(17.00 hodin)
(pokračuje Parkanová)
Institut korunního svědka možná skutečně povede k vyšší objasněnosti závažné kriminality. Možná to bude tak, jak tady pan kolega Turek před chvílí říkal, ale také to může být objasněnost pouze zdánlivá, protože tou nejdůvěryhodnější osobou v trestním řízení se stane bývalý zločinec a takové možnosti bychom se měli obávat všichni bez rozdílu stranické příslušnosti.
Prezident vrací Sněmovně tento návrh se stejnými argumenty, pro které jej nedoporučil ústavněprávní výbor, se stejným zdůvodněním, s jakým ho zamítl i Senát. Jako nový argument lze vnímat upozornění na skutečnost, že ta novela přesouvá část rozhodovací pravomoci v trestním řízení ze soudce na státní zástupce. A já bych chtěla apelovat na všechny, kteří v minulosti již tuto novelu podpořili, aby se nad těmito argumenty znovu zamysleli, a to bez ohledu na to, kdo je říká. Vím jistě, že cílem odpůrců tohoto zákona není zhatit práci vlády nebo Sněmovny, ale vede nás oprávněná obava z narušení tradičního pojetí trestního řízení a spravedlnosti vůbec.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní předsedkyni ústavněprávního výboru Vlastě Parkanové jako zpravodajce k tomuto tisku. Otevírám rozpravu a mám do ní zatím dvě přihlášky. Prvním přihlášeným je pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Antonín Seďa: Pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, prezident republiky vrátil Poslanecké sněmovně zákon, který zavádí v trestním řízení institut korunního svědka. Nehodlám zde opětovně opakovat důvody pro zavedení tohoto institutu, spíše chci reagovat na důvody, které vedly pana prezidenta k zamítnutí zákona.
Ve stanovisku prezidenta republiky uvedeném ve sněmovním tisku 802/7 je prvním důvodem zamítnutí uvedena neshoda komor Parlamentu ČR. Osobně si myslím, že tento důvod je spíše důvodem zástupným a spíše ukazuje na sympatie pana prezidenta pro pravicově laděný Senát a jeho názory.
Druhým důvodem je údajně střet dvou hlavních právních principů - přesunutí rozhodujících pravomocí ze soudce na státního zástupce a především nesouhlas s tím, že pachatel trestného činu nebude souzen za to, co spáchal. Zákon přitom taxativně vymezuje rozsah trestných činů, u kterých nelze trestní stíhání podmíněně přerušit, ale stanoví i proceduru pro zastavení trestního stíhání, včetně výpovědi obviněného před soudem. Opravdu nevidím důvod, proč bychom institut korunního svědka neměli v českém trestním řízení uplatnit.
Třetí důvod k zamítnutí zákona vidí prezident republiky v tom, že již dnes současná úprava trestního zákona umožňuje ke spolupracujícím pachatelům diferencovaný přístup. Je pravdou, že soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, ale za podmínky, že soud uzná, že účelu trestu lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Právě pro nejednoznačnost tohoto znění a především jeho výkladu se toto ustanovení v praxi spíše neuplatňuje a především není dostatečné pro odhalování závažné organizované trestné činnosti.
Jsem přesvědčen, že zavedení institutu korunního svědka do našeho trestního řádu umožní mít účinný nástroj v boji s organizovaným zločinem a že ve svém důsledku přispěje ke zvýšení bezpečnosti našich občanů. Proto vás, vážené kolegyně a kolegové, prosím o podporu k přijetí tohoto zákona.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Seďovi. O slovo se přihlásila paní poslankyně Eva Dundáčková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, musím na úvod svého vystoupení říci, že je mi velmi líto, že kolegové, kteří zde vystoupili na podporu návrhu na zavedení nového institutu, to pojali tak emotivně a tak ideologicky, a jsem velmi vděčná paní předsedkyni ústavněprávního výboru, že popsala situaci projednávání tohoto návrhu zákona v ústavněprávním výboru velmi korektně, a sice jako odbornou diskusi, ve které naprostou většinou ústavněprávní výbor došel k návrhu, že zavedení institutu korunního svědka si nepřeje, a to v podstatě ze stejných důvodů, na které poukazuje prezident republiky. Považuji proto útok na něj a potažmo na ODS za naprosto zbytečný a planý.
Zkrátka ústavněprávní výbor většinou svých členů, stejně jako prezident republiky, se domnívá, že dosavadní nikým nerozporovaný princip, že každý pachatel má být potrestán, přestává zavedením institutu korunního svědka platit. Vy nezavádíte institut korunního svědka, zavádíte institut beztrestnosti pachatele, byť za některých přesně určených podmínek. A to přesto, že v našem právním řádu platí v této chvíli paragraf, který říká, že soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele, který významně přispěl k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení atd. Nebudu jej číst celý, vy jej máte ve vyjádření prezidenta republiky k návrhu, který nám podal.
Já myslím, že je třeba se podívat také na to, odkud tento návrh vzešel a jak vlastně přišel do Poslanecké sněmovny. To není návrh této vlády, to není návrh, pokud vím, ministra spravedlnosti, to je návrh, který přišel poslaneckou iniciativou, a já si kladu otázku, kdo a proč protlačuje Poslaneckou sněmovnou tento návrh, kdo se opakovaně snaží těsnou nadpoloviční většinou zavést beztrestnost pachatele v České republice, a to i přes to, že garanční výbor, jímž je výbor ústavněprávní, naprostou většinou svých hlasů tento institut zamítl.
A než budete opakovaně hlasovat, prosím, abyste si všichni položili otázku: Nachytáte-li vlastní dítě u souseda na hruškách s partou kamarádů, pohladíte ho po hlavě a pochválíte ho za to, že vám řekne, koho z nich to napadlo a kdo je na tu zahradu přivedl? Já jsem přesvědčena, že nikoliv, ale pokud vy jste přesvědčeni o opaku, pak hlasujte tak, jak myslíte. (Potlesk ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Dundáčkové. Ptám se, jestli někdo další má zájem vystoupit v rozpravě. (Hlásí se poslanec Doktor.) Není tomu tak. Pardon, vidím ještě kolegu Doktora. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Pan kolega Talíř namítá, že vystupuji ke všemu. Já přijímám zčásti jeho výtku, byť velmi osobní.
Přestože jsem v rozpravě k rozpočtu na rok 2006 vystupoval, přiznám se, trochu bojovněji, teď před vás, vážené kolegyně a kolegové, přistupuji s určitou pokorou a prosím vás o jistou míru zdrženlivosti a ještě v té chvíli, která nám zbývá, i o jisté zamyšlení, protože prostě budeme rozhodovat o velmi vážné věci, o velmi vážném instrumentu, a já bych chtěl poděkovat paní předsedkyni výboru paní poslankyni Parkanové za obsah jejího vystoupení, protože hodlám a chtěl bych přijmout část její věty, kde mluvila o trestném činu, který má být potrestán a který snad nemá být potrestán za jistých okolností.
Já bych chtěl k té větě uvozovací zčásti dodat jiný dodatek. Tvrdím, že zřetelně nezpochybnitelně zdokumentovaný trestný čin, tedy trestný čin, kde si společnost, my všichni, můžeme být jisti s pravděpodobností blízké naprosté jistotě, musí být potrestán. Problém námi projednávané věci a navrhovaného institutu je fakt, že tento institut dovolí, aby se součástí důkazního břemene, to znamená důkazů samotných, stala tvrzení ještě před chvilkou bývalých zločinců, které právě námi projednávaná a snad nedej bože přijatá věc z nich učiní trestance již bývalé. Návrh institutu korunního svědka totiž učiní z lidí, kteří porušovali zcela zřetelně zákon ve velmi citlivých věcech, osoby důvěryhodné.
A já s vědomím jisté smutné skutečnosti, kterou říkám na plénu projednávání Poslanecké sněmovny jen velmi, velmi nerad, a sice s vědomím, že i dnes bohužel soudy České republiky soudí i trestní věci v situacích, kdy je jedním jediným důkazem tvrzení jednoho jediného svědka, a v těchto věcech také rozhodují - myslím si, že jsme společností, která není zralá na takovýto institut. Bohužel musím také říci, že ani soudy ČR nejsou zralé na zacházení s takto silným institutem, jako je institut korunního svědka.
***