(15.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy nemám žádnou písemnou přihlášku, ale první, kdo se hlásí, je pan kolega Jiří Pospíšil. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně okomentoval usnesení ústavněprávního výboru, tak jak o něm hovořil zástupce navrhovatele a zpravodaj pan doktor Koudelka.
Já v zásadě souhlasím se vším, co je obsaženo v usnesení ústavněprávního výboru a týká se zákona o advokacii. Myslím si, že ústavněprávní výbor odvedl při projednávání tohoto sněmovního tisku kus práce, a v případě, že přijmeme tento návrh zákona, tak přiblížíme naši právní úpravu výkonu advokacie soudobým moderním evropským trendům. Je to jak v rovině vypuštění povinného vzdělávání, jak o tom hovořil kolega Koudelka, tak i v rovině rozšíření možností, způsobů, jak vykonávat advokátní povolání. To já osobně považuji z hlediska nové právní úpravy za nejdůležitější. Myslím si, že v dnešní době je velmi důležité, aby v platném právu byla obsažena instituce advokáta v pracovním poměru, advokáta zaměstnance.
Zkrátka a dobře se jasně v praxi ukazuje, že dochází k ekonomické stratifikaci mezi jednotlivými advokáty a že dnes udržet vlastní kancelář a na vlastní jméno vykonávat advokátní činnost není až tak jednoduché. Naopak na druhou stranu jsou advokáti, kteří jsou velmi úspěšní, a ti k výkonu své činnosti potřebují další právníky. Je mnohem jednodušší, pokud vztah je mezi takovýmto zaměstnaným advokátem a v uvozovkách majitelem advokátní firmy, pokud ji legalizujeme a upravíme v zákoně o advokacii. On tento vztah v zásadě totiž existuje, pouze chybí platná právní úprava, a tak je v zásadě nedostatek v zákoně řešen různými, podle mého názoru ne vždy vyhovujícími způsoby.
Dále bych se chtěl, dámy a pánové, zmínit o tom, že vedle advokáta zaměstnance jako řekněme průlomu do výkonu advokacie v českém právním prostředí, vedle tohoto institutu je nutné zmínit i tu skutečnost, že v budoucnosti bude možné advokátní povolání vykonávat v podobě nebo v rovině společníka obchodní společnosti. Toto bylo možné činit v rámci veřejné obchodní společnosti, ovšem tato nabídka se rozšiřuje právě například na společnost s ručením omezeným, to znamená, do hry vstupují kapitálové společnosti a situace se mění v tom, že společník takovéto společnosti neručí celým svým majetkem za závazky, které případně takováto společnost může způsobit nebo do nichž vstoupí.
O tomto se, dámy a pánové, vedla na ústavněprávním výboru velká diskuse a v zásadě se poslanci shodli podle mého názoru na kompromisním řešení, a to takovém, že pokud na určité straně je víceméně menší ručení, to znamená mohla by vzniknout klientovi škoda, která by nebyla z čeho uhradit, tak je třeba, a to je ta druhá miska vah, přidat v oblasti povinného pojištění. To znamená, my sice zavádíme kapitálovou společnost jako jednu z možností výkonu advokacie, a na druhou stranu stanovujeme relativně rigidní a přísná pravidla pro pojištění takovéto obchodní společnosti a její případné odpovědnosti za škodu, která by vznikla. Jen pro informaci, návrh ústavněprávního výboru stanovuje částku 50 milionů na každého společníka v takovéto obchodní společnosti. A to si myslím, že je dostatečná částka, která bude dostatečně kompenzovat to, že bylo u nás dosud tradicí, že advokát ručil celým svým majetkem za škodu, kterou by způsobil v případě výkonu své činnosti.
Dámy a pánové, tolik k zákonu o advokacii, kde, jak jsem řekl, se domnívám, že navržené změny budou přínosem pro výkon tohoto povolání.
Chci se však vyjádřit k té části, kde ústavněprávní výbor řešil jinou otázku než otázku zákona o advokacii, a to již velmi povrchně a obecně zmiňovanou otázku institutu asistenta soudců vrchních, krajských a okresních soudů. Já, dámy a pánové, považuji takovouto změnu za velmi zásadní a významnou z hlediska personální struktury české justice a toho, kdo v zásadě tvoří - v uvozovkách - pomocný tým českého soudce. Mrzí mě proto, a neříkám to tady nějak emocionálně, ale mrzí mě, že tento podle mého názoru zásadní návrh nebyl na ústavněprávním výboru příliš vysvětlen, nebyl příliš obhájen. Náměstek, který tuto oblast má mít na starosti, bohužel nebyl přítomen, a čekal jsem proto ze strany pana ministra, že alespoň na plénu tuto věc lépe vysvětlí, sdělí zde plénu, jaká bude konkrétní podoba tohoto institutu, kolik bychom měli přijmout asistentů v následujícím roce, kolik na to máme peněz pro následující rok atd. To jsou věci, které mě by osobně zajímaly, abych si doplnil tento obecný obraz o konkrétní fakta a konkrétní čísla.
Přesto však, dámy a pánové, mně dovolte, abych se vyjádřil obecně k institutu asistenta soudce na vrchním, krajském a okresním soudu. Já nebudu zapírat, že to, jak byla právní úprava navržena, v zásadě přilepena k zákonu o advokacii - respektuji to a je to postup, který zde je dnes obvyklý, byť ho toleruji spíše u poslanců, kteří mají omezené možnosti, než u ministerstva, zvláště Ministerstva spravedlnosti, tak mi dovolte, abych řekl několik koncepčních námitek proti této navržené právní úpravě.
První námitka vychází z toho principu, že dosud nebylo jasně řečeno, a ta právní úprava, ten text, který budeme případně přijímat, to neříká, jaký je rozdíl mezi vyšším soudním úředníkem a asistentem soudce. Dámy a pánové, já si myslím, že má cenu přijímat řekněme nový institut asistenta soudce na vrchních, krajských a okresních soudech, ale musí být jasně řečeno, co to přinese a jakéže to bude mít rozdílné postavení od stávající situace. A podíváte-li se na navrženou platnou právní úpravu, pak dojdete asi k závěru, že pozice asistenta soudce a vyššího soudního úředníka v zásadě dle navržené platné úpravy je totožná. V zásadě se ničím neliší, protože podmínky vzdělání jsou stejné, to znamená je třeba mít vysokoškolské právnické vzdělání, po úpravě, kterou jsme přijali před rokem, i vyšší soudní úředník může mít vysokoškolské právnické vzdělání. A podíváte-li se na vymezení působnosti, co v zásadě bude činit, pak dojdete k závěru, že ta působnost je normativně vymezena též stejně.
Já budu přímo citovat z tohoto zákona. Je to § 36a odst. 5, kde je jasně řečeno, že asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky. Na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků. Takže mám pocit, že pokud někdo bude vykonávat činnost podle právního předpisu pro vyšší soudní úředníky, těžko může vykonávat činnost nějakou jinou než vyšší soudní úředník. To si myslím, že z tohoto zákona jasně vyplývá. A pokud asistent soudce má vykonávat nějakou řekněme kvazi rozhodovací činnost, pak si myslím, že to musí zvláštní právní předpis upravit.
Takže já zde na tomto místě nehoruji proti tomu, abychom neměli asistenty na úrovni okresních, krajských a vrchních soudů, ale říkám zde, že ta právní úprava nebyla dostatečně odůvodněna na ústavněprávním výboru, nebyla odůvodněna zde dnes na plénu, a vznikají zde pochybnosti o tom, nakolik je tato úprava vůbec potřebná, zda se nepřekrývá s právní úpravou vyšších soudních úředníků, a nakolik - ad ta třetí otázka praktická - bude v praxi využívána, jak ji ministerstvo hodlá v praxi využít, jaké má finanční rezervy ve schváleném rozpočtu pro příští rok, kolik asistentů na úroveň okresních, krajských a vrchních soudů je ochotno přijmout. Protože v létě se ještě hovořilo o lidech, o počtech až 1200 úředníků. Ptám se tedy, zda ty počty budou obdobné, či případně jiné.
Dámy a pánové, nechci zde příliš zdržovat, ale budu velmi rád, pokud vedle diskuse o advokacii budeme též diskutovat o tomto pozměňovacím návrhu, protože byť je stručný, považuji jeho dopad za výrazný do personální struktury české justice, a měli bychom si proto být jisti, že přijímáme právní úpravu, která bude přínosem, nikoli komplikací při řešení problémů české justice.
Děkuji vám za pozornost.
***