Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(16.40 hodin)
(pokračuje Filip)

Pokračovat budeme bodem 244, osmým pevně zařazeným bodem. Tímto bodem je

Požádám pana ministra a místopředsedu vlády Pavla Němce, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, a zároveň bych požádal, aby toto místo zaujal i pan poslanec Stanislav Křeček, který je zpravodajem ústavněprávního výboru. Zároveň žádám, aby byli připraveni pan poslanec Miloš Kužvart, zpravodaj výboru pro veřejnou správu a životní prostředí, a pan Jiří Václavek, zpravodaj rozpočtového výboru, případně pověřený zástupce petičního výboru.

Nyní budu konstatovat, že předložený návrh z pověření vlády uvede pan místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Němec, a prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych ve druhém čtení uvedl návrh zákona o střetu zájmů, tak jak byl citován panem předsedajícím v plném znění svého názvu.

Vládní návrh nového zákona vycházel z té potřeby, že stávající právní úprava, která je upravena v zákonu o střetu zájmů, už není zcela dostatečná, jeví se v některých ohledech jako překonaná. Proto vláda navrhla v novém zákonu několik okruhů, které se navrhují nově upravit, a to je zejména širší osobní působnost povinných osob, širší rozsah stanovených povinností veřejných funkcionářů, přesnější vymezení povinností a omezení veřejných funkcionářů, poskytnutí většího prostoru pro veřejnou kontrolu, omezení výkonu určitých činností veřejných funkcionářů po stanovenou dobu i po skončení výkonu funkce, rozšíření sankčních prostředků a úprava řízení ve věci střetu zájmů o určení orgánů pro kontrolu dodržování zákona.

Vzhledem k tomu, že jsme na začátku druhého čtení v plénu Poslanecké sněmovny, dovolím si komentovat i projednání ve výborech. Nejobsáhlejší usnesení k tomuto návrhu zákona přijal ústavněprávní výbor, který vlastně navrhuje komplexní pozměňovací návrh, který se týká celého zákona. Já bych samozřejmě mohl polemizovat s jednotlivými částmi usnesení ústavněprávního výboru, resp. s jednotlivými ustanoveními, která se navrhují nově. Myslím si, že v některých ohledech je vládní návrh lepší, nicméně mohu říci, že jako celek lze usnesení ústavněprávního výboru akceptovat, byť bych upozornil na určitá rizika, která tady vidím, a to jsou dva problémy.

Tím prvním problémem je možná ne zcela čistá dělicí linie mezi funkcionáři, na které se má zákon vztahovat, a funkcionáři, na které se nemá vztahovat. Jen bych připomněl, že u původního vládního návrhu byla dělicí linie vedena tak, aby se zákon vztahoval na všechny funkcionáře, kde neexistuje přímá nadřízenost a podřízenost, a naopak aby se nevztahoval na takové funkcionáře a pracovníky, kde existuje závislost, tak jak ji známe v běžných pracovněprávních nebo služebněprávních vztazích. Vláda byla toho názoru, že tento zákon má přinášet zejména kontrolu a transparentnost veřejných, tedy volených, popř. jmenovaných funkcionářů, kteří vykonávají svůj mandát svobodně, nezávisle, a nejsou tedy v nějakém režimu služební nebo pracovní závislosti či podřízenosti. Vláda byla přesvědčena o tom, že tam, kde jde o podřízenost, nadřízenost ve smyslu pracovního práva nebo služebních zákonů, měla by být tato právní úprava předmětem příslušných předpisů, které upravují pracovněprávní vztahy úředníků, popř. služební poměr služebních funkcionářů. Nicméně jak říkám, jako celek je tento návrh ústavněprávního výboru akceptovatelný, proto jsem pouze chtěl upozornit na určitá rizika, neboť tento modifikovaný okruh personální působnosti neprošel všemi standardními procedurami, jak by tomu bylo u vládního návrhu.

Obdobně bych upozornil na významný posun, který učinil ústavně právní výbor z hlediska přenesení gesce nad sankcemi do režimu správního soudnictví, a to je opět otázka, která podle mého názoru nese určitá rizika nikoli sama o sobě, ale právě to, že nebyla možná úplně dostatečně projednána ve všech standardních legislativních procedurách, které jsou součástí přípravy vládního návrhu zákona. V této souvislosti bych rád konstatoval, že komplexní návrh ústavněprávního výboru nese standardní znaky poslanecké iniciativy. Já doufám, že rizika, která jsem zmínil, nebudou činit nějaký problém v aplikační praxi, a znovu bych tedy řekl, že jako celek i z toho hlediska, že nad komplexním pozměňovacím návrhem ústavněprávního výboru se podařilo získat velmi významnou vůli ústavněprávního výboru - podle mých informací tento návrh byl přijat všemi hlasy členů ústavněprávního výboru, tedy všemi poslaneckými kluby zastoupenými v Poslanecké sněmovně - tak si myslím, že tento výsledek je třeba brát jako hodnotu samu o sobě, a proto si tento návrh ústavněprávního výboru zaslouží podporu i v plénu Poslanecké sněmovny.

Druhé co do rozsahu jsou pozměňovací návrhy rozpočtového výboru. Tam se domnívám, že některé návrhy lze aplikovat i do komplexního pozměňovacího návrhu ústavněprávního výboru, nicméně tam bude třeba rozebrat návrhy jednotlivě a jednotlivě se k nim také vyjadřovat.

A konečně výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí se návrhem také zabýval a přijal pouze dílčí změnu, která žádným způsobem neruší základní koncepci návrhu zákona.

V tuto chvíli vám, dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministrovi spravedlnosti Pavlu Němcovi a konstatuji, že tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru, výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, petičnímu výboru a rozpočtovému výboru. Usnesení výborů vám byla rozdána jako sněmovní tisky 1056/1 až 1056/3. Petiční výbor usnesení nepředložil.

Nyní prosím, aby se slova postupně ujímali zpravodajové jednotlivých výborů a informovali nás o jednání výborů. Jako první pan poslanec Stanislav Křeček. Prosím, pane zpravodaji.

Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji, pane předsedající. Kolegové a kolegyně, ústavněprávní výbor se zabýval tímto zákonem delší dobu, ostatně projednávání tohoto zákona bylo velmi složité, jak se dalo očekávat, a ústavněprávní výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno. Já bych upozornil na to, že toto usnesení je ovšem o zcela jiném zákoně, o zákoně podstatně změněném, než byl původní vládní návrh. Já samozřejmě navrhuji, aby usnesení ústavněprávního výboru se stalo základem pro projednávání, protože jiné výbory neměly tento zákon k dispozici, čili připravovaly usnesení k jinému návrhu, který vypadá úplně jinak, takže situace je v této chvíli trošku nepřehledná.

Samozřejmě jsme řešili dvě klíčové otázky, a to je, kdo se rozumí veřejným funkcionářem, to znamená rozsah osob, na které se bude zákon vztahovat, a to samozřejmě může být debata donekonečna. Názory mohou být od velmi úzkého do velmi širokého, mohou tam být manželky, může tam být kdokoliv. Hledali jsme nějaký schůdný kompromis.

Další problém byl v tom, kdo bude posuzovat, a jak už se o tom zmínil pan ministr, nakonec jsme se rozhodli to svěřit správnímu soudnictví. V původním vládním návrhu se totiž počítalo se zřízením zvláštních orgánů, tzv. rad, kde značnou část těch rad měl obsazovat Svaz měst a obcí.

***