(17.30 hodin)
(pokračuje Kvapil)
To jsou tedy pozměňovací návrhy, které byly podány v písemné podobě. Já bych ještě chtěl nad to podat následující pozměňovací návrh k tomuto vládnímu návrhu.
Tento návrh se týká § 4 odst. 1 písm. d). Navrhuji, aby slova "s výjimkou osob, které písemně prohlásí, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby" byla vypuštěna. To je alternativa jedna.
A alternativa dvě, aby tato slova "s výjimkou osob, které písemně prohlásí, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby" byla nahrazena slovy "nebo jsou v něm hlášeny k trvalému pobytu".
Já děkuji za vaši pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní pana kolegu Františka Koníčka a pak zde mám přihlášku pana poslance Zralého.
Poslanec František Koníček: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já budu velmi stručný. Já bych chtěl jenom avizovat pozměňovací návrh, který vám byl rozdán do lavic. Týkal se paragrafů 12 a 7. Stahuji zpět, neboť v té dikci byl obsažen, v tom pozměňovacím návrhu pana poslance Říhy a Kvapila. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Prosím nyní o slovo pana poslance Antonína Zralého.
Poslanec Antonín Zralý: Vážená paní místopředsedkyně, paní a pánové, přihlašuji se k pozměňovacím a doplňujícím návrhům, které jsem podal písemně na stoly, a to k tisku 1062. Ovšem dovolím si jenom zdůraznit bod 2, ve kterém je uvedeno, že u vícegenerační rodiny, která trvale užívá byt, se rodina starobního důchodce posuzuje samostatně. Jde o to, že tato rodina je samostatnou spotřební a účetní jednotkou, přestože obývá dvou-, resp. i vícegenerační byt s dětmi a vnoučaty, a zahrnutí rodiny důchodce do společné censové domácnosti tak nemá žádné opodstatnění a do okruhu společně posuzovaných osob je zařazena neprávem. Proto se navrhuje rodiny důchodců považovat vždy za rodinu samostatnou a ze souhrnu společně posuzovaných osob ji vyloučit.
Stejně tak, i pokud jde o bod 3 mého pozměňovacího návrhu, existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte, kde navrhujeme pokračovat dále, u poživatele starobního důchodu, u osoby plně invalidní a u osoby starší 65 let. To zdůvodnění je takové, že obdobně jako nezaopatřené děti také poživatelé starobních penzí, osoby plně invalidní a osoby starší 65 let jsou ekonomicky neaktivními skupinami populace, to je těmi kategoriemi osob, u kterých se dle § 11 zákona o pomoci v hmotné nouzi nezkoumá při posuzování hmotné nouze možnost zvýšení příjmu vlastním přičiněním.
S ohledem na tato fakta je nezbytné dikci zákona o životním a existenčním minimu upřesnit a možnost použití institutu existenčního minima ve vztahu k uvedeným osobám vyloučit.
Tolik k mým pozměňovacím návrhům, které jsem podal písemně. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Zeptám se ještě na další přihlášky do podrobné rozpravy. Není žádná, proto končím podrobnou rozpravu.
Zeptám se na případná závěrečná slova pana ministra. Případná závěrečná slova, pokud máte zájem, skončila podrobná rozprava. Není tomu tak. Zeptám se ještě paní zpravodajky, zda nemá zájem o závěrečné slovo. Ne.
Můžeme tedy skončit projednávání bodu číslo 11, sněmovního tisku 1062 v druhém čtení. Děkuji jak místopředsedovi vlády Zdeňkovi Škromachovi, tak Aleně Páralové, zpravodajce.
A můžeme pokračovat dalším bodem. Tím bodem je bod číslo
12.
Vládní návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi
/sněmovní tisk 1063/ - druhé čtení
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach uvede tento zákon. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych navázal na úvodní slovo, které jsem již přednesl k návrhu zákona o životním a existenčním minimu.
V rámci prvního čtení byly tři návrhy zákonů, o životním a existenčním minimu, o pomoci v hmotné nouzi a tzv. změnový zákon, přikázány k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Výbor se poměrem hlasů osm proti sedmi vyslovil pro zamítnutí těchto návrhů. Nemusím znovu opakovat, že to bylo zamítnuto poslanci ODS a KSČM.
Obecný požadavek uplatňovaný ze všech politických stran zní tak, aby bylo zabráněno zneužívání sociálních dávek a zároveň aby občané byli motivováni k přijetí i méně placené práce namísto pobírání těchto dávek. V okamžiku, kdy je k projednávání předložen návrh zákona, jehož smyslem je tomuto požadavku vyhovět, hledají se různé zástupné problémy a důvody, aby takovýto návrh nebyl přijat. Jde však o požadavek, jehož nutnost řešení je nesporná, a musím proto upozornit, že případné zamítnutí předloženého návrhu zákona by znamenalo jen časový posun tohoto řešení, aniž by v návrhu samém došlo k razantním změnám. Považuji proto za nezbytné předložený návrh schválit s možností uplatnit poslanecké pozměňovací návrhy. Je škoda, že je nebylo možné projednat už na výboru, a že tudíž práce na plénu bude o to složitější.
Pokud by ke schválení nedošlo, i nadále by platil současný zákon o sociální potřebnosti, který v rámci správního uvážení umožňuje velmi odlišný přístup správních orgánů v rozhodování o dávkách vázaných na sociální potřebnost. Na tyto nerovnosti upozorňuje vedle občanů i veřejný ochránce práv.
Připomínám, že ve společném memorandu o sociálním začleňování je vláda České republiky zavázána vytvořit systémově nové řešení finanční pomoci v situaci hmotné nouze, a to s cílem omezení dlouhodobé závislosti na sociálních dávkách a propojení výplaty těchto dávek s aktivizačními opatřeními k získání zaměstnání. Tento úkol byl vládou České republiky i Evropskou komisí zařazen mezi politické priority ve vztahu k potírání chudoby a sociálního vyloučení. Případně nepřijetí předloženého návrhu by zřejmě nebylo v této souvislosti kladně hodnoceno.
Nepřijetí návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi by mělo negativní dopad i do oblasti bydlení a nájemného. Nebylo by možné poskytovat jednu z navrhovaných dávek pomoci v hmotné nouzi, a to doplatek na bydlení, který by reagoval nejen na sociální a majetkové poměry občanů v hmotné nouzi, ale pružně také na místní podmínky, především na možnost zajištění méně nákladového bydlení. Zároveň by nebylo možné změnit příspěvek na bydlení v systému státní sociální podpory, jehož nová konstrukce je navržena tak, aby na postupné změny ve výši nákladů na bydlení reagoval diferencovaně, jak podle výše příjmů občanů, tak podle lokality, v níž se obydlí nachází.
Předložený návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi byl projednáván též se zástupci Svazu měst a obcí. Z tohoto jednání vzešlo doporučení přenést navrhovanou kompetenci, pokud se týká rozhodování o doplatku na bydlení a jeho vyplácení, ze samostatné působnosti obcí do přenesené působnosti pověřených obecních úřadů, čili na těch úřadech, kde se to dělá dnes. Vzhledem k zájmu na přijetí tohoto i souvisejících návrhů považuji tuto navrhovanou změnu za akceptovatelnou a přijatelnou. To předesílám v tuto chvíli, protože vlastně tato námitka se objevovala průběžně i při projednávání tohoto zákona v prvním čtení.
Věřím tomu, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, že návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi odpovídá požadavkům kladeným současnou dobou a že do sociální politiky přináší všeobecně prospěšné moderní prvky. Věřím proto, že při rozhodování o dalším osudu předloženého návrhu se budete řídit pouze racionální úvahou a společným zájmem, a nikoli někdy spíše ideologickou či politickou kalkulací. A doufám a věřím, že se najde více hlasů než pouze v rámci vládní koalice, tak aby skutečně tento zákon měl i dlouhodobé trvání.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane místopředsedo. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Usnesení tohoto výboru nám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 1063/1. Zpravodajkou k tomuto zákonu je opět paní poslankyně Alena Páralová a já prosím, aby se ujala slova.
***