(11.20 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Souhlasím s vámi, paní poslankyně, že pan Rath tady zůstal jako kůl v plotě - ale už vidím místopředsedu vlády pana ministra Škromacha.
Poslankyně Lucie Talmanová: Děkuji a oceňuji i tuto symboliku, že přišel panu ministrovi pomoci jeho předchůdce v pořadí sedmý. Ale vraťme se k tématu.
Dámy a pánové, asi si vzpomínáte, že jsem to byla právě já, kdo mnohokráte přesvědčoval a v podstatě přemlouval tuto Sněmovnu, aby byla ochotna se zabývat stavem českého zdravotnictví. Bezúspěšně. Dlouhodobá neochota této Sněmovny zabývat se kritickým stavem českého zdravotnictví a okamžitá neochota zabývat se otevřeně aktuální situací našeho zdravotnictví, tedy stavem nucené správy nad největší zdravotní pojišťovnou, jejímž pojistným kmenem je 6,5 milionu občanů této země, tedy dnes absurdně vyústila v rozpravu nad bodem s názvem "zdravotně pojistný plán Všeobecné zdravotní pojišťovny na rok 2005". Nezbývá mi, po několika učiněných marných pokusech pojmenovat pravdivě věc, než se tomuto scénáři přizpůsobit. Je to má povinnost vůči minimálně těm bezmála 7 milionům pojištěnců a pacientům. Věřte mi, že přizpůsobit se bude pro mne velmi obtížné. Nejsem drzý křikloun, nebyla jsem tak vychována.
Mé očekávání debaty na téma, jak zachránit české zdravotnictví, se bohužel po opakovaných vystoupeních ministra zdravotnictví také bezpochyby nenaplní. Debata jím nastavená se dá pojmenovat jen jednou větou: "Hledá se viník." S tímto jasným zadáním, tedy najít viníka tristního stavu českého zdravotnictví, a to zejména a především jiného, než jakým by nasnadě bylo defilé sedmi ministrů z řadů sociální demokracie, byl beze všech pochyb právě tento doktor Rath předsedou vlády Paroubkem instalován. Stylu "hledá se viník" se bohužel musela přizpůsobit dnes i ředitelka Všeobecné zdravotní pojišťovny a z tohoto důvodu její vystoupení chápu. Já se tedy opět musím přizpůsobit. Dámy a pánové, i já budu hledat viníka.
Dovolte mi tedy můj pohled a moji analýzu.
Vrátím se do roku 1998. Rozhodnutí vlády České republiky ze dne 30. března 1998 o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění podle § 17 odst. 5 zákona č. 48. Akutní lůžková péče ve výši 104 % porovnávacího období za podmínky vykázání 70 % objemu výkonu porovnávacího období. Červen roku 1998. Opět úhradová vyhláška. U ústavní péče došlo direktivně k navýšení úhrad oproti referenčnímu období na minimálně 104 %, přičemž stačila vykázat pouze 70 % objemu výkonu ve srovnání s porovnávacím obdobím.
Jsme v roce 1999. Rozhodnutí vlády České republiky ze dne 23. června. Opět o hodnotách bodu a výši úhrad. Zavedení risk koridoru pro lůžková zdravotnická zařízení. Specializovaná a superspecializovaná péče stanovena takto. Paušální sazba nesmí být nižší než 105 %, všimněte si vždy těch procent nad stovkou, a vyšší než 115 % porovnávacího objemu. Dále bylo stanoveno, že celkový objem navýšení úhrad musí činit za druhé pololetí 1999 ve srovnání s druhým pololetím 1998 v sektoru lůžkové péče nejméně 6,3 %.
Jsem v roce 1999. 22. prosince - rozhodnutí vlády opět ke stanovení bodu. Pro lůžková zdravotnická zařízení stanovena paušální sazba. Nesmí být nižší než 96 % - dolní risk koridor - a vyšší než 117 %. Rozšiřuje se úhrada nad rámec paušální sazby na další položky a zejména o mimořádně nákladné formy léčení.
V roce 2000 nález Ústavního soudu týkající se § 17 odst. 5 zákona č. 48, bezesporu vám všem znám. Jsme v roce 2000. Nařízení vlády ze dne 26. června 2000.
Dostala jsem pokyn, že mám mluvit pomaleji, ale já jsem nechtěla výčtem čísel, která jsou ale velmi závažná pro naše dnešní jednání, vás zdržovat, ale předpokládám, že pan ministr to vše zná. I přesto trochu zpomalím.
Rok 2000 - nařízení vlády ze dne 18. prosince, opět úhradová vyhláška. Nově stanovena povinnost navyšovat úhrady z nadvýběru pojistného. Pokud v prvním pololetí 2001 budou příjmy z výběru pojistného na jednoho pojištěnce vyšší, než stanoví schválený zdravotně pojistný plán zdravotní pojišťovny pro rok 2001, zvýší tato zdravotní pojišťovna hodnotu bodu stanovenou v příloze č. 1 tohoto nařízení o tolik promile, o kolik promile se zvýšil výběr pojistného na jednoho pojištěnce oproti částce uvedené ve zdravotně pojistném plánu. Úhrada nad rámec paušálu byla rozšířena na 11 položek. Zejména toto nařízení vedlo k zásadnímu převýšení nákladů na zdravotní péči nad příjmy veřejného zdravotního pojištění. Následně vydávané úhradové vyhlášky tuto neúnosnou výši úhrad přenášely do dalších období, ve kterých docházelo již jen k dalšímu navyšování úhrad z důvodů, které jsem uvedla.
Rok 2001. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví z 15. června 2001. Úhrady obdobně jako v prvním pololetí 2001, ale opětovně se stanovuje navýšení výše úhrad z titulu nadvýběru pojistného oproti výši ve schváleném zdravotně pojistném plánu. Už jenom pro folklór - nad rámec paušální sazby 11 položek. 13. prosinec 2001 - úhrada nad rámec paušálu se vyhláškou rozrostla na 19 položek. Nezákonně byla navýšena hodnota bodu ve formě zvyšování režie ošetřovacího dne o 60 bodů. Opětovně se navýšila výše úhrad z titulu nadvýběru pojistného oproti výši ve schváleném zdravotně pojistném plánu. To je důležité, dámy a pánové.
Rok 2002. 10. prosince. Vyhláška - úhrada nad rámec paušálu se rozrostla na 22 položek. Opětovně se stanovilo navýšení výše úhrad z titulu nadvýběru pojistného oproti výši ve schváleném zdravotně pojistném plánu opět i pro další segmenty, které se nedohodly.
Rok 2004. Metodické opatření k úhradám lůžkové zdravotní péče, úhrada nad rámec paušálu se rozrostla o 24 položek.
Rok 2005. Nám všem známá vyhláška 50 ze dne 20. ledna. Mně už se ji snad ani nechce komentovat. Myslím, že této vyhlášce jsme věnovali tolik času a pozornosti z obou stran, že vám nebudu blíže specifikovat její negativní, velmi a výrazně negativní dopad do ekonomické bilance systému zdravotního pojištění.
Ale zrekapituluji. Zdravotně pojistný plán v roce 1998 předpokládal přebytkovou bilanci ve výši 1,5 miliardy. Skutečností byla záporná bilance ve výši - 2,3 miliardy.
1999. Zdravotně pojistný plán. Přebytková bilance 4,2 miliardy. Skutečnost - záporná bilance 0,8 miliardy.
2000. Zdravotně pojistný plán - přebytková bilance ve výši 3 miliardy. Skutečností byla vyrovnaná bilance. Rok 2000 předělový.
Rok 2001 předpokládal přebytkovou bilanci ve výši 0,4 miliardy. Skutečností byla kladná bilance ve výši 3 miliardy, ovšem jenom díky sanaci z Konsolidační banky ve výši 3,7 miliardy.
Zdravotně pojistný plán v roce 2002 předpokládal tedy tím pádem logicky vyrovnanou bilanci. Výše uvedeným výčtem vyhlášek jsme došli k tomu, že skutečností byla záporná bilance ve výši - 5,2 miliardy.
Rok 2003. Opět přebytková bilance předpokládaná v námi schvalovaném zdravotně pojistném plánu 2,3 miliardy. Skutečná záporná bilance 2,6 miliardy.
Už vás dále nebudu unavovat tímto výčtem čísel. Ale pokusím se ještě připoutat vaši pozornost na to, jak jsme se s těmito čísly vypořádali my, Poslanecká sněmovna, tedy ten orgán, který ze zákona schvaluje zdravotně pojistné plány zdravotních pojišťoven a taktéž schvaluje výroční zprávy a účetní uzávěrky.
V roce 2002 jsme souhlasili ve výroční zprávě přesně s tímto textem. S tímto textem jsme se ztotožnili: Čerpání základního fondu zdravotního pojištění na věcné dávky zdravotní péče oproti roku 2001 stouplo o 9 %, čímž bylo o 3,3 miliardy korun, to je o necelá 4 %, vyšší, než předpokládal zdravotně pojistný plán na rok 2000. Na překročení růstu nákladů se podílely v podstatě všechny segmenty zdravotní péče. Oproti roku 2001 vzrostly náklady na péči poskytovanou ambulantními zdravotnickými zařízeními o 10 %, na ústavní péči o 9 %, náklady na léky vydané na recepty o 7 % a náklady na zdravotnické prostředky o 8 %.
Opět zkrátím. - Hospodaření pojišťovny bylo v roce 2002 nevyrovnané. Vliv narůstajících nákladů na zdravotní péči se projevoval v průběhu roku 2002 neuhrazenými závazky po lhůtě splatnosti, které postupně rostly. Konečný zůstatek závazků pojišťovny po lhůtě splatnosti činil k 31. 12. 2002 asi 2,5 miliardy korun.
***