(12.20 hodin)
(pokračuje Ostrý)
Hodnoticí ukazatele České republiky nám říkají, že jsme již překonali časový horizont, kdy deficity veřejných rozpočtů nekontrolovatelně rostly. Je zřejmé, že to je dobrá zpráva pro občany této země. Tempo české ekonomiky se zvyšuje, do České republiky vstupují noví investoři, roste průměrná mzda, nezaměstnanost stagnuje a v neposlední řadě klesá saldo veřejných rozpočtů.
Jedním z důležitých kroků na udržení nastaveného tempa je schválení státního rozpočtu na rok 2006. Návrh státního rozpočtu počítá s příjmy ve výši 884,4 miliardy korun, což v reálu znamená nárůst příjmů v porovnání s rokem 2005 o 9,9 %, v absolutním vyjádření se jedná o částku 79,5 miliardy korun. Na výdajové stránce návrhu rozpočtu na rok 2006 se počítá s částkou 958,8 miliardy, čímž se meziročně zvýší o 7,9 %, což znamená navýšení výdajů o 73,3 miliardy. Podíl na hrubém domácím produktu klesne v roce 2006 o 4 % a ve střednědobém horizontu do roku 2008 pod 3 % HDP, čímž je dodrženo i programové prohlášení vlády.
Takto nastavený směr, který se v současné době daří naplňovat, nás přibližuje k tomu, aby Česká republika mohla nejpozději v roce 2010 zavést jednotnou evropskou měnu euro, aby se opět o výrazný krok přiblížila k těm nejvyspělejším ekonomikám v Evropské unii. Je investováno více veřejných prostředků do budoucnosti, a to do vzdělání, do vysokoškolského vzdělání, do vědy a výzkumu, do lepšího fungování soudů, podpory hospodářského rozvoje regionů a jsou vytvářeny podmínky pro domácí i zahraniční investory. Na tom má určitě nezanedbatelný podíl i US-DEU.
Je třeba si otevřeně přiznat, že v některých oblastech, jako je kultura, sport či životní prostředí, se nám bohužel nepodařilo ještě výrazněji navýšit položky v těchto kapitolách.
Dámy a pánové, do parlamentních voleb zbývá ještě zhruba devět měsíců. Věřím však, že i nová vláda, která bude po volbách v červnu 2006 sestavena, naváže na tuto společnou práci a bude i nadále usilovat o snižování deficitu státních rozpočtů.
Návrh státní rozpočtu na příští rok je společným kompromisem tří koaličních stran - ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Poslanecký klub bude hlasovat pro schválení rozpočtu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Petr Braný, připraví se poslanec Michal Doktor, potom pan poslanec Petr Bratský, zatím jako posledně přihlášený. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Braný: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, úvodem mi dovolte říci, že plně souhlasím s vystoupením kolegy Recmana, který se zamýšlel nad základními otázkami rozpočtu na příští rok. Zároveň chci i předznamenat, že v některých dílčích otázkách se budu na věci dívat ostřeji.
V souvislosti s dnešním projednáváním základních proporcí vládního návrhu státního rozpočtu na příští rok považuji za nadmíru důležité zastavit se nejprve u vývoje letošního rozpočtového hospodaření.
Jak známo, letošní státní rozpočet počítá se schodkem ve výši, jak už zde zaznělo v úvodním slově pana ministra, 83,6 miliardy korun, ale skutečný vývoj je podstatně příznivější, a to nejen v září, jak bylo před několika dny Ministerstvem financí zveřejněno. Příznivý vývoj můžeme totiž pozorovat již čtvrtý měsíc za sebou, přičemž dosavadní přebytek se stále zvyšuje. Zatím ovšem nám Ministerstvo financí nikterak nevysvětlilo komplexně příčiny tohoto lepšího vývoje.
Osobně soudím, že jsou v zásadě tři. Jednak je to podstatně lepší inkaso daňových příjmů. Tyto ovlivnilo zejména lepší inkaso spotřební daně, které bylo o 15,7 procentního bodu vyšší než loni, a inkaso daně z příjmu právnických osob, které bylo o 15,4 procentního bodu vyšší než loni. Na druhé straně inkaso daně z přidané hodnoty zaostává za loňským plněním o 5 procentních bodů, ale při současně vyšší meziroční dynamice je to už 7,9 procentního bodu. Na daních z příjmů právnických osob inkasoval státní rozpočet do konce letošního září 77,9 miliardy korun, což představuje 95,5 % rozpočtu. Meziroční růst je o 15,4 miliardy korun, tj. o 24,6 %. U zdanění firemních zisků jde s největší pravděpodobností o výsledek rychlého růstu naší ekonomiky v letošním roce. V souhrnu jsou tedy příjmy státního rozpočtu plněny podstatně lépe, než činí alikvotní část celoročního předpokladu.
Na straně výdajů potom můžeme za první tři kvartály letošního roku v souhrnu vidět naopak podstatně nižší čerpání, než činí alikvotní část celoročního předpokladu. Výdaje jsou totiž nižší jak v běžných výdajích, zejména platy zaměstnanců, a také, a to je nemalá částka, ve výdajích na obsluhu státního dluhu. Zhruba poloviční oproti celoročnímu rozpočtovému předpokladu jsou rovněž kapitálové výdaje.
U výdajů - jak běžných, tak kapitálových - se trochu zastavím. V oblasti výdajů byla v loňském roce novým prvkem možnost pro resorty, přesněji řečeno pro všechny organizační složky státu, převést ze státního rozpočtu do svých rezervních fondů celkovou částku ve výši rozdílu mezi rozpočtem určenými výdaji a skutečnými rozpočtovanými výdaji. A tyto převody se loni opravdu uskutečnily, a to ve výši 28,8 miliardy. Oč věcně vlastně jde? Jde o peníze, které resorty v loňském roce nestačily utratit. Nestačily je utratit jednak proto, že např. v přípravě svých kapitálových výdajů mají neuvěřitelný nepořádek, jednak proto, že byl odložen služební zákon, a potom také z titulu zásadních změn v některých vládních politikách, jako je např. další výstavba armády, či z titulu k realizaci nepřipravených resortních investic apod. Tyto důvody ale nutno od sebe ostře odlišovat. Někdy jde o objektivní a nesporný vliv změny podmínek, někdy o špatný odhad budoucích výdajů. Ovšem hlavním důvodem těchto úspor ve výši téměř 30 miliard korun je to, že vláda, resp. Ministerstvo financí do státního rozpočtu v průběhu loňského roku prostě průběžně nepromítlo tyto snižující vlivy. Mimochodem, právě z toho důvodu přišlo na svět ono proslulé usnesení vlády číslo 273 z počátku března letošního roku, které ministerstvu ukládá zmrazit část takto uspořených výdajů. A to ponechám stranou otázku legality takového postupu, když platný zákon o rozpočtových pravidlech je napravován pouhým usnesením vlády. Další, nezmrazená část těchto přibližně 30 miliard korun je vydávána z rezervních fondů ministerstev letos. O těchto souvislostech, resp. jejich kvantifikaci a vlivu na letošní rozpočtové hospodaření však bohužel není ve vládou předložené zprávě k návrhu státního rozpočtu na příští rok ani slovo.
Tou třetí příčinou řádově lepšího dosavadního vývoje státních financí je výrazně rychlejší růst české ekonomiky, než předpokládal státní rozpočet na letošní rok. Jenom pro připomenutí: Když Ministerstvo financí loni v létě připravovalo návrh letošního státního rozpočtu, vycházelo z očekávané dynamiky HDP ve stálých cenách ve výši 3,2 %. Později, až v říjnu, tedy v době, kdy vládní rozpočtový návrh byl již v Poslanecké sněmovně projednáván, zvýšilo tento svůj odhad na 3,6 %. Poznamenávám ale, že se toto zvýšení samozřejmě nemohlo již promítnout do daňových příjmů. Jaká je dosavadní letošní skutečnost? HDP se za celé letošní první pololetí zvýšil meziročně o 4,9 %. Tedy kvalita projekcí budoucího vývoje je tou třetí příčinou, proč se podle mého soudu plní daňové příjmy podstatně lépe. Do konce letošního září tedy výsledkem je nikoliv schodek, ale naopak přebytek ve výši 25,8 miliardy korun.
Nicméně zpět k návrhu státního rozpočtu na příští rok. Zatím letos lze směle očekávat celoroční tempo růstu ve výši nejméně 4,6 až 4,7 %. Ministerstvo předpokládá pouze 4 %. Tedy zřejmě soudí, že v letošním druhém pololetí dynamika našeho celkového ekonomického růstu poklesne na 3 %.
***