(17.00 hodin)
(pokračuje Langer)
Tento zákon nepřinese dobré podmínky zdravotníkům, tento zákon bere svobodu volby pacientům.
Úmyslně ve svém vystoupení pomíjím detailní rozbor ústavněprávní roviny návrhu zákona i jeho hodnocení z pohledu práva hospodářské soutěže. Jsem přesvědčen na rozdíl od kolegy Vojtěcha Filipa, že kolize tohoto návrhu zákona s ústavním pořádkem a principy hospodářské soutěže jsou natolik zjevné, že není třeba je zmiňovat. A kladu v této souvislosti ještě jednu otázku. Kolegyně a kolegové, a obracím se na vás, kteří jste připraveni tento návrh zákona podpořit, odpovězte mi prosím na otázku. Bude-li podána ústavní stížnost, zruší-li Ústavní soud tento zákon, a přesto vzniknou dotčeným osobám významné hospodářské škody, jakou vy, kteří pro tento zákon budete hlasovat, vyvodíte pro sebe osobní odpovědnost? Budete se spolupodílet na náhradě škody? Rezignujete na svůj poslanecký mandát? Nevím. V tomto smyslu já vám svobodu volby nepochybně dávám.
Otázka třetí: Co je podstatou návrhu? Podle mého názoru jsou to dva pojmy. Je to nedůvěra a pohrdání. Podstatou tohoto návrhu je nedůvěra k lidem, kteří si jako svůj životní cíl určili pomoc lidem. Je to nedůvěra k tvůrčí iniciativě, jak být lepší než ostatní, je to nedůvěra k tomu, že ten, kdo je lepší, má být také lépe odměněn, je to nedůvěra v to, že soukromé vlastnictví může občanům přinést efektivnější službu než stát, je to nedůvěra k tomu, že samospráva může sloužit lidem lépe než rozhodnutí centrální státní moci. Pokud říkám, že druhým pojmem, který je podstatou tohoto návrhu, je pohrdání, pak je to pohrdání těmi, kdo se jako soukromé subjekty rozhodli poskytovat lidem pomoc v podobě zdravotní péče. Je to pohrdání schopností krajských samospráv rozhodovat ve své působnosti o věcech, které se bezprostředně týkají života občanů v regionech. Je to také pohrdání Ústavou České republiky a základními právy garantovanými Listinou základních práv a svobod. Tento návrh říká, že každý lékař, každá zdravotní sestra, každý zřizovatel či vlastník nemocnice je horší jen proto, že není zaměstnancem nebo zřizovatelem veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení.
Já se znovu musím ptát: Skutečně platí rovnice veřejné zdravotnické zařízení rovná se dobrá zdravotnická péče? Krajské nebo soukromé zdravotnické zařízení rovná se špatná péče? Musím se ptát, jestli lékaři a zdravotní sestry, kteří pracují v soukromé nemocnici, jsou horší než jejich kolegové ve fakultních nemocnicích. Musím se ptát, zda ředitelé a vedení krajských nemocnic je horší než jejich kolegové ve fakultních nemocnicích. Musím se ptát, zda zřizovatelé či majitelé městských, krajských a soukromých nemocnic jsou horší než Ministerstvo zdravotnictví. Moje odpověď zní: Ne. Právní forma či charakter vlastnictví přece není rozhodující. Rozhodující je kvalita péče a spokojenost pacientů. A ta vůbec nesouvisí s právní formou ani s typem vlastnického práva. Bohužel, a znovu to konstatuji, o kvalitě péče pro pacienty, o záruce kvality zdravotní péče pro pacienty v tomto zákoně není ani slovo.
Nyní mi, kolegyně a kolegové, dovolte, abych v části čtvrté se zamyslel nad tím, co přinese tento návrh zákona občanům Olomouckého kraje. Z návrhu zákona vyplývá, že pouze veřejná nezisková ústavní zdravotnická zařízení budou mít smlouvu se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a budou moci čerpat z veřejného zdravotního pojištění. Z toho plyne, že ostatní nemocnice, které tuto právní formu mít nebudou, tyto smlouvy mít nebudou a zaniknou.
Říká se skutečně, že jednou vidět je lépe než dvakrát slyšet. Toto je mapa Olomouckého kraje. (Pan místopředseda upozorňuje na mapu, která byla přinesena do sálu.) Toto je mapa, která obsahuje fakultní nemocnici, vojenskou nemocnici, tři krajské nemocnice - v Přerově, Prostějově a Šternberku - a tři soukromá zdravotnická lůžková zařízení. Je to nemocnice Jeseník, nemocnice Šumperk a nemocnice Hranice. Jsou tam i další. Z toho, co obsahuje tento návrh zákona, plyne jedno jediné. Tři soukromé nemocnice v Olomouckém kraji jsou určeny k likvidaci. Dvě stě tisíc pacientů, kteří spadají do této spádové oblasti, bude ohroženo na poskytování zdravotní péče. Tento návrh zákona říká, že pacient v kritickém stavu, který v Jeseníku nastoupí do sanitky do veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení ve Šternberku, už nedojede jako sanitka, ale jako pohřební vůz. Jestli toto je to dobré, co obsahuje pro pacienty tento návrh zákona, potom musím konstatovat, že navrhovatelé mají skutečně zvrácené hodnoty. Zrušení tří nemocnic v jednom kraji, ohrožení dvou set tisíc pacientů já na rozdíl od kolegy Krákory, od pana ministra Ratha, od těch kolegyň a kolegů z ČSSD a KSČM, kteří tento návrh zákona chtějí podpořit, nespatřuji.
Děkuji svým kolegům za prezentaci. Pro ty z vás, kteří jste si nestačili všimnout této názorné ukázky prospěšnosti tohoto návrhu zákona, mám dobré sdělení. Do vašich lavic vám rozdám jednoduchou malou schematickou mapku, která to vše znázorňuje.
Nyní mi dovolte zamyšlení páté. Co učinit s návrhem zákona? V odpovědích na otázky, které jsem pokládal, jsem říkal: naším cílem má být zajistit pacientům kvalitní lékařskou péči. Dodávám: bez ohledu na právní formu poskytovatele. Pan ministr zdravotnictví by nás měl zahrnovat balíkem opatření, která budou říkat, co je zlepšením situace v našem zdravotnictví, co on jako stát, regulátor považuje za ona kritéria, která musí splňovat každý poskytovatel zdravotní péče bez ohledu na to, jestli je soukromník, krajská samospráva, městská samospráva nebo stát. Nic takového zde ale nepředkládá.
Znovu si říkám, že naším společným cílem má být člověk, pacient, který má šanci dostat a také dostane kvalitní péči. Tento návrh zákona ale doopravdy není tou cestou k tomu, jak mu tuto péči poskytnout. Tento návrh zákona není šancí, není možností volby, není nabídkou kvality péče, kterou potřebuje nebo bude potřebovat každý z nás. Zkuste si představit vy, kteří neznáte Olomoucký kraj a Jesenicko a Šumpersko, že tam skutečně bydlíte, že budete v situaci ohrožující váš život, budete volat sanitku. Namísto toho, abyste byli do deseti minut v dobře fungující nemocnici, pojedete několik desítek minut. Pokud zrovna nebude sněhová vánice, tak dvacet třicet minut, když bude vánice, pojedete dvě hodiny, a budete ve velké naději, jestli se vůbec živi dostanete do veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení.
***