(11.30 hodin)
(pokračuje Vícha)
Je to dáno faktorem času, který je z pohledu soutěžního prostředí v komunikačních investicích faktorem klíčovým. Pokud se v tomto ustanovení § 5 požaduje notifikace možného vyvlastnění v délce šesti měsíců předem, je pro praktické využití možnosti vyvlastnění k tomu nutno připočíst lhůtu na odpověď na výzvu k uzavření dohody v délce jednoho měsíce. Na vlastní řízení má správní orgán podle správního řádu jeden až dva měsíce, poté vydá rozhodnutí, jež je možné napadnout odvoláním a konečně i soudem. To jsou časy, které se blíží jednomu roku. To je v zásadním rozporu s výše citovanou směrnicí i literou a duchem příslušného zákona. Bylo by proto potřebné toto ustanovení pro potřebu výstavby komunikačních sítí upravit a lhůtu přiměřeně zkrátit.
V § 6 se vylučuje prakticky možnost zřízení věcného břemene pro komunikační vedení, pokud nastane některá z tam uvedených eventualit, např. konkursní řízení, dědictví atd., bez ohledu na to, že uložení vedení nijak nebrání dispozicím, jež z uvedených eventualit vyplývají, a jiné řešení vedení trasy mnohdy není možné. Zvláštní zákon však umožňuje ve svém § 104 odst. 4 zřízení věcného břemene i v takových případech, kdy je vlastník v dispozici s nemovitostí omezen. Je tomu tak proto, že jednak je rychlé zřizování vedení vyžadováno v zájmu zachování soutěže na komunikačních trzích směrnic Evropské unie, zápis exekuce či konkursu na list vlastnictví v době projektování nemusí být učiněn. Často je určená trasa jediná možná a navíc jde o omezení skutečně nepatrné. Pozemek jako takový ve skutečnosti co do jeho užitných hodnot nepostihují.
Bude-li se pozemek prodávat v době po právní moci územního rozhodnutí a v době zřizování věcného břemene, odečte se v odhadní ceně cena věcného břemene od odhadní ceny pozemku a o to se bude prodávat laciněji. Pokud jde o pozemkové úpravy, tam s tímto postupem zákon o pozemkových úpravách, § 2 a § 8, dokonce výslovně počítá s tím, že při porovnání hodnoty původních pozemků a nově přidělovaných pozemků se musí vzít existující věcné břemeno v úvahu. Zde by tudíž postačovala úprava ustanovení s odvolávkou na zvláštní zákon, čímž by bylo specifikum komunikačních sítí ošetřeno.
V § 18 ustanovení vyjmenovává v prvém odstavci účastníky vyvlastňovacího řízení. Výčet účastníků řízení, jejichž zájmy mají být chráněny, není v návrhu úplný a není ani vhodné, aby byl taxativní. Život přináší neustále nové a nové odlišnosti, kombinace a eventuality. Proto by stačilo doplnit ustanovení za výčtem i o další osoby, jejichž práva mohou být rozhodnutím o vyvlastnění dotčena.
Paragraf 19 odst. 3 písm. e). U tohoto paragrafu se vyžaduje pro vyvlastňovací řízení znalecký posudek. S ohledem na to, že u věcných břemen zřizování pozemních komunikačních vedení na zemědělských pozemcích jde zpravidla o velmi jednoduchý výpočet, lze doplnit slova "pokud je to pro řízení třeba".
V § 23 se stanoví v odst. 2 pro ústní jednání, že nebude přihlíženo k námitkám a důkazům uplatněným později než právě při onom ústním jednání. Současný platný stavební zákon obsahuje i jedno osvědčené ustanovení, dle něhož se nepřihlíží i k námitkám, které bylo možno uplatnit již v územním řízení. Výstavba komunikačních vedení se řídí trasou, která byla pravomocně stanovena právě v územním řízení. Pokud by se při ústním jednání napadla trasa vedení, jež byla takto stanovena územním rozhodnutím, napadá se tím právě tento pravomocný dokument, což je ale poněkud pozdě.
V § 24 ustanovení nepřipouští souběh vyvlastňovacích řízení. To je logické, jde-li např. o vyvlastnění celého pozemku, ale nepraktické, jde-li jen o zřízení věcného břemene. Je-li technicky možné zřídit i další souběžné věcné břemeno k téže nemovitosti, mohlo by to být z praktických důvodů připuštěno. Technická možnost je v tom, že je možno nezávisle na sobě zřídit věcné břemeno jak pro komunikační, tak pro vodovodní, plynová, silnoproudá vedení, a dále je technicky možné za uložených podmínek zřídit věcné břemeno pro komunikační vedení i k pozemku v plném rozsahu vyvlastňovanému pro účely pozemní stavby ve veřejném zájmu. Vyvlastňovací úřad by mohl v každém jednotlivém případě vážit, zda podmínka technické možnosti je splněna, to je nepřipustit podélné uložení komunikačního vedení pod dálnici, ale připustit jeho uložení jako křížení při dodržení stavebně technických podmínek a podobně. Racio navrženého ustanovení zákona je totiž zřejmě v tom, že má-li být vyvlastněn pozemek kvůli nové dálnici, byl by technický nesmysl vést tudy kanalizační vedení, které by se stejně muselo hned překládat. Naproti tomu komunikační vedení může být náležitě zabezpečeno, a to případně i dodatečně.
Závěrem jenom filozofickou úvahu. Mnozí z nás si pamatují, jak probíhalo vyvlastnění bez náhrad za minulého režimu, ať už se jednalo o majetek církevní, spolkový, živnostníků, rolníků, obcí a dalších, z nichž některé nejsou vypořádány dodnes a některé už nebudou vypořádány nikdy. Chci věřit, že tato norma bude užitečnou pomocí všem zúčastněným stranám, a pokud projde do druhého čtení, potom pomocí některých pozměňovacích návrhů minimalizovat škody ekonomické, majetkové i společenské, aby se už nikdy nemohlo opakovat násilné potlačování vlastnických práv bez příslušných náhrad.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. V tuto chvíli uděluji slovo paní poslankyni Evě Dundáčkové, připraví se pan kolega Miloslav Kučera a po něm pan kolega František Beneš.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, přítomní členové vlády, dámy a pánové, máme před sebou vládní návrh zákona, který je mimořádný a zvláštní již svým samotným názvem. Jmenuje se totiž "vládní návrh zákona o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, zákon o vyvlastnění". Přestože ústava říká, že každý má právo vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, přestože ústava ve svém článku 11 zároveň říká, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu a na základě zákona a za náhradu a považuje to zcela zjevně za mimořádné opatření, které by se mělo stávat jen ve zvlášť odůvodněných případech, samotný název zákona, který nám zde vláda předkládá, vypadá, jako bychom ode dneška k vyvlastňování přistupovali jen tak od boku a považovali to za něco zcela samozřejmého.
Bohužel nejen název tohoto zákona, ale také obsah této zákonné normy navozuje tuto představu a já se přiznám, že z toho mám velké obavy. Pokusím se vás přesvědčit na rozboru jednotlivých paragrafů, jaká úskalí a jaké nebezpečí na nás číhá, pokud bychom takto napsaný zákon přijali.
Já jsem zde citovala přímo z ústavy jednotlivá ustanovení, která se týkají ochrany vlastnického práva a také možnosti vyvlastnění. Vyvlastnění má být podle zákona a za náhradu. Nový návrh zákona, který obsahuje celkem 34 paragrafů, neříká v podstatě nic jiného, to znamená, neposouvá nás nikam zvlášť dál.
***