(16.50 hodin)
(pokračuje Langer)
Bohužel v tomto návrhu zákona o kvalitě není ani slovo. Tento návrh zákona, a dostanu se k tomu později, říká, že i sebešpatnější nemocnice, nemocnice se sebehoršími výsledky, se sebevětším počtem úmrtí může poskytovat zdravotní péči, protože je veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení. Zatímco sebelepší soukromá nemocnice to dělat nemůže.
Kolegyně a kolegové, naší ambicí by mělo být dát šanci pacientům, aby si skutečně vybírali kvalitu, a stát by měl mít povinnost garantovat tuto kvalitu. Naši občané by měli mít šanci vybrat si nemocnici ne proto, že je státní, ne proto, že je krajská, ne proto, že je soukromá, ale proto, že je nejlepší, protože se o jejich základní životní potřebu, kterou je zdraví, dokáže nejlépe postarat. Měli bychom dát našim občanům šanci vybrat si pro ně tu nejlepší nemocnici. Tento návrh zákona je vším jiným jenom ne touto šancí.
Druhá část mého vystoupení je zamyšlení se nad otázkou, jaký je vztah mezi léčbou pacienta a penězi. Předkladatelé návrhu zákona - a je mi líto, že zde kolega Krákora není, (je) rád bych k němu prohovořil a byl bych rád, kdyby mi věnoval pozornost, neboť budu hovořit o zisku ve zdravotnictví, což je pro něj zjevně nemravný pojem - jsou přesvědčeni o tom, že není možné pomáhat potřebným, že není možné léčit nemocné a přitom vydělávat peníze. To plyne z tohoto návrhu zákona.
Já si dovolím položit následující otázky. Co tedy ony státní nemocnice, fakultní nemocnice? Přinášejí nám prodělky státních fakultních nemocnic nějaký zisk? A naopak, přinášejí nám zisky nestátních prodělky? A neplatí náhodou, že dluhy státních fakultních nemocnic jsou postaveny na ziscích, ovšem několika málo osob a firem? A neplatí náhodou také, že zisky nestátních nemocnic jsou ziskem jak zřizovatelů, tak ale i zdravotníků a pacientů?
S těmito otázkami souvisí další. Jestli říkáme, že zisk při poskytování lékařské lůžkové péče je něco nepatřičného, potom se ptám, co farmaceutické firmy. Je nebo není nemravné vydělávat na lécích pro pacienty peníze pro akcionáře? Neměla by v této logice věci být například společnost Zentiva transformována na veřejné neziskové farmaceutické zařízení? (Potlesk poslanců ODS.) Jaký je rozdíl zisk při poskytování lůžkové lékařské péče a zisk při výrobě léků? Podle mě žádný. Jestli říkáme, že někde zisk nepatří, potom to řekněme také fér. Už nebudou žádné reklamy v časopise pro lékařskou komoru. Už nebudou žádné tři na stole v českých za umístění inzerátu v časopise pro lékařskou komoru, protože společnost Zentiva a další farmaceutické firmy budou transformovány na veřejná nezisková farmaceutická zařízení, neboť podle navrhovatelů tohoto zákona je nemravné mít zisk při léčbě pacientů.
Kladu si další otázku. Co výrobci přístrojové techniky? Je nebo není nemravné vydělávat peníze pro managementy, pro akcionáře firem, které vyrábějí zdravotnické přístroje a zdravotnickou techniku? Prosím navrhovatele, prosím všechny kolegy a kolegyně, kteří jsou rozhodnuti podpořit tento návrh zákona, ať mi odpovědí na otázku, zda je nebo není nemravné mít zisk na výrobě zdravotnických přístrojů a techniky, které jsou používány při léčbě pacientů. Já se domnívám, že to není nemravné, pokud technika je kvalitní a pokud stát garantuje, že pouze kvalitní technika se dostane k pacientům pro jejich péči.
Zeptám se navrhovatelů. Je nebo není nemravné při rekonstrukci a výstavbě zdravotnických lůžkových zařízení mít zisk? Je to nebo není nemravné? Neměli bychom tedy transformovat také stavební firmy, které mají stavební zakázky ve zdravotnictví? A neměli bychom vytvořit veřejná nezisková stavební zařízení a říci, že pouze ten, kdo nemá zisk, kdo má tuto právní formu, může stavět nemocnice a lůžková zařízení?
A tak bych mohl pokračovat. Co majitelé lázní? A co tedy majitelé zdravotnických zařízení? V logice toho, co jsem říkal, mi odpovězte, prosím, na otázku, zda je nebo není nemravné vydělávat peníze v okamžiku, když poskytuji kvalitní péči pacientům a ti jsou s mojí péčí spokojeni. Stejně tak poslední otázku. Podíváte-li se na lékaře, střední zdravotnický personál, jak máme ohodnotit jejich plat? Co je jejich plat? Není to náhodou ve své podobě také zisk? Neměli by i lékaři a zdravotní sestry být nějak vtaženi do režimu veřejných neziskových zdravotnických zařízení, že by například získávali poukázky na oblečení, jídlo takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že nebudou moci peníze, které jdou z veřejného zdravotního pojištění, proměnit v nákup osobních automobilů, domů, chat, jezdit za ně do zahraničí na dovolenou?
Pan kolega Krákora se usmívá. Věřím, že je to úsměv, který je projevem zamyšlení se nad touto analogií, kterou jsem uvedl, protože tato analogie vůbec není, kolegyně a kolegové, absurdní. Je to jen logické rozvedení myšlenky, jaký je vztah mezi léčbou pacienta a penězi.
Moje odpověď tedy zní: Je možné pomáhat potřebným? Je možné léčit nemocné a přitom vydělávat peníze? Je přece přirozené dostávat za práci odměnu a za dobrou práci dobrou odměnu, za práci, která je lepší nežli práce jiného lepší odměnu, než dostává někdo jiný. V tomto smyslu je jedno, zdali někdo, kdo dostává lepší nebo dobrou odměnu, je zdravotník, výrobce léků či přístrojové techniky, zřizovatel nebo majitel nemocnice.
Část třetí mého vystoupení. Tři otázky. Otázka první: Co je naším cílem? Otázka druhá: Zda je tento návrh zákona prostředkem, jak se k onomu cíli dostat? Otázka třetí: Co je podle mého názoru skutečnou podstatou tohoto návrhu zákona?
Co je naším cílem? Podle mého názoru bez ohledu na to, jakou máme stranickou příslušnost, jakého jsme věku, pohlaví či místa bydliště, naším cílem je zajistit kvalitní péči pacientům. Naším cílem je zajistit dobré pracovní podmínky pro zdravotníky. Naším cílem by mělo být, a já věřím také, že je, zajistit stabilizovaný systém zdravotního pojištění. Naším cílem by mělo být, a tady bohužel musím zůstat u onoho kondicionálu, zajistit občanům jednu ze svobod získaných po listopadu 1989, tedy svobodu volby lékaře a svobodu volby zdravotní péče.
Otázka druhá: Je tento zákon prostředkem se k tomuto cíli dostat? Je mnoho důvodů říci, že není. Tento zákon sám nepřinese kvalitní péči pacientům. Již jsem to říkal. Jen pro určitou formu právní formy poskytovatele je zaručeno, že bude poskytovat péči bez ohledu na to, jestli je kvalitní, nebo nekvalitní, bez ohledu na to, jestli jiný provozovatel v jiné právní formě poskytuje péči kvalitnější.
***