(12.10 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Jestliže zjistím, že zařízení je v Chomutově, Teplicích, Mostě a Ústí, tato města jsou od sebe vzdálena po dvaceti kilometrech a spádovost je sto tisíc lidí, ale ono by to vyžadovalo pět set, je zjevné, že ta zařízení nemohou být ekonomická. Nechám posoudit odborníky, ale pro mne je to srozumitelná informace. Jestli by třeba v této oblasti neměla existovat jistá "regulace" daná tím, že neexistuje-li spádovost, nemůže to být pořízeno. Nechávám opět na úvahu, jestli to je, nebo není korektní, jestli to je, nebo není takto možné učinit.
Neboli náklady jsou jistě důležitou věcí. Jistě jsou důležitou věcí v oblasti léků. Vy, kteří jste lékaři, velmi dobře asi umíte říci, že léky, které byly před rokem 1989, a léky po 16 letech, nejenže škála je mnohem širší, ale jsou mnohem dražší. Řekl bych, že jsou několikanásobně mnohem dražší. Samozřejmě je nyní otázkou, zda má pacient dostat to nejkvalitnější ošetření s nejkvalitnějšími dostupnými léky, nebo zde má být regulace. Říkám, že v prvním případě si to umím představit, přístrojovou regulaci, kdy spádovost má být nějak regulována, ve druhém případě bych byl velmi opatrný. To je můj pohled na tu věc z logiky věci.
Nejsem si jist, jestli toto pan ministr je ochoten vůbec diskutovat a takto se koukat na zdravotnictví. Protože musí koukat na zdravotnictví jako na celek, neboť jedna z pojišťoven je jenom segment zdravotnictví.
Co se týče pohledu, na který málokdo kouká, to je pohled na zdrojovou část zdravotnictví. Dnes se hovoří o tom, že do zdravotnictví proudí 13,5 % z hrubé mzdy, ale to jen u osob, které jsou výdělečně činné nebo osoby samostatně výdělečně činné. To znamená buď zaměstnanci, nebo drobní podnikatelé. Dle mých informací tato skupina čítá asi 4,7 milionu obyvatel. Pak existuje druhá větší skupina, více než pětimilionová, za kterou platí stát, protože to jsou děti, studenti, důchodci, matky či muži na mateřské dovolené - když připustím tuto variantu - nezaměstnaní. U nezaměstnaných mi dovolte se zastavit.
Nezaměstnaných dlouhodobě, šest až sedm let, je zhruba kolem půl milionu. To jsou ti evidovaní. Toto je zjevně v systému problematická část. Nevím, jestli někdo kouká na to, že za takovéhoto člověka se platí měsíčně 481 Kč. Kdyby jenom pobíral průměrnou mzdu, to znamená hrubých 18 tisíc korun, jeho odvod do systému by byl 2400 korun. Vidíte ten velikánský nepoměr? Jestliže těchto pojištěnců, jak říkám "státních", je ve Všeobecné zdravotní pojišťovně nejvíc, a na tom se asi shodneme, že v jejich portfoliu to představuje 65 až 70 % a zbytek jsou ti aktivní, je zjevné, že zrovna tato pojišťovna je v disbalanci příjmů. Tím nikterak nechci zpochybňovat, že nelze něco dělat v oblasti výdajů. To v žádném případě.
Někdo zde naznačoval, jaké jsou otázky nákladů pojišťovny. Aby i veřejnost věděla, že pojišťovna má de facto dva balíčky rozpočtu. Jeden, který slouží na úhradu léčebné péče, jeden, který slouží na vlastní činnost. To znamená na energie, platy, služby, na provoz instituce. Opravte mne vy, kteří to znáte. Myslím, že je to kolem tří procent obecně pro jednotlivé pojišťovny. Platí to pro všechny. Je legitimní se bavit o tom, jestli ta 3 % je hodně, nebo málo, jestli nemají být upravena, a říci ne, situace je taková, že máme-li opravdu šetřit všichni, tak i pojišťovny, všechny nebudou moci vydávat 3 %, ale budou moci vydávat 2,5 %. Nechci zde říkat, kolik by to mělo být, ale kdyby to bylo u nějakého stolu, bylo to podloženo fakty, bylo vidět, co se dá s tím dělat, tak to určitě jde.
Pan ministr Rath, který nyní telefonuje, rozumím, že je to přednější než poslouchat argumenty, samozřejmě by měl vědět, že např. v bankovnictví bylo běžné, že banky vlastnily domy, ale přišly na to, že je výhodnější kvůli flexibilitě, kvůli odpisům atd. tyto domy prodat, některé si ponechat, pokud mají svou výnosnost, a restrukturalizovat tento majetek. Kdyby někdo řekl, že cílem je restrukturalizovat takovouto síť, která byla mimochodem nastavena v době, kdy byly okresy, a přechází se na krajskou strukturu, bez emocí, tak proč ne. Tak si k tomu sedneme a řekneme - potřebujete k tomu nástroj zákonný, vyhláškový nebo souhlas právní rady. Nevím, ve které rovině to přesně je, ale dokázali bychom to najít a asi bychom řekli - dobře, toto je záměr, který schvalujeme ne na rok, ale třeba na dobu dvou tří let jako výhledový záměr, a za tři roky nám z toho složte zprávu, jak jste to zvládli.
Dovolte mi ještě poznamenat jednu věc. Když jsem hovořil o rozdílu mezi státním pojištěncem a osobou, která by byla zaměstnána a brala alespoň průměrnou mzdu, řekl jsem vám rozdíl v měsících. Ale kdybychom přijali hypotézu, že polovina lidí, která je dnes nezaměstnaná, to znamená půl milionů lidí, kteří jsou bez práce, by měla práci, což by procentuálně znamenalo, že ze zhruba 9 % dnešních by nezaměstnanost klesla na 4,5 %, tak by efekt pro zdravotnictví obecně byl šest miliard plus. Šest miliard plus, a to bez toho, že by ekonomika rostla. Jenom kdyby nastala tato přeměna. Myslím si, že by bylo zjevné, že kdyby pak ty věci šly proti sobě, určité racionální úspory, ať už změnou metody řízení, ať už změnou určitých regulačních nastavení a snahou minimalizovat to, že to má být stát, ale spíše že to má být soukromoprávní subjekt v tomto smyslu, že lidé mají mít spíše práci, zjistili bychom, že takovýmto způsobem bychom mohli - nikoli ale za rok, to určitě ne, to mi potvrdí asi pan ministr, který nyní přišel, že ze dne na den nezaměstnanost určitě nezměníme - v horizontu dvou tří let změnu uplatnit.
Všimněte si, že těch "kdyby" je strašně moc. Těch kdyby je moc proto, že systém je opravdu velmi složitý.
Ministr Rath má možná jednu schopnost. On vždy dokázal přesvědčit elitní skupinu lékařů, aby nebyla v obyčejném odborovém svazu lékařů - a slovo "obyčejném" berte trochu s nadsázkou - ale aby existoval elitní odborový klub lékařů. Poté, když si pamatuji na pana doc. Svobodu, který mi přišel jako člověk, který byl distingovaný, který byl člověkem, který chtěl hledat řešení, byl vystřídán.
***