že to je tak správné, tak tomu zatleskejte. Určitě. Já si myslím, že přehlížet některé otázky, neklást si je a neodpovídat, je také odpověď. Je mi velmi líto, že tak jednoduše vidíte tento zákon a že si myslíte, že to bude tak velmi dobře zpracované a schválené. Podle vašich úsměvů na tváři vidím, že jste spokojeni. Já vás ujišťuji, že odborná veřejnost spokojena není. Že ta si důsledky nedostatečného legislativního podkladu uvědomuje. Já mohu alespoň říci, že jsem otázky položila. Jestliže panu ministrovi nestálo za to, aby na ně odpověděl, odpovědí si občané. Já o tom nepochybuji.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Šojdrové. Můžete to vyřešit i uvnitř vládní koalice, z postu předsedajícího to řešit nebudu.
K faktické poznámce se hlásí pan poslanec Krákora.
Poslanec Jaroslav Krákora: Pan ministr se mým prostřednictvím omlouvá, odešel na vládu. Od 19.30 hodin má zasedání vlády.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Proto jsem řekl, že je to věcí vládní koalice.
Paní poslankyně Šojdrová k páté přihlášce.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Pane místopředsedo, já si myslím, že to není otázka vládní koalice, a vy to víte velmi dobře. Tohle je otázka komplexního pozměňovacího návrhu, který jste připravil vy právě s panem poslancem Krákorou, a já nabízím panu poslanci Krákorovi, aby nahradil pana ministra a na mé otázky odpověděl. Já sice chápu kolegy, že už jsou unaveni obecnou rozpravou, nicméně pokud má zájem odpovědět na otázky, má prostor.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Samozřejmě že nekladu žádné překážky tomu, aby se někdo přihlásil. Pokud se ale nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím.
Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova navrhovatele nebo zpravodaje. Pan zpravodaj, ano, závěrečné slovo.
***