(9.40 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zralému. Vystoupí pan poslanec Tomáš Kvapil a připraví se pan poslanec Petr Tluchoř.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, rád bych upozornil na jeden problém, nežádoucí společenský jev, se kterým se podle mého názoru tento návrh nám předkládaných tří zákonů nedokázal vypořádat.
Je jistě známo, že zhruba více než 30 % dětí se rodí mimo manželství. Důvod mladých lidí, proč nevstupují do manželství, bývá často uváděn jako právě náš systém sociálních dávek, protože se vyplatí žít takzvaně na hromádce právě z tohoto důvodu a do manželství nevstupovat, protože pak příjmy ze státní sociální podpory pro takovéto ženy či otce jsou vyšší. Mám za to, že je potřeba, aby toto bylo reflektováno a abychom se v rámci druhého čtení za součinnosti Ministerstva práce a sociálních věcí pokusili najít řešení, aby takovýmto způsobem nemohly být sociální dávky nadále zneužívány, jak se tomu děje dnes.
Podporuji samozřejmě, aby tyto návrhy prošly do druhého čtení, ale rád bych, aby tento můj apel pan ministr vzal vážně a dokázal najít toto řešení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Tomáši Kvapilovi, hovořit bude pan poslanec Petr Tluchoř, připraví se pan poslanec Josef Janeček.
Poslanec Petr Tluchoř: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci, především přeji všem krásné ráno, které mi dnes udělalo velkou radost sluníčkem.
Když člověk poslouchá pana ministra, chtělo by se mu zamáčknout slzu nad idylkou. Chceme, aby pracovat se vyplatilo, chceme zabránit zneužívání systému, chceme dát víc matkám s dětmi, chceme víc, chceme dát víc atd. atd. To by si ale člověk nesměl samotný zákon přečíst. Pak se totiž ukáže, že návrh žádný z deklarovaných cílů nesleduje, zato však splňuje naprosto všechny tradiční charakteristiky jako ostatní socialistické zákony. Jediným skutečným efektem je nárůst byrokracie a utrácení dalších miliard z vašich kapes.
Za prvé. Zákon je ve své podstatě asociální. Nepomáhá totiž těm, kteří pomoc opravdu potřebují. Je napsán pro profesionální příjemce sociálních dávek. Systém se totiž stává ještě daleko komplikovanějším a nepřehlednějším a jen oni budou schopni se v něm orientovat. Návrh zákona tuto svou cílovou skupinu dokonce drze přiznává, když těm, kterým se podaří odhalit všechny nástrahy a čerpat všechny možné dávky i nemožné dávky, přiznává dodatečný dvacetiprocentní bonus, viz § 26.
Za druhé. Zákon potvrzuje jasnou tezi, že problém, který nejsem schopen řešit, hodím na někoho jiného. Tentokrát jsou to města a obce. Do jejich samostatné působnosti je přenášena povinnost rozhodovat o sociálních dávkách podle předem nalinkovaných postupů. Již z definice je ale samostatná působnost o samostatném rozhodování na co, kolik a jak dám. Objem obcím poskytnutých prostředků samozřejmě nepokryje jejich výdaje vyplývající z tohoto zákona. To nemluvím o výdajích na nové úředníky, kanceláře, stoly, počítače, telefony, papíry - a že to, slovy klasika, bude nějakého papíru! Mimochodem, v tom je ta finta. Na činnost samostatné působnosti se nevztahuje ani nedostatečný příspěvek na výkon v přenesené působnosti.
Za třetí. Tento zákon není myšlen vážně. Navržená účinnost k 1. 7. 2006 jasně dokazuje, že tento návrh se nesnaží řešit problémy sociálního systému, ale pouze vytvořit jakousi iluzi o činnosti vlády. Jenom si prostě udělat čárku. V civilizovaných zemích bývá dobrým zvykem, že se systém mění po vítězných volbách. Sociální demokracie to vylepšila: systém chce měnit po volbách prohraných, kde její nápady má realizovat někdo jiný. Náklady v řádu miliard na počítače, softwary by mohly navíc u člověka, který by úplně věřil tak jako já v křišťálovou čistotu, vyvolat červíka pochyby, zda třeba i taková veřejná zakázka nemůže být motorem k takovéto činnosti.
Za čtvrté. Když si nevím rady, sepíšu akční plán. Sepisování akčních plánů má v ČSSD velkou tradici a slaví samé "úspěchy". Za sedm let, co pan ministr Škromach a jeho předchůdce Špidla sepisují národní akční plány zaměstnanosti, stoupla nezaměstnanost na dvojnásobek. Nechci být škodolibý a připomínat Grossův akční plán z ledna tohoto roku. Tentokrát nutí vláda vydat se touto cestou i úředníky na obcích a samotné občany v nouzi. Místo hledání práce a adresné pomoci budou sepisovat plány a vyplňovat formuláře.
Co s tím? Zavést nízkou rovnou daň a rozhýbat naši ekonomiku. Snížit odvody, aby ti, kteří stále ještě někoho zaměstnávají, nebyli terčem posměchu. Uvolnit a zjednodušit pracovní právo. Tím umožnit dohodu dvou suverénních subjektů, uzavřít spolu smlouvu, která bude oběma stranám vyhovovat. Zjednodušit a osekat komplikovaný dávkový systém, pomáhat těm, kteří pomoc opravdu potřebují, a ne jen těm, kteří umějí nejlépe vyplnit lejstro.
Předložené návrhy touto cestou nejdou. Nezbývá tedy, než se připojit k návrhu na zamítnutí! Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Tluchořovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Josef Janeček. Další přihlášky do rozpravy k těmto třem tiskům nemám.
Poslanec Josef Janeček: Vážené dámy, vážení pánové, jsem rád, že jsme si užili toho, co je v oblasti sociální politiky tak typické, protože sociální spravedlnost je něco, co nelze vyjádřit žádnými čísly, ale je to dáno nějakou historickou zkušeností, a dokonce je to jev výsostně subjektivní. Jak jistě víme, tak v různých státech, v různých zemích je pojem sociální spravedlnost chápán naprosto různě. To, co pro jednoho důchodce je úroveň nepředstavitelného blahobytu, pro důchodce v jiné zemi je to nesnesitelná bída. To samé se týká rodin s dětmi, to samé se týká různých druhů dávek.
To, co je předmětem těchto návrhů zákonů, je něco, kde bychom si měli uvědomit, že vedle tohoto balíčku tady stále ještě funguje zákon o státní sociální podpoře, a toto je doplněk v oné soustavě. Čili dávky, které jsou státní v oblasti státní sociální podpory, zůstávají v platnosti a toto se týká tématu, které zde často a velmi hlasitě zaznívá, to je stížností na to, že lidé, kteří nepracují, ač by mohli pracovat, lidé, kteří s úřady práce nespolupracují, ač by mohli spolupracovat, zneužívají velké přívětivosti našeho sociálního systému k tomu, aby, když to řeknu zcela otevřeně, žili místo z práce nebo ze snahy pracovat - ze svých dětí. Toto je jeden z kroků, který by měl tento řekněme určitým způsobem amorální jev mírně potlačit, na druhou stranu by měl podpořit ty, kteří v obdobné situaci se pracovat snaží, nebo alespoň práci chtějí najít. O tom, zdali poměry dávek jsou optimální, zdali by ta která dávka měla být vyšší nebo nižší, to je problém, který rozhodně bude jedním z hlavních témat ve druhém čtení ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
To, co tady bylo zmíněno v oblasti prorodinné politiky, a zmiňoval to tady explicitně kolega Kvapil, že ani tento balíček zákonů neřeší onen základní problém v oblasti sociálních dávek, kde výhodnější je nevstupovat do manželství, tak bohužel je pravda, že tento balíček to neřeší, a já bych byl strašně rád, kdyby se nám podařilo nějakým způsobem tuto oblast opravit, neboť všichni psychologové a všichni znalci v oblasti výchovy dětí vědí, že pro zdravý psychický růst našich dětí je daleko a nesrovnatelně přínosnější, pokud žijí v úplné rodině.
***