(15.30 hodin)
(pokračuje Škromach)
Několik let předtím byl důchodový systém dlouhodobě deficitní - řádově 14, 15, 16 miliard korun každý rok. Poprvé v posledních letech, a to v loňském roce, tento systém je opět v plusových číslech. Takže tato vláda udělala zásadní kroky v parametrických změnách včetně úpravy pokračování prodlužování věku odchodu do důchodu.
Zde bych chtěl jenom zdůraznit, že se jednalo o koaliční dohodu v rámci vlády, kde jsou zastoupeny tři politické strany, kde došlo k prodlužování ze 62 na 63 let do roku 2014.
Osobně není možné hovořit o věku odchodu do důchodu bez dalších souvislostí. Je to otázka výše důchodu, podmínek, za kterých se do důchodu půjde. Samozřejmě je to věc placení pojistného. Z tohoto hlediska sociální demokracie má svoji představu, kterou představila v rámci jednání, které vlastně navazuje na jednání týmu expertů, který zakončil svoji práci. Úřad vlády předložil k informaci členům vlády materiál týkající se výsledků činnosti týmu expertů. Ukazuje se, že shoda se bude velmi složitě nacházet, protože politické strany bohužel nehledají kompromisy, ale lpí dost výrazně, ačkoliv jsou si vědomy, že systém bude potřeba upravit, na svých vlastních modelech, což - předpokládám - ani po příštích volbách nebude reálné, aby jeden model byl prosazen na úkor jiného, protože problém zde bude existovat.
V zásadě ano, systém v budoucnu tyto změny vyžaduje. Tato vláda parametrickými změnami, které provedla, systém stabilizovala. Tento systém je životaschopný dalších patnáct až dvacet let. Tato doba by měla být využita k tomu, aby tento systém byl upraven tak, aby pro generaci lidí, kterým je dnes třicet a méně let, bylo jasné, za jakých podmínek do důchodu půjde.
Osobně mě mrzí to, že naší snahou, a i z mé strany, bylo najít politický konsensus(???) k velké politické dohodě nejen v rámci stojedničkové vládní koalice, abychom silou moci jednoho poslance prosadili určitou představu, kterou jsme - pro upřesnění - prezentovali již v dubnu 2004. Od té doby v podstatě se hledá možnost dohody na tom, jak by tento systém měl fungovat. Myslím si, že významnou roli tady hrají i různé finanční skupiny, které samozřejmě mají zájem na tom, aby např. v rámci kapitálového spoření si vytvořily podmínky pro své produkty, které nabízejí na trhu, a to nejlépe povinným připojištěním. Tady většina významných politických stran naštěstí tento systém příliš nepodporuje.
Pokud jde o otázku věku odchodu do důchodu, pozice sociální demokracie je taková, že předpokládáme pružný věk odchodu do důchodu, který by umožňoval odchod až pět let před dosažením důchodového věku s tím, že samozřejmě by to bylo vázáno na podmínky odchodu do důchodu.
To, co považuji za zásadní. Je potřeba hovořit také o tom, za jakých podmínek a jaká výše důchodu v té době bude a co to bude společnost stát. To jsou složitější věci a nelze je jednoznačně zodpovědět, protože samozřejmě na jedné straně může být řečeno: prodlužujme důchodový věk, jak to říkají obzvláště pravicové strany, a to třeba až do 101 roků, možná za 200 let. Ale na druhé straně je třeba také říci, za jakých podmínek to bude. Je třeba, aby lidé odcházeli do důchodu ve věku, kdy skutečně budou pro tuto situaci připraveni, a tak, aby tento důchod pro ně také znamenal kvalitu života v době seniorského věku. To samozřejmě bude souviset s politickou diskusí, která, jak věřím, proběhne ve skupině, která byla dohodnuta v rámci všech parlamentních stran do konce října. Tam budeme moci společně říci, zda jsme, či nejsme schopni se dohodnout. První jednání tohoto týmu proběhne v úterý příští týden.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím paní poslankyni Páralovou, aby využila svou minutu.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane ministře, já se samozřejmě hlásím k důchodové reformě z roku 1995, kterou provedla Občanská demokratická strana. Prosadila i přes odpor odborů, které tehdy demonstrovaly na Staroměstském náměstí proti zvýšení odchodu do důchodů, protože na Slovensku tato reforma provedena nebyla a byly tam až do současnosti daleko nižší důchody.
Ano, stabilizovali jste důchodový systém. Ale za jakou cenu? Za cenu toho, že jste zvýšili odvody o 2 % a vzali jste je z politiky zaměstnanosti. Výsledkem je, že dnes nemají úřady práce žádné peníze na veřejně prospěšné práce. Tehdy ekonomický ředitel OECD v podstatě toto neschvaloval a vyjádřil nad tímto vaším činem stabilizace důchodového účtu za cenu zvýšení odvodů na důchody hluboké znepokojení.
Jak jsem vás poslouchala, došla jsem k závěru, že jste přijal myšlenku pana Paroubka, že reforma není nutná, že je patnáct let čas. Rozuměla jsem dobře? Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana ministra, aby reagoval i na tuto otázku.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Děkuji. Vážená paní poslankyně, vy vždy slyšíte to, co chcete. A to je ten problém. Já jsem řekl - a myslím, že to řekl i pan premiér Paroubek - pozice je stejná. To znamená, že máme 15 až 20 let na to, abychom tento systém mohli změnit. Pak také nenastane žádná katastrofa, ale musí zde být určitá představa, jak systém změnit. Nechci poukazovat na některé okolní země, kde pod doporučením různých renomovaných světových institucí zreformovaly důchodový systém a dnes jsou v problémech. Uvidíme, co bude na Slovensku.
Když hovoříte o úrovni důchodů, nechci připomínat v tuto chvíli, ale asi to stojí za to, starodůchodce, na jejichž úkor jste zvýšili důchody některých jiných skupin. Problém dnes staro- a mladých vdov a podobných věcí, to jsou problémy systémové, které bohužel mají svoji setrvačnost a zůstávají.
Ale já si myslím, že je potřeba se věcně bavit o změně tohoto systému a hovořit o tom, za jakých podmínek a za jakých nákladů. Jestliže jedna z variant, která je uváděna v porovnání, počítá s tím, že sníží výběr pojistného o 30 %, jestliže počítáme s tím, že počet lidí v důchodovém věku se zvýší v období 15 až 20 let, pak z trojčlenky jednoznačně vychází, že předpokládáte, že nárok na důchod bude výrazně nižší než v současné době. Čili jestliže hovoříte o zvýšení odvodů na důchodové pojištění, ale v rámci toho, že nedošlo k navýšení platby pojistného ať už zaměstnanců či zaměstnavatelů nebo OSVČ, myslím, že to byl krok ekonomicky vyrovnaný. Vedl ke stabilizaci systému. Samozřejmě - a to je třetí roh rozhodování - věk odchodu do důchodu, výše pojistného, výše důchodů. Jinak to nefunguje.
Je potřeba vždy říci, kdo jakou má představu. Dovedu si představit, že pravicové strany prosazují vysoký věk odchodu do důchodu, nízké důchody a nízké odvody na pojistné. To ale není představa sociální demokracie, protože si myslíme, že je potřeba umožnit lidem pružný odchod do důchodu jako kompenzace zrušení důchodových kategorií v roce 1993 - opět necitlivý zásah, který bohužel se nepodařilo kompenzovat do dnešních let. Jsou to spory kolem hornických důchodů apod.
Věřím, že všechny politické strany si uvědomují, že nejsou schopny svojí silou prosadit svoji představu důchodové reformy. Doufám, že zde bude aspoň zodpovědnost vůči občanům tohoto státu nést společnou zodpovědnost za důchodový systém do budoucna.
Jednoznačně - ano, máme dvacet let na to, abychom systém změnili, ale rozhodnutí musí padnout mnohem dříve, abychom toto období využili. Prostor jsme si vytvořili díky parametrickým změnám, které dokázala tato vláda prosadit.
***