(10.30 hodin)
Poslanec Radim Turek: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych se pouze stručně vyjádřil, pokud možno, k připomínkám, které Senát vedly k zamítnutí, nicméně v podstatě v řadě věcí se budu opět opakovat, protože jsme zde na půdě Poslanecké sněmovny vedli již poměrně rozsáhlou debatu k tomuto návrhu zákona, který jsme zkráceně nazývali zákon o korunním svědkovi, a v podstatě se jedná správně o spolupracujícího obviněného, řečeno slovy novely trestního řádu i trestního zákona.
Senát se obává, že jde o prvek cizorodý v našem kontinentálním právu, nově zaváděný. Já samozřejmě chápu tyto obavy. Vždy když se zavádí nějaká novinka, vždycky vzbuzuje u některých občanů obavy, stejně tak u poslanců. Ovšem nejedná se o prvek zcela cizorodý kontinentálnímu právu, protože tuto právní úpravu obsahují jak legislativy sousedních států, jako je Polsko, Slovensko, tak Itálie, znovu o znovuzavedení uvažuje Německo.
Dále se uvádí, že se prolamuje zásada legality, zásada oficiality, kdy stát údajně rezignuje na potrestání pachatele, který spáchal trestný čin. Tady znovu opakuji: Novela trestního řádu a zákona důsledně rozlišuje mezi závažnými trestnými činy a řekněme méně závažnými trestnými činy a rozhodně se a priori nepředjímá, že bychom zcela upustili od potrestání viníka. Naopak připomínky, které jsou dávány jak legislativou, tak Ministerstvem vnitra, upozorňují na to, že právě v praxi, v české soudní praxi postrádáme zcela jakýkoliv prvek a institut k tomu, abychom v podstatě snížili významným způsobem trest těm pachatelům, kteří se rozhodli spolupracovat s policií a s justicí. Díky nim se rozkryla závažná trestná činnost a v podstatě jim hrozí stejná výše trestu jako těm, kteří odmítnou vypovídat a účastnit se vyšetřování zásadním způsobem; prostě vůbec se neúčastní. To se domnívám, že je také špatně, a proto se dává možnost do ruky státním zástupcům, aby posoudili význam a přínos pachatele, který se rozhodne rozkrýt nám organizovanou činnost, na které se třeba i spolupodílel, a jeho podíl na této činnosti není klíčový, není nejvýznamnější.
Dále je kritizována možnost, že by korunní svědek mohl vyzrazovat úmyslně atraktivní informace. Já se domnívám, že právě to je smyslem předkládané novely, abychom se dozvídali atraktivní informace, to znamená informace, které povedou k odhalení organizovaného zločinu a páchání trestné činnosti, a zcela musím odmítnout obavu, že by to mohl tento spolupracující obviněný činit úmyslně tak, aby sváděl orgány činné v trestním řízení na vedlejší cestu a odváděl pozornost od skutečných trestných činů. Na to samozřejmě novela pamatuje a v případě, že se prokáže, že se jedná o úmyslné podsunuté nevěrohodné důkazy, okamžitě je rozvázán závazek o nepotrestání, nebo příp. nepodmíněně zastavenému stíhání. I tato obava je naprosto zbytečná a v zákoně se jednoznačně stanoví, za jakých podmínek je možné naplnit případné pozastavení stíhání či zcela prominutí trestu.
Nesouhlasím ani s tím, že současná právní úprava si vystačí s polehčujícími okolnostmi. Vzhledem k závažnosti trestných činů, kterých se dopouštějí organizované skupiny zločinců, tak si myslím, že polehčující okolnost je velmi málo na to, abychom přiměli řekněme významného korunního svědka k tomu, aby vypovídal.
A poslední poznámka, kterou Senát uplatňuje - že se jedná o výjimečný právní institut. A já věřím tomu, že tomu tak bude, protože není to institut, který by policie a státní zástupce uplatňovali každý den jako na běžícím pásu; využití tohoto institutu se předpokládá pouze u skutečně závažných trestných činů. A že se tento institut zavede dříve, než proběhne velká rekodifikace trestního zákona, o tom už jsme tady dlouho vedli debatu, proč tomu tak je, a myslím si, že nemá smysl se k tomu vyjadřovat.
Úplně na samý závěr bych připomenul, že například v soudním procesu v roce 1987 v New Yorku došlo v procesu s tzv. velkou pětkou, sicilskou Cosa Nostrou, dokonce k tomu, že předstoupilo třicet korunních svědků, na základě kterých byla velmi významným způsobem rozkryta a zasažena síť Cosa Nostry na konci 80. let ve Spojených státech. A nejnověji bych připomněl podíl korunních svědků na velmi významném zásahu italské policie vůči neapolské Camoře, na základě kterého bylo v podstatě během 24 hodin pozatýkáno 200 mafiánů z této oblasti. Domnívám se, že Česká republika není nějakým samostatným ostrovem, který neohrožují tyto organizované skupiny, a ty používají v dnešní době naprosto sofistikované metody, samozřejmě prorůstají do nejvyšších špiček policie i politiky, a domnívám se, že právě proto potřebujeme se těmto metodám a pokusům bránit, a toto má být malý příspěvek v boji právě proti organizovanému zločinu.
Já věřím, že Poslanecká sněmovna opakovaně podpoří tisk 802 o korunním svědkovi, tak aby mohl začít platit. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Turkovi. Ptám se, jestli se chce vyjádřit poslankyně Vlasta Parkanová. Nemá zájem jako zpravodajka ústavněprávního výboru.
Otevírám tedy rozpravu a jako první vystoupí pan senátor Pavel Janata. Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Pavel Janata: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pan poslanec tady v podstatě zopakoval a shrnul ty důvody, které vedly Senát k zamítnutí projednávané novely trestního řádu, kterou se má zavést do našeho trestního práva, zkráceně řečeno, institut korunního svědka. Já je tedy nebudu opakovat, jenom se omezím na několik málo poznámek k těm důvodům.
První věc je tedy otázka zavádění jistého prvku anglosaského práva do našeho práva kontinentálního. Tady k tomu je asi dobré říci, že některé odborné studie nejsou takovýmto postupům příznivě nakloněny. Budu citovat docenta Fenyka z Nejvyššího státního zastupitelství. Říká, že jde o směšování od základu odlišných procesů a při necitlivém vkládání cizorodých elementů reagují tyto někdy nepředvídatelně.
Co se týká prolomení zásady legality i zásady oficiality ve prospěch zásady oportunity, zase si vypomůžu odborníky. Docent Jelínek z Katedry trestního práva Univerzity Karlovy v Praze k tomu říká: "Projev oportunity, který přináší institut korunního svědka, svým rozsahem překonává přípustné výjimky a zasahuje podstatu daných principů. Zásady legality a oficiality jsou však nosníky řádu, ve kterém jsou vytvářeny vazby nejen v odvětví trestního práva, ale i návaznosti k významným právním institutům jiných odvětví."
Třetí věc je ona otázka věrohodnosti korunního svědka. Korunní svědek je samozřejmě extrémně motivován k tomu, aby uváděl skutečně, jak tady zaznělo, atraktivní informace, aby si svým způsobem vylepšoval svoji pozici tím, že může zveličovat podíl svých spolupachatelů na trestné činnosti a naopak bagatelizovat svoji vlastní roli.
***