(11.40 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane zpravodaji, já vás přeruším ve vaší řeči, jestli dovolíte. Samozřejmě že to ověřujeme v organizačním odboru. Nezpochybňuji to. Jinak jsem přesvědčen o tom, že je na tom shoda mnoha klubů, není to problém. Nebudeme zpochybňovat to, že bylo odevzdáno, budeme to projednávat normálním způsobem. Myslím, že to bude nejrozumnější, abychom zbytečně nedramatizovali projednávání ještě předtím, než se do něj vůbec pustíme. Prosím, pane zpravodaji, pokračujte.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji, pane předsedající, za vstřícnost. Dva kluby hlásily v tomto případě stejně, že by veto podaly. Berme to jako fakt.
Dále bych vás chtěl seznámit se skutečností, že petiční výbor obdržel petice, o kterých jste před chvílí slyšeli, se skutečností, že v současné době Pražský filharmonický sbor se nenachází v dokonalé kondici a v České filharmonii jsou velké obavy z toho, že v případě sloučení těchto dvou těles by se nedobrá kondice mohla přenést přímo do filharmonie.
Z toho důvodu, abych zkrátil svoji řeč, navrhnu zamítnutí hned v prvním čtení.
To je zatím moje zpráva a počkáme si na další diskusi.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu. Konstatuji, že do ní mám zatím dvě písemné přihlášky, a to poslance Jana Schwippela a paní poslankyně Táni Fischerové. Žádám pana poslance Schwippela, aby se ujal slova.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, o jedné petici vás už informoval pan poslanec Antolák. Já bych se rád zmínil o další petici. Je to petice Unie orchestrálních hudebníků České republiky, ve které je vyjádřen zásadní nesouhlas s tímto návrhem zákona a uvádí se, že argumentace důvodové zprávy je nepřesvědčivá. Tuto petici podepsalo 107 ze 115 hudebníků České filharmonie, a já se obávám, že to, co v ní říkají, je naprostá pravda.
Mohu se zastavit už u tvrzení, že sloučení těchto dvou institucí povede k účinnější a hlubší prezentaci české i světové hudby. Myslím, že to je tvrzení dosti vágní a není jasné, jak by k tomu mělo dojít. V případě obou institucí se jedná o vrcholná hudební tělesa, která mají svou vysokou standardní výkonnost, a jistě není důvod, proč by se jejich sloučením tato měla změnit. Také se nezmění počet pozvání od světových pořadatelů, který je dán především poptávkou po českých hudebnících a někdy také určitými kulturními výročími, jakým je např. 250. výročí narození Mozarta v letošním roce.
Něco podobného platí i o dalším tvrzení, a sice že sloučením těchto institucí dojde k efektivnějšímu využití státního příspěvku. Předkládací zpráva k tomuto nic dalšího neuvádí. Pokud se podíváme na koncepci dalšího rozvoje Pražského filharmonického sboru, kterou podepsal jeho ředitel, pak zde k možnosti sloučení můžeme nalézt, že oba soubory by byly spojeny v osobě generálního ředitele, marketingu a v propagaci, avšak že Pražský filharmonický sbor i po sloučení by si musel zachovat základní THP funkce, tj. intendanta, manažera, ekonoma, produkčního, archiváře atd., které jsou - cituji - nezbytné pro plynulý chod tohoto tělesa. Předkládací zpráva uznává, že státní příspěvek na případnou sloučenou organizaci bude dán i nadále součtem dosavadních příspěvků pro Pražský filharmonický sbor a Českou filharmonii, tedy jinými slovy, ten nejpřirozenější ekonomický efekt, který by bylo možné očekávat, to znamená úsporu nákladů na státní rozpočet, nebude a nenastane.
Pan ministr na tiskové konferenci po jednání vlády uvedl, že mu není znám žádný protestní hlas proti tomuto návrhu. Takové hlasy existují. Hovořil o nich pan poslanec Antolák. Já jsem vám zde zmínil petici hudebníků České filharmonie. Domnívám se, že za situace, kdy s tímto návrhem nesouhlasí naprostá většina těch, kterých by se měl týkat, představuje tento krok ohromné riziko. Představuje riziko destabilizace a rozkolísání dvou vrcholných českých hudebních těles, potažmo celé české hudební scény, jíž jsou tyto dva soubory vrcholnými představiteli.
Proto se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu a v případě, že nebude přijat, navrhuji vrácení tohoto návrhu předkladateli k dopracování. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Schwippelovi. Ještě se přihlásil pan ministr s přednostním právem, poté s faktickou poznámkou paní poslankyně Zuzka Rujbrová. Prosím, pane ministře.
Ministr kultury ČR Vítězslav Jandák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, aby tady nedošlo k nedorozumění. Tento zákon není mé vymodlené dítě, ten jsem zdědil. Rád bych ale upozornil svého předřečníka na jednu věc. Že opravdu, pro levou stranu Poslanecké sněmovny, jsem se zeptal odborářů, jestli mají něco proti tomuto zákonu. Neměli. Pro pravou stranu jsem zavolal šéfa pana Riedlbaucha a ten také neměl. Z toho jsem vycházel. Dodnes mám mnoho dopisů, které jsou pro a které jsou proti. Já osobně si nedělám pouvoir na to, abych věděl, zda je to dobré, nebo není. Dopad by byl pouze v tom, že by vypadlo asi osm nebo deset lidí z Pražského filharmonického sboru a jednalo by se asi o 2,5 až 3 miliony korun. A to je vše.
Znovu říkám, máte-li názor jednotný, že to je zbytečné, nechť to spadne pod stůl, jestli o tom chcete diskutovat, jsem schopen o tom diskutovat, ale není to životně důležité. Alespoň pro mne ne. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, že dodržel pan ministr i dobu faktické poznámky. S faktickou poznámkou paní poslankyně Zuzka Rujbrová.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji, pane místopředsedo. Já nechci žádným způsobem zpochybňovat údaje, které zde uváděl pan poslanec Schwippel, jenom bych ráda upozornila, že petiční výbor petici, o které hovořil, do této chvíle neobdržel. Chtěla bych, pane místopředsedo, vaším prostřednictvím vyzvat jak jeho, tak ostatní kolegy, aby petice v souladu s jednacím řádem předávali petičnímu výboru k projednání. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: S faktickou poznámkou pan poslanec Schwippel.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane předsedo. Já bych jenom rád upozornil na to, že Unie orchestrálních hudebníků informovala, že informaci o svém nesouhlasu zaslala prvnímu náměstkovi ministra kultury již v březnu tohoto roku. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Také s faktickou, pane ministře?
Ministr kultury ČR Vítězslav Jandák: Děkuji za tu připomínku. Zeptám se pana prvního náměstka. Zatím mě o tom neinformoval.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: A nyní řádně přihlášená paní poslankyně Táňa Fischerová.
Poslankyně Taťána Fischerová: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, zákon, který projednáváme v prvním čtení a u něhož byla navržena zkrácená procedura, je stručný. Má pouhé čtyři paragrafy. Při prvním a povrchním čtení se zdálo, že v něm opravdu není problém, že je to zákon rozumný. Samo sloučení dvou významných hudebních institucí může dle důvodové zprávy přinést pozvednutí jejich prestiže. Ostatně není to tak dlouho, co obě instituce patřily k sobě.
Když se ale podíváme pod povrch paragrafů, najdeme několik závažných problémů. Ten nejzávažnější spočívá v tom, že na základě výzvy bývalého ministra kultury Pavla Dostála ze dne 30. června 2005 byla zahájena reorganizace Pražského filharmonického sboru tak, aby ke dni sloučení byl počet zpěváků sboru 70 osob, s tím, že pro momentální potřeby budou angažovány krátkodobé výpomoci. Právě v této reorganizaci, tedy snížení počtu zpěváků sboru, je ale klíčový problém, který není vyvolán sloučením s filharmonií, ale pouze se za ním skrývá.
Zdánlivě, pro laické oko, je otázka, zda má mít sbor 80, nebo 70 členů, zcela zanedbatelná. Ale dovolte, abych k tomuto problému ocitovala vyjádření několika nezpochybnitelných autorit hudebního světa.
Pan dirigent Jiří Kout, šéfdirigent orchestru v Saint Gallen ve Švýcarsku: "V současné době je v Evropě velice málo sborů této kvality a velikosti, která je v počtu 80 členů ideální. Každé krátkodobé snížení o takzvanou výpomoc je problematické. V normálním zkušebním časovém plánu není možné docílit ideální homogenní zvuk, který vzniká jen dlouholetou denní prací se stálým výborným sbormistrem."
***