(17.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
U těch ostatních dvou společností se domnívám, že lze ještě do konce volebního období najít nějakou cestu, abychom jejich činnost ukončili buď likvidací, nebo v rámci standardních postupů privatizace.
Vzhledem k tomu, že ty otázky jsem obdržel až nyní, několik minut před interpelací, chtěl bych slíbit panu poslanci, popř. podvýboru, doplňující informace, a to ve dvou ohledech. Za prvé v okamžiku, kdy budou převedeny prostředky Ministerstva financí z onoho notářského účtu, za druhé informaci o tom, jaká je naše právní pozice směrem ke krokům k prodeji majetku, které likvidátor podnikl, a zda nám tato pozice umožňuje podat některé žaloby a zda již tyto žaloby byly ze strany příslušného úseku Ministerstva financí podány. Čili tyto doplňující informace bych ještě dodal.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane místopředsedo. Otevírám rozpravu a ptám se na přihlášky do rozpravy. Hlásí se pan kolega Bratský. Máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Chtěl bych na začátku poděkovat panu ministrovi za odpověď. Jsem vnitřně spokojen s tím, že alespoň ten zhruba milion korun, který si likvidátor nezasloužil, byl saturován ve prospěch státního rozpočtu. Nicméně je tam ještě jedna důležitá otázka a potom jeden velký povzdech.
Otázka je o tom, že těch osm měsíců od převzetí zbytkového fondu - zda byly podniknuty právní kroky ke zneplatnění smluv, které ještě pan likvidátor stačil napáchat. Ačkoli podvýbor mládeže již na jaře loňského roku vyslal signál, že má zájem o některé objekty, tak v září loňského roku vznikly některé společnosti velmi narychlo a třeba dva dny po jejich vzniku na ně byly převedeny některé majetky likvidátorem, o kterém se bavíme. My jsme se domnívali, náš právní názor byl, že tyto smlouvy by měly být zneplatněny. To pan ministr ještě neřekl, jestli tyto právní kroky ministerstvo učinilo včas, pokud ještě ten čas byl, protože se domníváme, že právě v tom byl ten zakopaný pes, že těsně před ukončením fondu spousta majetku byla tímto podivným způsobem převedena na velmi podivné společnosti velmi podivných lidí, kteří byli velmi úzce napojeni na některé ze společností, které s fondem nakládaly. To za prvé.
A za druhé, to povzdechnutí je o tom, že za osm let až v úplném závěru, když - a řeknu to na rovinu, průřezově politickými stranami, tam to prostě nebyl zájem ani jedné politické strany, tam spousta poslanců, kteří mají zájem o děti a mládež a o jejich činnost, buď interpelovala, požadovala, psala dopisy, žádala, projednávala na výborech a podvýborech tyto věci - tak až v samém závěru teprve nastalo nějaké konání. Musím říci, že v současné době Ministerstvo financí skutečně tyto kroky dělá. Tam se snad nedá říci výtka. Proč ale nekonalo dříve? Proč tak dlouho pod vedením pana náměstka Zelinky ještě a dalších trvala ta situace jakoby pod nějakým pláštíkem deštníku zakrytá, proč se ty věci mohly vůbec uskutečnit? A ta věc mě neustále bude trápit a mrzet, a dokud neuvidím, že se maximálně dělá všechno pro to, aby majetek, který by se měl státu navrátit od těch podivných společností, se státu navrátil, tak asi, pane ministře, nedám pokoj.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Petru Bratskému. Pan místopředseda vlády bude reagovat bezpochyby na tato slova. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, proč tomu tak bylo? Bylo tomu tak proto, že Poslanecká sněmovna zvolila při projednávání zákona o likvidaci Fondu dětí a mládeže systém, který zvolila. To prostě byl systém, který Poslanecká sněmovna zvolila, byla to odpovědnost likvidátora, který byl jediná osoba, která mohla činit takovéto kroky. Jeho kroky bohužel nepodléhaly souhlasu Ministerstva financí. Kdyby součástí zákona bylo, že kroky likvidátora podléhají souhlasu Ministerstva financí, což byla jedna věta, která se před těmi lety do toho zákona klidně mohla napsat, tak by pravděpodobně byla situace jiná. Ale jak můj předchůdce Jiří Rusnok, tak já jsme vyjadřovali určité názory na postupy likvidátora, mohli jsme mu posílat dopisy, ale to bylo asi tak všechno, co jsme mohli činit, protože likvidátor těchto pokynů nedbal. Já sám jsem ještě, i když jsem věděl, že to nemá žádný právní význam, před koncem loňského roku adresoval dopis likvidátorovi fondu, ve kterém jsem ho žádal, aby již nečinil ke konci svého funkčního období žádné majetkové převody. Přesto likvidátor tyto kroky podnikl. Čili tam ty výzvy i ze strany kolegy Rusnoka v době, kdy on působil jako můj předchůdce ve funkci, byly. Byly tam rovněž některé odlišné názory, které se týkaly činnosti likvidátora, přesto je likvidátor nerespektoval.
V tom je ten problém: kroky likvidátora nepodléhaly souhlasu nikoho jiného než právě likvidátora. Likvidátor byl statutární osoba při likvidaci fondu a jediným, kdo vlastně mohl ovlivnit situaci likvidátora, byla fakticky Poslanecká sněmovna, a to jediným krokem a tím bylo odvolání likvidátora. Tam nebyly ani žádné dílčí postupy, které by umožnily chování likvidátora nějak korigovat kromě toho generálního, a to bylo odvolání likvidátora, což rozumím, že se řadě členů Poslanecké sněmovny v těch letech zdálo jako něco, co je příliš zásadní, co by mohlo narušit proces převodu majetku. Možná proto k tomu Poslanecká sněmovna tehdy nepřistoupila. To je jedna rovina.
Druhá rovina je věc, o které už jsem tady také několikrát mluvil, a je to můj soukromý názor. Já jsem prostě nebyl příznivcem toho, že se dvakrát prodloužila lhůta pro likvidaci fondu vlastně o dva roky, a pokud si vzpomínám, tak vláda k tomu prodlužování lhůt pro likvidaci fondu dávala negativní stanovisko. Fond měl původně zaniknout mnohem dříve a možná by nedošlo k tomu, k čemu došlo potom v těch posledních letech, možná by se ty jevy prostě odehrály, možná by se odehrály jenom o dva roky dříve, ale dneska už bychom byli dál, protože ta situace by byla tři roky poté, kdy byl majetek převeden na Ministerstvo financí, nebo dva roky poté, nikoli osm měsíců poté, kdy byl majetek převeden do správy Ministerstva financí a podřízen zákonnému režimu. Takže problém je dvojí prodloužení likvidace fondu. Opět ale je potřeba, když se vrátím k té atmosféře, která v Poslanecké sněmovně byla, opět to bylo jakési úsilí o to, aby pokračovaly převody majetku.
A to je třetí poznámka, kterou chci říci. Pokud lze najít něco kladného na té likvidaci - a já si myslím, že likvidace sama byl dobrý proces, protože se ukončila ta agónie existence Fondu dětí a mládeže; vzpomeňte si, že ten majetek byl převeden z bývalého komunistického svazu mládeže, SSM, někdy na začátku 90. let, pak různě putoval po ministerstvech, nakonec vznikl Fond dětí a mládeže a ten několik let tady existoval, aniž by dětem a mládeži dal jediný objekt. On je prostě pronajímal, existoval z toho, živil se z toho jeho aparát. Já si myslím, že když vláda předložila, tuším, že to tehdy předkládal snad pan ministr Dostál, ten návrh zákona o likvidaci Fondu dětí a mládeže, tak to, že to Sněmovna schválila, bylo dobře, protože se tím nastartoval proces, po kterém se roky volalo, to znamená proces, ve kterém se objekty po dětech a mládeži, po těch dětských a mládežnických organizacích bývalého režimu konečně převedly na stávající dětské a mládežnické organizace. Čili ona likvidace měla jeden výrazný pozitivní rys, a to je, že se podařilo nastartovat proces převodu majetku, bezúplatného převodu, na dětské a mládežnické organizace, a ten proces je dnes těsně před uzávěrkou.
Bohužel, během toho období tím, že likvidátor některé objekty prodal velmi podivným způsobem, tak myslím, že to vrhlo velký stín na celou likvidaci a na činnost likvidátora jako takového. Souhlasím s tím, že postup likvidátora musí být prošetřen. Pokud Ministerstvo financí najde titul, tak bude podnikat příslušné právní kroky směrem k převodům, které likvidátor podnikl zejména ve druhé polovině loňského roku.
Ale chtěl jsem zdůraznit ty tři aspekty, které pokládám za velmi důležité, protože ona ta historie Fondu dětí a mládeže není jednoduchá. Táhne se od změny režimu a majetek bohužel za tu dobu v řadě případů velmi utrpěl, velmi zchátral a dnes samozřejmě dětské a mládežnické organizace, které ten majetek získaly, budou mít hodně starostí s tím, aby ten majetek uvedly do stavu, ve kterém ho budou moci velmi dobře užívat pro ty účely, ke kterým má sloužit.
Omlouvám se za to, že jsem byl možná příliš rozvláčný, ale cítil jsem potřebu se k tomuto tématu ještě vyjádřit. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane místopředsedo. Hlásí se někdo další do rozpravy? Vidím dvě přihlášky - první je paní poslankyně Kateřina Konečná, poté bude mluvit pan kolega Karel Vymětal.
***