(11.50 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Pan dirigent Jiří Bělohlávek, šéfdirigent orchestru BBC: "Jsem hluboce přesvědčen, že pražský hudební život nezbytně potřebuje vynikající velké sborové těleso, které je schopno dostát nejvyšším požadavkům kvality."
Pan Vladimír Válek, šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu: "Plánované zmenšení sboru je podle mého názoru nekoncepčním zásahem do složení tělesa, neboť optimální počet zpěváků takovéhoto reprezentativního sboru je 100. Dostatečný počet zpěváků vytváří totiž základní předpoklady homogenního, barevného a plného zvuku, který je pro toto těleso charakteristický. Pouhé doplňování sboru výpomocemi nemůže zaručit udržení potřebné vysoké umělecké úrovně, protože každá dlouhodobá a cílevědomá práce se zpěváky kolektivního tělesa je nenahraditelná."
Mohla bych také citovat známé slovenské hudební umělce, dirigenta Ondreje Lenárda nebo sbormistryni paní Juhaňákovou, kteří svými slovy říkají totéž a doplňují tak předchozí hlasy.
Nakonec mi dovolte citovat z vyjádření světově proslulého umělce, uměleckého ředitele izraelské filharmonie pana Zubina Mehty: "Nedávno jsem slyšel, že dochází ke snížení počtu zpěváků ve sboru, a myslím, že to bude mít katastrofální vliv na všechno, co s tím souvisí. Především velká chorální díla 19. a 20. století vyžadují profesionální sbory o počtu minimálně 100 zpěváků, a tak snížení tohoto čísla by znamenalo, že orchestry budou muset hledat jinde chorální spolupráci pro díla, jako jsou Beethovenova Devátá symfonie, Verdiho Rekviem nebo Glagolská mše Leoše Janáčka. Proto žádám všechny zainteresované, aby této záležitosti věnovali svoji okamžitou pozornost a nenechali skvělý Pražský filharmonický sbor zmizet z koncertních hal Evropy a Izraele."
Konec citací. Promiňte, že jsem vás snad unavila citacemi, ale pokládám za nutné ozřejmit, co se skrývá za zdánlivě jednoduchým a bezproblémovým administrativním aktem. Je možné, že jednou z dalších příčin sloučení obou hudebních těles může být dlouhodobá špatná komunikace současného managementu sboru se zpěváky. Tu však je možné řešit i jiným způsobem. Závažné je i to, že jsme obdrželi petici více než 100 členů České filharmonie, kteří nesouhlasí se sloučením.
Jsou-li tedy důvodem pro reorganizaci sboru snížení počtu zpěváků a přičlenění sboru k České filharmonii problémy současného managementu, je to smutné. Důsledky by totiž byly nevratné. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Taťáně Fischerové. Nyní pan poslanec Petr Pleva. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem už nechtěl vystupovat, ale potom, co tady vystoupila paní kolegyně Fischerová, musím krátce vystoupit.
Problémy Pražského filharmonického sboru nejsou ve snížení zpěváků o deset. Problém, proč protestuje Česká filharmonie a její hráči, není v tom, že by to byl vynikající sbor. Je to právě v tom, že je to právě naopak. Tento sbor je v hluboké krizi. Jeho výkony jsou velmi průměrné. Chvály jsou asi z velmi minulých dob. Také je veřejně známo, že Pražský filharmonický sbor zoufale hledá sbormistra, který by pozvedl úroveň Pražského filharmonického sboru, jeho úroveň, která je špatná a klesá. Proto se samozřejmě filharmonie bojí, že pokud budou v jednom svazku, budou muset svá díla provádět právě s tímto špatným sborem, což poškodí dobrou Českou filharmonii. Neříkejme, že problém je pouze v deseti zpěvácích.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní se hlásil pan zpravodaj. Prosím.
Poslanec Petr Bratský: Kolegyně, kolegové, chtěl bych, abychom poněkud zklidnili vášně kolem této věci a trochu řekněme patálie.
Předtím jsem již říkal, že sbor se nenachází v dokonalé kondici. Tím jsem se velmi opatrně chtěl dotknout situace. Myslím si, že by bylo zcela férové, pokud máme zájem se situací něco udělat, napřed dát kondici jednomu tělesu. Až ji bude mít, případně zvažovat, jestli bychom dvě vynikající tělesa mohli spojovat a vytvářet nějakou vyšší hudební instituci. Myslím si, že bychom měli právě postupovat tímto způsobem, a právě proto jsme dávali návrh na zamítnutí, abychom se mohli věnovat práci kolem sboru, vytvořit mu prostor, aby se našel nový umělecký vedoucí a další figury, které tam jsou třeba, manažeři, aby tento sbor dali napřed do kondice, kterou si pražský sbor zaslouží, aby byl minimálně tak dobrý jako Český filharmonický sbor v Brně. Potom bychom mohli zvažovat něco vznešeného, což je třeba slučování. Proto jsme dali návrh. Proto bych ho chtěl před vámi obhájit, a dokonce se mi zdálo podle různého kývání, že tento návrh bude nalézat širokou odezvu v našich poslaneckých lavicích bez toho, ke kterým politickým klubům patříme.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní se paní místopředsedkyně Němcová ujme slova. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, já bych chtěla pouze říci své stanovisko k tomu poměrně nešťastnému návrhu zákona.
Domnívám se, že je zde převažující jednota v Poslanecké sněmovně o tom, že tento zákon opravdu zapotřebí není. Protože jsou zde dva soubory, které fungují, které skvěle reprezentují české hudební umění za hranicemi, není důvodu, abychom nějakým organizačním zásahem vstupovali do umělecké tvorby a spíše zhoršovali situaci, než ji zlepšovali. K tomu, abychom něco takového podnikli, jistě by bylo zapotřebí nějakého závažnějšího důvodu.
Rozuměla jsem tomu, že pan ministr do jisté míry, včera jsem to říkala při projednávání u jiného zákona, přebírá část rozpracovaných zákonů, které nevznikly za jeho přímé gesce, a tudíž není v jednoduché situaci. Myslím, že není v jednoduché situaci ani dnes, kdy naznačuje, že by možná stál i o to, aby tento zákon byl stažen, což nyní z procedurálních důvodů nelze udělat. Může tak učinit pouze vláda svým usnesením, a proto si myslím, že východiskem z této situace je návrh na zamítnutí zákona, tedy procedurálním východiskem. Neznamená to, že to má být nějaké ostré vyhrocování se nás proti návrhu, který přednáší sociální demokracie. Znamená to pouze hledání rozumného východiska v tuto chvíli, a proto se přikláním k onomu návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Má ještě někdo zájem vystoupit v obecné rozpravě? Není tomu tak. Končím obecnou rozpravu.
Znovu opakuji, že návrh byl původně podán tak, že ho budeme projednávat podle § 90 odst. 2. Vzhledem k tomu, že nebyla nalezena listina, evidoval jsem stanovisko nejméně dvou poslaneckých klubů, že nesouhlasí s projednáváním podle § 90 odst. 2, postupujeme podle § 90 odst. 3, tedy běžným způsobem projednávání zákona v prvém čtení. To jen na zopakování situace.
Ptám se, jestli má pan ministr zájem o závěrečné slovo. Nemá. Děkuji. Pan zpravodaj? Také nemá zájem o závěrečné slovo.
Musím tedy konstatovat, že v průběhu rozpravy padl nejméně třikrát návrh na zamítnutí návrhu zákona. Myslím, že jsem správně evidoval, nechť mě kontroluje pan zpravodaj, že pan kolega Schwippel navrhl, když by nebyl zamítnut, tak vrácení návrhu k přepracování.
Budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí. Nejdříve vás všechny odhlásím a požádám vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami.
O návrhu na zamítnutí vládního návrhu zákona, sněmovní tisk 1108, rozhodneme v hlasování pořadové číslo 343. Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro zamítnutí. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 343 z přítomných 137 pro 66, proti 11.
Budeme tedy hlasovat o návrhu, který byl podán panem poslancem Schwippelem o vrácení návrhu zákona předkladateli k dopracování.
***