(15.00 hodin)
Poslanec Zdeněk Kořistka: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, nebudu hovořit o zákonu o daních z příjmů v globálním slova smyslu, ale o jedné malé věci, která by se v tomto zákoně mohla objevit.
Když jsme v minulém volebním období s kolegyní Monikou Horákovou-Mihaličkovou v roce 2001 předložili zákon o daňových asignacích, tehdy jsme v této Sněmovně neuspěli. Sněmovna náš návrh zamítla. Myslím si, že je opět zde možnost tyto daňové asignace do našeho daňového systému zavést.
Jak jsem říkal, tehdy Sněmovna zamítla speciální zákon o daňových asignacích. Já dnes přednesu v podrobné rozpravě pozměňující návrh, který bude velice jednoduchý. Bude to vlastně jeden nový paragraf, který umožní do tohoto daňového systému v České republice zavést daňové asignace. Pak speciální zákon, pokud by zde byla politická vůle, by bylo možno předložit v dalším období.
Od zamítnutí uplynula nějaká doba. Myslím si, že čas se přece jen posunul, i vláda ve svém programovém prohlášení uvádí, že daňové asignace je jedna z možností, jak pomoci neziskovému sektoru. Já jsem se dokonce 7. 9. 2005 dočetl v Právu v rámci rozhovoru tuto větu. Cituji: Jsem otevřen úvahám např. daňových asignací neziskovému sektoru, což je nenahraditelná složka společnosti. Konec citace. Tuto větu pronesl stínový ministr financí ODS Vlastimil Tlustý. Já tento posun vítám a věřím, že pokud tento návrh na daňové asignace zazní, i ODS možná přehodnotí svůj tehdy negativní postoj.
Bohužel situace v neziskovém sektoru a financování neziskového sektoru se moc nelepší. Vím, že i v rámci projednávaného státního rozpočtu došlo k navýšení financí pro neziskový sektor. Ale ten problém je úplně v něčem jiném. Upozorním zde na tři věci. Malé procento plyne do neziskového sektoru prostřednictvím regionálních a místních orgánů. Zbytek je distribuován centrálními orgány v Praze. Tím se dostávají do značné nevýhody organizace, které nemají možnost v centru lobbovat a z hlediska toho, že jejich aktivity jsou vyvíjeny zejména v oblasti regionů, nepatří mezi organizace, které jsou celostátně známé, a to je velice nevýhodná situace pro tyto organizace. Za druhé - finanční prostředky stát přiděluje pouze na jeden rok, takže projekty dlouhodobějšího charakteru musí žádat o podporu znovu další rok. Za třetí - problém obtížného získávání prostředků z nestátních zdrojů. To je velký problém a na to upozorňuje i většina neziskových organizací.
Já bych vám zde řekl dvě čísla. Zatímco v Maďarsku, kde zákon o daňových asignacích platí, v roce 2003 využilo možnost asignovat 36 % dárců, u nás využilo možnost uplatnit odpočet darů od základu daně pouze 5 % fyzických osob. Možnosti odpočtu hodnoty daru od základu daně z příjmu tedy využívá velice malé procento živnostníků v České republice, ale téměř nevyužívají osoby zaměstnané, za něž správu daně provádí jejich zaměstnavatel.
Dovolte mi, abych vysvětlil pojem daňových asignací. Daňová asignace je možnost poplatníků daně z příjmu poukázat část své zaplacené daně konkrétní veřejně prospěšné nestátní neziskové organizaci. Přijetí mého návrhu umožní každému občanovi-poplatníkovi daně z příjmu fyzických osob, tedy jak samostatně výdělečným, tak zaměstnancům, darovat část této daně na podporu činnosti neziskového sektoru. V praxi to bude znamenat, že na každém občanovi bude záležet, jestli například své procento daně dá do Valašského muzea v Rožnově nebo podpoří Divadelní spolek či jiné občanské družení. Co tímto návrhem získá český občan? Český občan získá privilegium ovlivňovat rozdělení alespoň malé části prostředků státu. On rozhodne, co je veřejný prospěch v místě, kde žije. On rozhodne, jak vyjádří svoji solidaritu, jak pomůže lidem v nouzi, jak podpoří konkrétní činnosti, které nejsou prioritou státu. On zvažuje přitažlivost a důležitost vybrané veřejné prospěšné organizace. Prostě on může rozhodnout o pomoci tam, kde stát nedohlédne. Co tímto návrhem získá nebo ztratí stát? Stát sice ztratí jedno procento daně z příjmu fyzických osob, ale přijetím daňových asignací ve výši 1 % promyšleně a prozíravě změní distribuci velmi malé části svého dosavadního příjmu. Daňová asignace však v žádném případě nemá nahradit žádný z dosavadních způsobů podpory nestátních neziskových organizací, jakými jsou např. dotace nebo daňové úlevy dárců.
V České republice je podle údajů Českého statistického úřadu cca 4,7 milionu zaměstnaných, kterými se rozumějí zaměstnanci i podnikatelé. Za předpokladu, že bude asignovat jedna třetina lidí, jak se to stalo ve všech zemích, kde daňové asignace platí, se předpokládaná částka určená pro tento neziskový sektor bude blížit hodnotě 300 milionů korun, což určitě nezruinuje státní rozpočet, ale tomuto neziskovému sektoru může alespoň částečně pomoci.
Můj pozměňovací návrh, který přednesu v podrobné rozpravě, tedy vkládá do platného znění zákona pouze jeden paragraf, který umožňuje poplatníku daně z příjmu fyzických osob poukázat 1 % své daně konkrétní právnické osobě se sídlem na území České republiky, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání. Podrobnosti by samozřejmě specifikoval, jak budu mít v odkaze, zvláštní zákon.
Děkuji vám za pozornost a věřím, že situace v Poslanecké sněmovně se od roku 2001 alespoň částečně zlepšila, a proto ve třetím čtení můj návrh podpoříte. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Kořistka. Myslím, že jako poslední je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Vrbík.
Poslanec Tomáš Vrbík: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já bych se ve svém vystoupení rád vyjádřil k jedné části navrhovaného zákona, o které tu zatím nebyla diskuse a která by se ve svém důsledku, pokud by tato část byla přijata, jak je navržena, dotkla problematiky hypoték, resp. vedla by k mírnému zdražení hypotečních úvěrů, případně ke zkomplikování dostupnosti hypoték.
V důvodové zprávě k vládnímu návrhu novely zákona číslo 586/1992 Sb. se uvádí, že hlavním důvodem pro zrušení osvobození příjmů z hypotečních zástavních listů je absence podmínky účelového použití takto získaných zdrojů, která souvisí s novou definicí hypotečních zástavních listů v novém zákoně o dluhopisech. Podle nové úpravy již není tento úvěr účelově vázán, a proto zdroje získané emisí hypotečních zástavních listů lze používat pouze na základě rozhodnutí příslušné banky. Podle nového zákona číslo 90/2004 Sb., o dluhopisech, se hypotečním úvěrem rozumí úvěr, jehož splácení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti i rozestavěné. Před nabytím účinnosti tohoto zákona však pro hypoteční úvěr existovala podle zákona číslo 503/1990 Sb., o dluhopisech, ještě další podmínka, a to podmínka investování získaných prostředků z hypotečního úvěru do nemovitosti na území České republiky, včetně její výstavby nebo pořízení. Za současného stavu se tady za hypotéční úvěr považuje úvěr, který je zajištěn zástavním právem k nemovitosti, přičemž takto získané prostředky lze využít na jakýkoliv účel. Proto podle vládního návrhu osvobození úrokových výnosů z hypotečních zástavních listů podle mého názoru postrádá opodstatnění.
V důvodové zprávě vláda zmiňuje, že zrušení osvobození úrokových příjmů z hypotečních zástavních listů nepatrně zdraží takto získané zdroje, což zatíží zejména fyzické osoby, které čerpají úvěry na výstavbu. Já podotýkám, že podle mých informací je to mezi 0,3 až 0,5 %. Toto zvýšení výdajů má být kompenzováno u fyzických osob navrhovaným snížením daňového zatížení. Mám pouze obavu, že daňové zatížení je kompenzováno především nízkopříjmové skupině. Obávám se, že kompenzace pro skupiny, které nejčastěji žádají o hypotéky, zdaleka není tak vysoká.
Jestliže podle vlády postrádá opodstatnění osvobození úrokových výnosů hypotečních zástavních listů, protože již není podmínkou hypotečního úvěru použití získaných prostředků na investice do nemovitostí, tak si myslím, že problém je řešitelný. Obávám se, že vláda chce v tomto případě vylít s vaničkou i dítě, pokud navrhuje úplně zrušit toto osvobození, a tím odstranit jednu z forem podpory hypoték, které v našem právním řádě existují. Sama vláda připouští, že tímto krokem dojde ke zdražení získaných zdrojů, což zatíží zejména fyzické osoby, které čerpají úvěry na výstavbu. Myslím si, že s tím se nelze smířit, protože takovýto krok by zdražil hypotéky a učinil by je méně dostupné, než je to v současnosti, a to i rodinám s dětmi, pro které ale vláda naopak slibuje podporu bydlení.
***