(9.50 hodin)
(pokračuje Janeček)
Je chyba státu, jestliže připravuje takové normy, které zvýhodňují to, aby rodina žila, byť formálně, jako rodina rozvedená a neúplná. Čili to je věc, která se line jako červená niť při diskusích o rodinné politice v této oblasti, a já musím říci, že je bohužel pravda, že se tu věc nepodařilo ještě efektivním způsobem vyřešit. Snad bychom mohli najít nějaký drobný krůček v oblasti těchto návrhů zákonů, kde bychom tu věc alespoň trochu korigovali.
To je můj příspěvek do rozpravy. Byl bych rád, kdybychom možná tu věc chápali více realisticky, více se pohybovali v reálném životě, v oblasti už dnes existujících ghett, která žijí naprosto jiným způsobem za naprosto jiných životních návyků než zbytek společnosti, a pokud chceme tato ghetta nějakým způsobem rozvolnit, abychom umožnili těm lidem vystoupit z tohoto prostředí. Měli bychom tomu napomoci i sociálním systémem, který dá jasnou zprávu, že podpoří každého, kdo se snaží najít práci, a každého, kdo takovou práci přijme.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi. Pokud nejsou další... Hlásí se pan poslanec Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, jak zde zmínil kolega Zralý, sociální problematika je Komunistické straně Čech a Moravy samozřejmě blízká. Ale základní tezí přístupu KSČM k sociální problematice je, že sociální politika musí zabezpečit pomoc hendikepovaným občanům, a to zejména zdravotně postiženým, seniorům a rodinám s dětmi. Ostatní skupiny občanů by měly mít práci a dostatečnou mzdu. Není tedy naším cílem vytvářet charitativní zákony, ale požadovat sociální a pracovní zapojení pro každého, kdo chce pracovat. Požadovat zvýšení zaměstnanosti, čímž uspořit státní výdaje na úseku sociální podpory.
Vzhledem k tomu, že u více než půl milionu spoluobčanů není zabezpečeno ústavní právo na práci, je přinucen civilizovaný stát k přijímání řady sociálních zákonů, a to v tomto volebním období už potřetí zasedáme o prázdninách, kdy Sněmovna mimo jiné probírá hekticky na poslední chvíli předložené zákony v této oblasti.
Také Evropská unie řeší ve svých orgánech boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Vykazuje totiž, že 15 % občanů členských zemí Evropské unie, což je více než 68 mil., žilo v roce 2002 v nebezpečí chudoby. Pravda, Česká republika je v té lepší části, v 10 %. Uvědomujeme si, že jedině růst ekonomiky a zaměstnanosti je předpokladem udržitelnosti systému sociální ochrany a že vysoká úroveň sociální ochrany dovoluje společnosti čelit bídě a sociálnímu vyloučení, které se pak často dědí u rodin z jedné generace na druhou. Heslo, jak se někdy v Evropské unii uvádí, nechte platit práci, vystihuje nejlépe problém, že ne sociální dávky, ale zaměstnanost je řešením.
Evropská komise v těchto dnech ve své aktuální zprávě o sociální ochraně a sociálním zapojení konstatuje, že pokud cílem procesu sociálního zapojení je odstranění chudoby do roku 2010, bude třeba vyvinout mnohem více úsilí na národní i na evropské úrovni. Právě ve smyslu tohoto závěru bychom měli posuzovat předložené zákony, posuzovat, zda se vláda věnuje stejně usilovně řešení snižování nezaměstnanosti tak, jak důkladně připravuje některá omezení sociálních výdajů. S tím souvisí samozřejmě i návrhy na snižování státních daňových příjmů.
Často se hovoří o zneužívání. Najděte mi v předlohách aspoň jeden paragraf, který řeší kontrolní systém!
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Opálkovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Michal Kraus.
Poslanec Michal Kraus: Pane místopředsedo, já mám jen skutečně faktickou. Požádal bych po skončení rozpravy o 15 minut na zasedání klubu sociální demokracie.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Souhlasíte s tím, aby zazněla závěrečná slova, takže po závěrečných slovech vám vyhovím.
Končím rozpravu k oněm třem tiskům a ptám se pana ministra, zda hodlá vystoupit. Radostně pokyvuje hlavou, že tomu tak je. Dávám mu slovo.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážené dámy a pánové, myslím si, že celá diskuse, tak jak proběhla, proběhla podle očekávání. Ty návrhy, jak byly předloženy, byly připraveny v rámci vládní koalice, která je složena ze tří stran, které mají různý politický náhled na řešení této velmi a velmi složité problematiky. Ukazuje se, a myslím, že i v těch vystoupeních to zaznělo, že změna v této oblasti je nutná.
Pokud jsem rozuměl, těch témat nebylo mnoho. Jsem velmi rád a myslím, že tým Ministerstva práce odvedl dobrou práci, protože těch několik věcí, které tady byly kritizovány nebo na které bylo poukazováno, je samozřejmě možné vydiskutovat, je možné o nich hovořit v širším měřítku, i opozice. Byl bych rád, kdyby tyto zákony prošly v co nejširším měřítku.
Znovu bych chtěl upozornit na to, že mě trochu mrzí, že páni poslanci a paní poslankyně neposuzovali tyto zákony v kontextu už přijatých změn a připravovaných změn, protože to není ostrůvek uprostřed moře, ale tyto změny souvisejí a jsou v kontextu se změnami, které probíhají. Možná bych jen upozornil na nový zákon o zaměstnanosti, který přímo na toto navazuje, stejně tak změny například v daňové oblasti, což jsou daňové bonusy pro rodiny s dětmi, kde jeden z rodičů nebo rodiče pracují třeba i za nízkou mzdu a mohou tímto bonusem získat až 500 korun měsíčně na každé dítě do čtyř dětí. Jsou to změny např. v oblasti rodičovského příspěvku, který se zvýšil o více než třetinu od loňského roku. Pokud potom posuzujeme příjmy rodin, a to i vícečetných rodin, je potřeba vycházet právě z těchto celkových součtů.
Je potřeba si také uvědomit - a tady bych už přecházel k některým konkrétnějším věcem, které zazněly, to je otázka např. sloučení dávek, které se týkají bydlení, a stejně tak i jiných - tak tady státní sociální podpora je systém, který zůstává, který bude stát spravovat, který spravuje, a docela efektivně, ale je potřeba si uvědomit, že tento systém je zaměřen na lidi, kteří mají nižší příjmy, ale nejsou to lidé, kteří se nacházejí v hmotné nouzi nebo ve složité situaci. Jsou to lidé, kteří shodou okolností nevydělávají tolik, aby jim to stačilo pokrýt náklady spojené například s tím, že mají malé děti, že mají děti se zdravotním postiženým apod. Tento systém v podstatě posuzuje pouze příjmovou stránku rodiny. Kdežto to, o čem hovoříme, o sociální pomoci a celém systému, který předkládáme, tady už se lidé dostávají vlastně do pozice, kdy se posuzuje nejen příjem, ale i majetek. Je potřeba vycházet z toho, že to je samozřejmě sociálně spravedlivé.
Myslím, že potěšitelné je, a někteří z poslanců či poslankyň to konstatovali, že Česká republika patří mezi země, které mají nejnižší míru chudoby na světě, a to i v bohaté Evropě. Myslím, že to je úspěch, který je i této vlády, a myslím, že i toho systému, který je. Byl bych velmi nerad, kdybychom došli k tomu, že nový systém tento stav změní. Naopak, je potřeba bojovat proti sociálnímu vyloučení a proti bídě.
Samozřejmě naopak tento systém zaručuje to, že lidé, kteří jsou dnes v této složité sociální situaci a přitom ale mají snahu tuto svoji situaci změnit, nebudou na tom hůře. Naopak.
***