(15.50 hodin)
(pokračuje Páralová)
Firmy pak složitě hledají důvody k propuštění problematického pracovníka a obávají se přijmout zaměstnance do trvalého pracovního poměru. Přímo zakazuje, aby firma dočasně přidělila zaměstnance na přechodnou dobu k jinému zaměstnavateli, samozřejmě se souhlasem zaměstnance. Firma je v případě přechodného nedostatku zakázek nucena zaměstnance propouštět. Znemožňuje ve firmách, kde působí odbory, vydat vnitřní předpis bez souhlasu odborů. Umožňuje odborové organizaci zakázat práci, přitom je zaměstnavatel na rozdíl od odborů odpovědný pod vysokou finanční sankcí za bezpečnost práce a dodržování zákonných norem a předpisů.
Dámy a pánové, pokud by byl tento návrh schválen, dopadne negativně především na zaměstnance. A nezaměstnaným vezme naději, že v brzké době najdou práci.
Z výše uvedených důvodů dávám návrh na zamítnutí návrhu zákoníku práce, sněmovní tisk 1153, a dále dávám návrh na zamítnutí doprovodného zákona, sněmovní tisk 1154.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Páralové. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Josef Janeček. Prosím.
Poslanec Josef Janeček: Kdyby mě paní poslankyně Páralová přímo nevyzvala, tak bych se k tomuto mikrofonu nedral. Jenom bych chtěl, aby si trochu zapátrala v paměti a vzpomněla si, že právě KDU-ČSL byla tou stranou, která od tohoto pultu říkala, že to, čeho si nejvíce váží na takovýchto zákonech, je dohoda sociálních partnerů. Možná že kdyby tuto filozofii pochopila i ODS, mohlo být v této zemi lépe. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za faktickou poznámku. Nyní prosím o slovo dalšího přihlášeného, kterým je pan poslanec Oldřich Vojíř. Po něm bude hovořit pan poslanec Grospič.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, je pravdou, že v převážné míře vystupuji k tématům, která se týkají hospodářské oblasti a obzvláště energetiky, nicméně když jsem mohl vidět a pozorovat vývoj vzniku zákoníku práce a určité bezesporu pnutí, které kolem něj existuje, tak jsem začal přemýšlet, proč tak velké pnutí může existovat a proč tomu tak skutečně je.
Mně je zřejmé, ač nejsem právník - právníci mi možná odpustí některé drobné chybky - že trestní zákoník už ve svém názvu nese myšlenku, že má vymezovat či regulovat činnost člověka, která je společensky nežádoucí a je považována za trestnou. Takový člověk, pokud je dolapen, pokud spáchá nějaký trestný čin, má být spravedlivě odsouzen a podle určitého typu spáchání trestného činu je mu vymezena i ona lhůta k nápravě. Je zřejmé, že trestní zákoník se týká trestních věcí. Občanský zákoník řeší věci mezilidské, mezilidské vztahy a definuje, chcete-li reguluje, oblast jakéhosi společenského žití. Obchodní zákoník zase naprosto zjevně ze svého názvu definuje založení obchodních společností a vymezuje určitá práva a povinnosti v rámci obchodního styku. Je zase úplně zřejmé už z jeho názvu, že to je otázka obchodních věcí, obchodních záležitostí.
Z tohoto pohledu bych řekl, že pracovní zákoník by měl vymezovat logicky vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Já si umím představit, že by definoval, kdo je zaměstnanec, kdo je zaměstnavatel, řekl bych, že je například povinnost uzavřít smlouvu písemně, aby nebylo žádných pochyb, na jakém základě je taková smlouva uzavřena, a že by například reguloval některé kroky, činnosti či oblasti, které ve smlouvě musí být napsány, aby smlouva byla platná a aby definovala především oblast, která je velmi citlivá pro všechny, a to je oblast zrušení takové smlouvy, nebo chcete-li, výpovědi či rozvázání pracovního poměru. Kdyby to bylo takto napsáno, tak já se vsadím, že pracovní zákoník bude poměrně jednoduchý. V podstatě bych neviděl sebemenšího důvodu, proč by jakékoliv sdružení ať už na straně zaměstnavatelů či zaměstnanců s tím mělo mít nějaké potíže.
Zdá se mi, že kamenem úrazu je bohužel implementace postavení odborů v rámci pracovněprávního vztahu, že to je zakomponování činnosti odborů, proti které já osobně nemám nic, neboť je legitimní, že se sdružují podnikatelé, chcete-li, nebo zaměstnavatelé, ať už ve Svazu průmyslu nebo v Hospodářské komoře, kde dokonce navíc Hospodářská komora má vymezenu svoji činnost zákonem a je na dobrovolné bázi. Já bych neměl nic proti tomu, kdybychom diskutovali o tom, že pokud by tady byla společenská objednávka má existovat zákon, který vymezí činnost odborů, jejich postavení, opět na dobrovolné bázi, samostatně. Problém ale je, že činnost odborů a jejich postavení je implementováno dle mého soudu do pracovního práva, a tudíž nastává jakási disbalance, disharmonie v tomto zákoníku.
Myslím si, že můj výklad podpoří to, že když jsem hledal některé názvy a některé věci ve speciálním programu ASPI, tak jsem našel, že o Hospodářské komoře je 33 zmínek v rámci dat, ale o odborářské činnosti, nebo o heslu "odbory" bylo zmínek 679. Pan ministr říkal, že existuje jistá nerovnováha mezi postavením zaměstnavatele a zaměstnance. Já bych řekl, kdybych toto považoval za klíč, že je nerovnováha přesně v opačném stylu. Já tomu rozumím, že to tomu tak není, protože jsou tam uloženy například smlouvy atd. Já to ukazuji spíše proto, že nerovnovah je několik. Pan ministr určitě ví, že také platí, že máte-li firmu neboli jste fyzická osoba a máte méně než 25 zaměstnanců, tak činnost odborů jako takových ve vaší firmě není, nicméně je snaha, a ta snaha existuje dlouhodobě, aby i na tyto firmy dopadala vyšší kolektivní smlouva v příslušném sektoru. Stejně tak platí, že odborové organizace mohou, není tam slovo musí, vznikat u těch firem, kde je více zaměstnanců.
Já musím říci, že všechno vidím spíše v komunikaci. Z praxe mohu říci, že pracuji ve společnosti, kde jsou odbory, a kde tyto odbory měly rozumné požadavky, vždy jsme našli shodu. Myslím si, že nejen odbory, ale především zaměstnanci, kteří nejsou organizováni v odborech, byli z pohledu vedení bráni jako sobě rovní.
***