(10.10 hodin)
(pokračuje Kasal)
Ne všechny intervence, které směřují k záchraně života člověka, jsou eticky únosné. Nakonec i z historie jiných oblastí přírodních věd je známo, že ne každý vědecký objev musí být využit pro dobro lidstva, každý objev je potenciálně zneužitelný.
Druhá teze je spíš z medicíny. Příroda sama zachází s lidskými embryi poněkud marnotratně. Odhaduje se, že v přirozených podmínkách jen asi 30 až 50 procent oplodněných vajíček se podaří uhnízdit a mohou růst. Každou minutu je takto na celém světě ztraceno už tak velké množství embryí. Neměli bychom tedy v zacházení s lidskými embryi být úzkostlivější než příroda sama. To je názor některých. Můj názor je jiný. Můj názor je ten, že příroda není morální subjekt a nelze v ní hledat morální vzory, morální paradigmata pro jednání člověka. Příroda není ani dobrá, ani zlá. Příroda prostě je. V přírodě se věci dějí bez morálního znaménka. Člověk jako jediný z nám známých tvorů je morální subjekt, je vyvázán, propuštěn z přírody, je schopen volit mezi dobrem a zlem. Nelze tedy hledat morální vzory tam, kde nejsou. Příroda zachází málo šetrně i s dospělými lidmi a záplavy a zemětřesení jsou toho důkazem. Příroda není normativní. Zde leží i rozdíl mezi přírodními vědami na jedné straně a etikou na straně druhé. Přírodní vědy popisují to, co je, a etika se věnuje tomu, co by mělo být.
Třetí argument. Když jsme povolili potraty, pak by ochrana embryí byla nepřiměřená, neopodstatněná, neproporcionální. Potrat je vnímán nejen aktivisty pro life, ale i aktivisty pro choice, pro výběr jako fakt s celou řadou negativních následků pro matku. Při těhotenství vzniká velmi těsná vazba mezi matkou a dítětem a tato vazba je jak emocionální, tak fyziologická. Každá nastávající matka musí učinit rozhodnutí, zda bude chtít pokračovat v těhotenství, či zda dá přednost potratu. V tomto rozhodování hraje důležitou roli i čas. V případě vztahu embryo - pacient tato vazba neexistuje, neboť je daleko, daleko volnější. Není zde ani emoční, ani fyziologická závislost a čas hraje daleko menší roli. Nelze tedy poukazem na fakt legislativního povolení potratu zdůvodnit povolení či propuštění potratu, zdůvodnit povolení rozebrat embryo na kmenové buňky.
Další fakt je, že někteří říkají, že embryo není člověk, že se jedná jenom o shluk buněk; je bytostí, ale není osobou, tou se teprve stává. Embryo je skutečně shluk buněk, ale nelze říci, že embryo není nic víc než shluk buněk. Přírodní vědy zkoumají měřitelné fenomény. Pro přírodního vědce je skutečně embryo pouhým shlukem buněk, ale přírodní vědy nezkoumají celou podstatu věci. Zkoumají jenom tu část toho, čemu říkají vědci univerzum. Jsou empirické, tematicky redukované a metodicky abstraktní. Nakonec ani já nebo ani vy svým způsobem nejste nic víc než shlukem buněk, a přesto si troufnu tvrdit, že nejsme jenom shlukem buněk. Vývoj člověka je kontinuální a dělení na zárodečném procesu na části zygota, embryo, plod je do značné míry umělé, a zastánci odstupňované ochrany embrya dluží odpověď, kdy podle jejich názoru nastává ono "už ano" a jak se liší od toho "ještě ne". A protože nevíme přesně jak a možná to ani nikdy vědět nebudeme, je třeba být velmi opatrný v manipulacích s počátkem lidského života, a bráníme-li pokusy na embryích, stojíme na straně bezpečnosti. Nejedná se o dotaz, kdy je embryo individuem. Všechno, z čeho kontinuálním vývojem může vzniknout člověk, má svou důstojnost a právo na ochranu.
Poslední teze je filozofického rázu. Je třeba se podívat, jaké a čí zájmy jsou v sázce. Embryo nemá žádné zájmy, je třeba kalkulovat zisky a ztrátami, na jednu misku vah je třeba dát velké terapeutické možnosti a zisk pro pacienta či velké množství pacientů schopné vnímat radosti a bolesti, pacienta, kterému může být pomoženo, a na druhou stranu embryo, které tyto radosti a bolesti vnímat není schopno. Je-li morálně správné jednání takové, které způsobí co největší množství dobra, co největší množství lidí, tak jak deklaruje utilitaristická etika, pak se miska etických vah převáží výrazně ve prospěch pacienta či pacientů a embryo se stává osobou postupně, gradualisticky a její morální status je jistě nižší než morální status dospělého člověka. Proti tomu je potřeba říci to, co snad nikdo nezpochybňuje. Embryo má druhové vlastnosti, specifické vlastnosti stejné jako individuální vlastnosti člověka. Má unikátní genetický design, a jazykové pojmenování různých vývojových stadií slouží pouze k označení plynulých přechodů či nově začínajících fází ve vývoji.
Dámy a pánové, co říci závěrem. Embryo má potenciál stát se dospělým člověkem. Musí s ním být takto nakládáno, a cokoliv brání v realizaci tohoto potenciálu, je morálně neospravedlnitelné. Zatím se ještě všichni shodují na tom, že je nemorální zabít jednoho člověka pro záchranu druhého člověka. Rozebrání embrya na náhradní díly se v této perspektivě jeví jako morálně neospravedlnitelné. Hořkou tečkou za celou diskusí může být i 18. článek Úmluvy o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy z roku 1997, kde se praví: Pokud zákon umožňuje provádět výzkum na plodech in vitro, musí být zákonem zajištěna odpovídající ochrana plodu. Při četbě tohoto dokumentu si nelze nepoložit otázku, co se myslí větou o odpovídající ochraně plodu. Vždyť embryo, které je rozebíráno na jednotlivé buňky, tento proces nepřežije.
Dámy a pánové, přemýšlel jsem, jaké návrhy v závěru svého vystoupení v obecné rozpravě dát. Na základě toho, že se zdá, že přestože tento zákon po technologické stránce je zpracován odpovědně, nelze ho přepracovat tak, aby neřešil účel, pro který vznikl, takže dávat návrh na přepracování mně přijde celkem zbytečné. Tudíž závěr je z mé strany jednoznačný. Dávám návrh na zamítnutí této vládní předlohy. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Se svým příspěvkem vystoupí pan poslanec Jiří Karas a připraví se pan zpravodaj Josef Kochan, pokud nechce využít svého přednostního práva.
***