(14.20 hodin)
Ministr pro místní rozvoj ČR Radko Martínek Dámy a pánové, já bych vám chtěl nejdříve poděkovat za vaši velkou vstřícnost. Děkuji vám mnohokrát.
Nyní bych chtěl k vlastnímu zákonu říci jen pár slov. Za prvé, že je to velmi důležitá norma, která reaguje na přijatou novou směrnici Evropské unie. Víte, že se jedná o zákon, který novelujeme poměrně časně po jeho původním schválení. Zákon o veřejných zakázkách je norma, která je sledována velmi pečlivě, protože umožňuje transparentnost výběrových řízení, a já bych chtěl poděkovat všem poslaneckým klubům zde v Poslanecké sněmovně za doposud velmi vstřícné jednání k této normě, a věcné jednání. Doufám, že v tomto duchu bude také projednávání této normy pokračovat. Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro veřejnou správu a hospodářskému výboru. Tisky usnesení máte. Pan poslanec Miloš Melčák, zpravodaj hospodářského výboru, může být první, pak pan poslanec Michal Hašek.
Poslanec Miloš Melčák: Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych stručně uvedl usnesení hospodářského výboru č. 349. Usnesení je standardní - hospodářský výbor doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky projednat a schválit tisk 1076 ve znění přijatých pozměňovacích návrhů na základě výkladu Jaroslava Krále a zpravodajské zprávy zpravodaje. Doporučuje tak ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, které máte ve sněmovním tisku 1076/1. Nestandardní na tom usnesení je pouze dodatek, že žádá Ministerstvo informatiky České republiky, aby do druhého čtení tohoto návrhu zákona na plénu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky předložilo teze vyhlášky k atestacím elektronických nástrojů v zadávacím řízení a schéma fungování atestací. Pokud jsem informován, byla tato vyhláška předložena, takže nic nebrání tomu, abychom přistoupili k projednávání tohoto návrhu zákona ve druhém čtení.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Výborně, pane poslanče. Nic nebrání také tomu, aby jako další vystoupil pan poslanec Michal Hašek, který je zpravodajem výboru pro veřejnou správu. Prosím, máte slovo.
Poslanec Michal Hašek: Děkuji. Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením č. 311 výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, které se týká sněmovního tisku 1076, tedy vládního návrhu zákona o veřejných zakázkách. Příslušný výbor projednal tento návrh zákona dne 2. listopadu a přijal usnesení 311, kterým doporučuje Poslanecké sněmovně tisk 1076 projednat a schválit ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Mám tady většinou přihlášky do rozpravy podrobné, ale mám dojem, že do obecné rozpravy se hlásila paní poslankyně Táňa Fischerová. Prosím paní poslankyni Fischerovou do obecné rozpravy.
Poslankyně Taťána Fischerová: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, od tohoto zákona si všichni slibujeme zpřesnění pravidel, která souvisejí s veřejnými zakázkami, a tím i omezení prostoru pro možnou korupci. Pokud chceme zprůhlednit a zjednodušit proces zadávání veřejných zakázek a zamezit případné manipulaci s dokumenty a informacemi, má návrh zákona několik závažných vad. Ráda bych vás s nimi seznámila, protože pokud se nám nepodaří je pozměňovacími návrhy napravit, nedosáhneme dle mého názoru cíle, který jsme si stanovili.
Na prvním místě chci zmínit neopodstatněné omezení platnosti zákona pro zakázky, které jsou z veřejných zdrojů financovány méně než padesáti procenty. Stanovení této hranice neodpovídá vůbec účelu zákona, kterým je hospodárné a transparentní zacházení s prostředky z veřejných rozpočtů, protože umožní mnohamilionové, případně miliardové dotace tímto ustanovením vyvést z dosahu zákona o zadávání veřejných zakázek. Podle mne neexistuje jediný důvod, proč by se zákon neměl vztahovat na všechny zakázky, které mají jakoukoli dotaci z veřejných rozpočtů. Přijmout dotaci není povinnost, ale chce-li někdo byť jen korunu z veřejných zdrojů, měl by se podle mého podřídit zákonu.
Návrh zákona neodstraňuje citlivý bod stávající praxe, tedy možnost manipulativního předvýběru budoucího vítěze soutěže. Toho se dosahuje různými způsoby zužování zadávacího řízení. Jinými slovy, aplikace novely zákona může vést opět k omezování vůle soutěžícího se soutěže účastnit, například využíváním více typů zadávacích řízení, než je otevřené řízení a soutěžní dialog. Na tomto místě je také nutno zmínit, že směrnice Evropské unie sice užší řízení umožňuje, ovšem nenařizuje. A pokud tedy z mnoha stran slyšíme a vidíme, že v našich podmínkách máme s touto formou zadávání veřejných zakázek výrazně negativní zkušenosti, potom je třeba a zcela na místě tuto korupci umožňující formu zadávacího řízení opustit.
Kvalitní zákon by měl také zajistit, aby kvalifikační kritéria pro účastníky soutěže nemohla být zadávána účelově, na míru konkrétního dodavatele. Proto by bylo vhodné požadovat, tak jak novela zákona navrhuje, pouze základní a profesní kvalifikační předpoklady, a naopak až smluvně ošetřit případné bankovní záruky nebo záruční lhůty a harmonogram postupných splátek. Volnost v nárocích zadavatele na ekonomické a technické kvalifikační předpoklady může být právě příležitostí, jak eliminovat počet uchazečů.
Dalším uzlovým bodem je zadávací dokumentace. Je nutné, aby zákon stanovil, že její součástí může být projektová dokumentace stavby pouze ve stupni projektu pro provedení stavby dle stavebního zákona. Jakákoli jiná dokumentace bude vždy jen generovat spory a dle současné praxe skýtá mnoho příležitostí k manipulaci s cenovými nabídkami, například navyšováním cen v průběhu plnění zakázky. Jiná dokumentace ani neumožňuje uzavření platné smlouvy. Jedním drobným pozměňovacím návrhem můžeme eliminovat dodatečné navyšování cen, umožnit vznik lepších podkladů pro práci kontrolních orgánů a také částečně omezit nekorektní soutěž o projekty mezi architekty a projektanty.
Nešťastné je stanovení příliš krátkých lhůt pro zpracování nabídky do soutěže. Lhůty navržené v zákoně jsou diskriminační pro mnohé kvalitní dodavatele a mohou přímo vybízet k domluvě s předem vybraným a připraveným dodavatelem. Reálný čas na řádné zpracování nabídky je nejméně 60 dní, v případě nadlimitní zakázky 90 dní. Zákon by měl také dodavateli zajistit lhůtu na přípravu a zahájení plnění předmětu veřejné zakázky v délce tří měsíců. Požadavek na zkrácení této lhůty přitom nesmí být součástí hodnoticích kritérií. Není-li poskytnuta tato lhůta, jsou tím zvýhodněni především ti méně schopní, protože kvalitní firmy jsou obvykle vázány realizací již nasmlouvaných zakázek.
Dalším podstatným místem procesu zadávání veřejných zakázek je hodnocení nabídek. Zákon musí stanovit zcela jasná a přesná hodnoticí kritéria a povinnost zadavatele všem kritériím přiřadit váhu. Není možné, aby cokoli zůstalo na volné úvaze a subjektivním hodnocení zadavatele. Součástí procesu otevírání obálek musí být i veřejná rekapitulace všech hodnoticích kritérií, která bude také součástí protokolu o otevírání obálek. Jedině tento způsob může zamezit případným dodatečným manipulacím s nabídkami.
Klíčová je transparentnost celého procesu, které lze dosáhnout pouze tím, že přijmeme zásadu, že zadávání veřejných zakázek je veřejné, což znamená, že okamžikem otevření obálek s nabídkami soutěžících je veřejný jak jejich obsah, tak i veškerá dokumentace zadávacího a realizačního procesu až do splnění zakázky dle smlouvy.
***