(15.20 hodin)
(pokračuje Bublan)
A skutečně jsem očekával konzultace. Konzultace v tu chvíli proběhly tím způsobem, že poslanci si vyslechli moje sdělení a kromě jednoho vtipu tam nepadlo žádné jiné stanovisko. Nikdo mi neřekl ano, bylo by to možná vhodné vybírat z tohoto okruhu lidí, nebo by byl lepší nějaký jiný kandidát, anebo kdyby mi někdo řekl: hledejte mimo policii, hledejte nějakou nezávislou osobnost. Očekával jsem nějaké takové stanovisko, nezaznělo nic. Naopak jsem se potom dočetl v novinách - a teď nevím, nechci nikomu křivdit, jestli to byl pan místopředseda Langer nebo někdo jiný - že tím, že jsem udělal tento krok a chtěl jsem to konzultovat, že jsem alibista, že nechci nést odpovědnost, ale že to chci přenést na poslance, resp. na politiky, aby oni rozhodli a oni případně nesli nějakou tu odpovědnost.
Já jsem si možná trochu uvědomil, že je tady určitá hrana mezi tím, najít nějaký politický konsensus, a mezi alibismem, že je zapotřebí najít nějakou střední cestu, aby tam skutečně bylo to moje rozhodnutí, že já jsem si toho člověka vybral, já jsem si ho vytipoval, já jsem si ho vyzkoušel, já jsem s ním probral mnoho otázek do budoucna, a mezitím aby skutečně ten člověk měl nějakou politickou podporu.
Zase nechci křivdit všem poslancům, kteří v tu chvíli nevyjádřili svůj názor, protože během dalších dnů a týdnů mě někteří poslanci kontaktovali a některá z jmen, která jsem uvedl, případně i některá další, jsme probírali a docházelo k určitým představám a konzultacím.
Očekával jsem ještě na dalším výboru, který byl minulý týden, že i tam by mohlo dojít k nějaké schůzce. Pan místopředseda nebyl na tomto výboru přítomen, ale zase s jinými poslanci jsem o tom také mluvil, takže svoji vstřícnost považuji za dostatečnou. Udělal jsem si určitý obrázek i o té politické představě, nicméně ten poslední krok, to znamená to jmenování, ten výběr, skutečně náleží ze zákona ministrovi vnitra. Ten jmenuje a žádá o souhlas vlády.
Takže tento postup jsem zachoval a mohu říci, že mám i čisté svědomí, že jsem nevybral osobu, která by nebyla konzultována, která by byla úplně nějakým velikým překvapením. Naopak to jméno padalo na mnoha místech a určité věci proběhly.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec Ivan Langer položí další otázku.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji za slovo, pane předsedo. Musím s politováním konstatovat, že máme s panem ministrem asi úplně odlišné vnímání obsahu pojmu "konzultace", a musím také dodat, že zřejmě nejsem sám, kdo si pod pojmem konzultace představuje úplně něco jiného než pan ministr vnitra. Důkazem toho mi budiž i včerejší jednání vlády České republiky, jejímž je pan ministr členem, a velké překvapení koaličních stran, které byly skutečně zaskočeny tím, že bez jakýchkoli konzultací dokonce s nimi pan ministr vnitra označil budoucího nástupce gen. Koláře.
Říkám to proto, že pan ministr postavil podle mého názoru pana plk. Husáka do velmi těžké situace, a myslím si, že bychom v tuto chvíli neměli hovořit o vstřícnosti, měli bychom hovořit o prozíravosti. Obávám se, že pan ministr projevil nulovou prozíravost při svém postupu.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ptám se pana ministra, jestli… Prosím, máte slovo.
Ministr vnitra ČR František Bublan: To, co, pane místopředsedo, naznačujete, že nebylo konzultováno, tak to nebylo konzultováno možná s jedním předsedou jedné strany, který ovšem není členem vlády a není ani členem výboru pro obranu a bezpečnost. Já považuji za daleko účelnější a pravdivější, když jsem ty konzultace prováděl s některými členy tohoto výboru, protože jsou to poslanci a lidé, kteří k této problematice mají blízko. Nebylo pro mě možné, abych kontaktoval úplně celou Poslaneckou sněmovnu a každého zvlášť se ptal, zda souhlasí s tímto jménem, či nikoli. A členové vlády, kteří mají určitou rozhodovací pravomoc, aby mi souhlas k tomuto jmenování dali, tak ti o tom informováni byli.
Nicméně ještě o té konzultaci. Ta konzultace nemůže být taková, že bych já neustále za někým chodil a říkal: co říkáte na toho a co říkáte na toho jiného? Já jsem si ji představoval takovou trochu oboustrannou a také jsem měl představu o tom, že budu dostávat více tipů nebo nějakých impulsů k tomu, abych si udělal určitý obrázek. Bohužel jsem jich dostal velmi málo a spíše jsem se cítil v pozici, že zvláště opozice očekává: tak koho nám předhodíš, abychom mohli kritizovat? Mně se tento postoj samozřejmě příliš nelíbí a také se potom těžko jedná a těžko se moje vstřícnost nějak posiluje, protože na té druhé straně jsem tuto ochotu najít, jak říkáte, člověka, který by mohl vést policii bez nějakých politických vlivů a mohl ji vést s nějakou perspektivou, tak to se dělá velmi těžko.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu ministrovi a končím tuto interpelaci. Slovo nyní dostane paní poslankyně Alena Páralová, která má v úmyslu interpelovat ministra Zdeňka Škromacha ve věci reformy důchodového systému. Prosím.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře práce a sociálních věcí, před hodinou jsem ve stejné věci interpelovala pana Paroubka, a protože mi neodpověděl na některé otázky, obracím se s nimi nyní na vás.
Pan premiér mi neodpověděl například na tuto otázku: domníváte se, že reforma důchodového systému je potřebná? Dále mi pan premiér neodpověděl na otázku, zda vláda sociální demokracie pokládá za nutné zvýšit věk odchodu do důchodu. Vláda sociální demokracie věk odchodu do důchodu již zvýšila, a to na 63 let pro muže i ženy. Domníváte se, pane ministře, že je nutné dále v tomto trendu pokračovat? Děkuji za odpověď.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Zazněla interpelace. Prosím pana ministra Škromacha, aby využil čas, který má k dispozici na odpověď. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážené dámy a pánové, pokud jde o otázku potřeby upravit stávající důchodový systém - a já bych rád zdůraznil, že jsem rád, že vy jako poslankyně ODS projevujete o tuto změnu zájem, protože všichni, co si dobře vzpomínáme, tak za situace, kdy tady probíhaly statisícové demonstrace odborářů proti tomuto zákonu, ODS i přes odpor KDU-ČSL jako koaličního partnera prosadila tento důchodový systém. Jsem rád, že vnímáte jako sebereflexi to, že po deseti letech fungování, ať už horšího či lepšího, se ukazuje, že tato reforma, kterou provedla ODS v roce 1995, není dostatečná.
Je pravda, že tato vláda se problematikou důchodů zabývala hned počátkem svého volebního období, kdy za nepodpory opozice, obzvláště ze strany ODS, prosadila některé parametrické změny systému, které vedly ke stabilizaci celého důchodového systému.
***