(11.50 hodin)

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Je logické, že tento návrh zákona by měl garantovat rozpočtový výbor a Ministerstvo financí. I když ve vládě došlo k jiné gesci, Ministerstva práce a sociálních věcí, přesto si myslím, že rozpočtový výbor by měl tento návrh projednat, neboť garantuje i návrh o penzijním důchodovém připojištění. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Navrhujete tedy také přikázání rozpočtovému výboru.

 

Budeme tedy hlasovat nejdříve o návrhu na přikázání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

Nyní skutečně zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo souhlasí, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 79 z přítomných 158 pro bylo 131, proti 12. Návrh byl přijat.

 

Nyní hlasováním rozhodneme o návrhu na přikázání tohoto tisku k projednání rozpočtovému výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 80 z přítomných 158 pro návrh hlasovalo 103, proti 13. Návrh byl přijat.

 

Nyní tedy budeme hlasovat o návrhu na zkrácení lhůty. Padl návrh na zkrácení lhůty o 55 dnů, nicméně tam byla vznesena námitka dvou poslaneckých klubů. Přistoupíme tedy rovnou ke druhému návrhu, a to tedy o návrhu na zkrácení lhůty k projednávání o 30 dnů.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 81. Z přítomných 159 pro hlasovalo 71, proti 67. Tento návrh nebyl přijat.

 

Ke kontrole hlasování nedochází. Mohu tedy jenom konstatovat, že tento návrh zákona byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a výboru rozpočtovému. Končím projednávání tohoto tisku, tohoto bodu.

 

Nyní, kolegyně a kolegové, se dostáváme k pevně zařazenému bodu, a to

 

90.
Návrh poslanců Vojtěcha Filipa, Zuzky Rujbrové, Svatomíra Recmana,
Miroslava Grebeníčka a Pavla Kováčika na vydání zákona
o přiznání k majetku a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o přiznání k majetku)
/sněmovní tisk 1036/ - prvé čtení

 

Stanovisko vlády jste obdrželi jako sněmovní tisk 1036/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan místopředseda Vojtěch Filip.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych krátce odůvodnil předložený tisk 1036.

Právní úprava přiznání k majetku není v našem právním řádu v současné době nijak zakotvena. Její historie začala v poválečné Československé republice už po přijetí ústavy z roku 1920, a to zákonem č. 309/1920 Sb., o dávce z majetku a dávce z přírůstku majetku, kdy byla zakotvena pro fyzické a právnické osoby povinnost zaplatit takové dávky. Důvodem bylo ovšem to, aby stát získal prostředky na financování přeměny měny, tehdejší rakousko-uherské, na československé koruny, aby bylo možno vyrovnat závazky převzaté po rakousko-uherské bance a financování dalších záležitostí nutných pro fungování nového samostatného státu.

Vykázání tehdejšího majetku bylo vztaženo k majetku roku 1914, tedy předválečnému, a počínalo po přijetí rokem 1921. Zákon jako takový byl zrušen v roce 1948. Nová právní úprava byla později projednávána ve Federálním shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky v letech 1990 a 1991. Při prvním jednání o majetkovém přiznání v tehdejším rozpočtovém výboru pro rozpočet Federálního shromáždění však taková úprava nenašla oporu. Teprve s přijetím tzv. reformy daňového systému se k ní Federální shromáždění ČSFR dostalo, když v roce 1992, tedy v posledním volebním období tehdejšího Federálního shromáždění, byla v § 42 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zakotvena povinnost přiznání majetku fyzických i právnických osob, a to u hodnoty majetku více než 1 milion korun. Na základě novely, která byla přijata v roce 1993, se první přiznání k majetku mělo podávat k 31. 5. 1995, ale tehdejší Česká národní rada přeměněná v Poslaneckou sněmovnu zákonem č. 255/1994 Sb. tento paragraf zrušila, a nikdy k tomu tedy nedošlo.

Připomínám, že pro rozhodující kroky ekonomické reformy v letech 1990 a 1991 při přijetí restitučních a privatizačních zákonů byla velká obava z toho, že nedostatek právní ochrany převzetí majetku může vést k tomu, že majetek nabytý v 90. letech bude neustále zpochybňován, a to buď politickými, nebo právními kroky. K tomu také evidentně došlo, dochází a pravděpodobně bez takového zákona i docházet bude. Samozřejmě nejde jenom o to, aby se jednalo o politiky, ať už na úrovni centrální, krajské nebo místní. Jde o to, že takto zpochybňovaný majetek se týká samozřejmě všech občanů České republiky, majetkových převodů, které jsou nebo nejsou legální. Také to, že zpochybňování majetkových poměrů občanů bylo důvodem pro pád řady politiků v České republice, ale bylo i důvodem pro vyšetřování orgány činnými v trestním řízení, ať už jde o osoby, které byly zapojeny do veřejných funkcí, nebo s nimi vůbec nikdy nepřišly do styku, a jejich civilní život se tak výrazně změnil, tak bylo potřeba se zamyslet také znovu, jestli nám tento zákon chybí, nebo nechybí.

Je evidentní, že v celém okolí, to znamená v zemích Evropské unie i mimo unijní země, je většina takových zákonů platná, je takovým nebo oním způsobem majetek evidován a je zdaňován. Nebudu připomínat mimoevropské principy, které jsou například velmi výrazné v Japonsku, ať už jde o daňový základ, nebo o evidenci majetku. Nebudu ani připomínat státy, které mají mnohem striktnější úpravu, než je v Evropě zvykem. Ale je důležité, abychom si položili základní otázku: Jaké opatření zavedla Česká republika k omezení daňových úniků? To je otázka číslo jedna.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP