(12.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Za druhé, jaké opatření zavedla Česká republika, aby nastal určitým způsobem klid na majetkové frontě, aby byl ukončen proces neustálého zpochybňování řádně nabytého majetku. Majetek, který nebyl nabyt řádným způsobem, si samozřejmě právní ochrany nezaslouží.
Nyní tedy k jednotlivým principům navrhované právní úpravy. Ty principy jsou postaveny na tom, abychom si vyjasnili základní věci.
Za prvé - norma se týká poplatníků. Poplatníkem podle navrhovaného zákona jsou fyzické osoby jako osoby povinné, mající bydliště v České republice, s místní příslušností podle místa bydliště povinné osoby.
Za druhé se právní úprava týká samotného majetku, který by podléhal přihlašovací povinnosti. Ten je vymezen negativně, to znamená, že se týká veškerého majetku kromě majetku, který je od přihlašovací povinnosti osvobozen. Patří tam peníze v hotovosti, pokud nepřesáhnou 200 tisíc Kč, pohledávky v úhrnné nominální hodnotě do 100 tisíc Kč, akcie, které nejsou zahrnuty do obchodního majetku, to znamená ty akcie, které byly nabyty v rámci kuponové privatizace, obvyklé vybavení domácnosti, movité věci osobní potřeby s výjimkou motorových vozidel, která jsou tak jako tak evidována, letadel a lodí. Netýká se to výtvarných děl, která povinná osoba sama vytvořila, a popř. movité věci sloužící výhradně pro potřeby zdravotně postižené osoby. Na základě těchto informací by měl správce daně impuls ke kontrolní činnosti. Pokud by majetek neodpovídal přiznaným příjmům nebo by šlo o případný přírůstek, kdy nebyl prokázán způsob nabytí, měl by doměřit daň z příjmů. Zákon o správě daní a poplatků by platil potom jen podpůrně jako subsidiární norma, to znamená ve všech skutečnostech neupravených tímto zvláštním novým zákonem. Tento zákon tedy umožňuje vyzvat povinnou osobu k podání daňového přiznání nebo k odstranění pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti daňového přiznání nebo dokladů takovouto osobou předložených. Správce daně může provést místní šetření a daňovou kontrolu, eventuálně při dodržení stanovených podmínek může vyměřit daň podle pomůcek, které si opatří i bez součinnosti povinné osoby.
Dalším principem zákona je limit. To je částka, od jejíhož překročení by vznikla povinnost podávat majetkové přiznání, a navržen je limit ve výši 10 miliónů Kč pro jednu povinnou osobu, kdy každý z manželů započítává jednu polovinu společného jmění manželů. Rozhodná hranice pro přiznání majetku, tedy 10 milionů, výrazně zužuje okruh povinných osob, a tak se většiny občanů České republiky v zásadě netýká.
Lhůty pro podání majetkových přiznání, jak jsme je stanovili v návrhu, který jsme podávali 1. července minulého roku, byly sestaveny tak, že zákon by měl platit od 1. 7. letošního roku s tím, že první majetkové přiznání by se podávalo k 30. 6. 2007, dále pak k 1. 1. 2008, resp. do 30. 6. 2008 a poté vždycky jednou za tři roky - vždy ke 30. 6., pokud vycházím ze lhůt, které se dávají pro běžná daňová přiznání, kdy na většinu takových daňových přiznání si najímají fyzické a právnické osoby auditory, popř. daňové poradce, takže jejich daňová povinnost nevzniká 31. 3., ale 30. 6. toho roku, když ten daňový poradce vlastně umožňuje prodloužení lhůty pro podání takového přiznání a splňuje pro to podmínky.
Další princip je oceňování majetku. Nemovitosti by se oceňovaly podle pořizovací ceny nebo podle oceňovacího zákona. Předpokládám minimálně zákon 151/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to jen v případě, že není známa pořizovací cena, to znamená, že k tomu majetkovému převodu nedošlo po roce 1992, tedy ve lhůtě, kterou má náš zákon o katastrálním úřadě a o katastru nemovitostí. Nemovitosti zahrnuté v obchodním majetku se ocení vstupní cenou. Pro majetek v zahraničí by povinná osoba uváděla takzvanou vstupní cenu podle § 29 zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Movitý majetek se navrhuje ocenit podle oceňovacího předpisu. Pro ocenění movitých věcí nepovažujeme za vhodné využívat služeb znalců v příslušném oboru. Ponechává se však povinné osobě možnost použít i cenu zjištěnou znalcem, ale není to žádná povinnost. V podstatě je tu hlavní rozdíl proti návrhu, který předkládala vláda v roce 1999, tehdy pod garancí současného předsedy Ústavního soudu a tehdejšího místopředsedy vlády Pavla Rychetského, kde stačí, když bude čestné prohlášení. Jsem přesvědčen, že postačuje pro oceňování movitých věcí. Výtvarná díla, sbírky a sbírkové předměty jsou oceňovány cenou v pojistné smlouvě, a nejsou-li pojištěny, ocení se podle oceňovacího předpisu. Podíly na obchodních společnostech a účast v družstvu se také ocení podle oceňovacího předpisu, když důkazní břemeno spočívá na povinné osobě.
Samozřejmě principem navrhovaného zákona je doměrek daně. Případné doměření nezdaněných příjmů je součástí daně z příjmů fyzických osob a rozpočtově se řídí touto daní.
Nezbytnost navrhovaného zákona jsem uvedl v úvodním slově. Jsem přesvědčen, že nezbytnost vyplývá jak z rozpočtových důvodů, tak zejména z důvodů politických a z důvodů ochrany osob a jejich majetku. Případné zpochybňování movitého majetku je totiž institut, který může vytvořit tak velkou nestabilitu, která může vést k určitým pohybům na nejen politické scéně, ale i společenské scéně České republiky, která by mohly vážně zpochybnit schopnost České republiky splnit závazky, které jsme přijali jak v rámci mezinárodních smluv, tak zejména v rámci připojení do mezinárodních struktur, jakou je např. Evropská unie či jiné mezinárodní subjekty.
Limit 10 milionů nezatěžuje většinu občanů České republiky, nezatěžuje poplatníky a převážná většina občanů České republiky tak velký majetek nemá. Odstraňuje tedy hlavní nevýhodu původně zrušené úpravy přiznání majetku v hodnotě 1 milionu Kč, jak platila od roku 1992 do roku 1994 a nebyla nikdy využita. Navíc ten systém je mnohem jednodušší než dřívější, protože jde o jednoduché, nenáročné stanovení ceny majetku při zachování dostatečné míry její objektivnosti.
Navrhovaná úprava by rovněž měla přispět k omezení možnosti legalizovat příjmy z trestné činnosti. Několikrát jsme se tady o to pokoušeli, nikdy se nám to řádně nepovedlo, a občany v České republice myslím výrazně otravuje to, jakým způsobem se tu mediálně šíří spíše pozitivní zvěsti o těch, kteří jsou trestně stíháni a kteří jsou dokonce už i pravomocně odsouzeni.
Pokud jde o další účinek navrhovaného zákona, myslím si, že ten účinek lze očekávat jako preventivní, a to ve vztahu k daňovým únikům a případně i proti praní špinavých peněz. Myslím si, že před případným dalším snižováním daňové kvóty je nutné, aby tento zákon byl přijat.
***