(9.20 hodin)
(pokračuje Páralová)
Za šesté. Zákon si klade za cíl motivovat k práci, ale je typickou ukázkou zákona psaného od zeleného stolu. Bohužel není pravdou, že nový systém dostatečně motivuje k hledání práce. V důvodové zprávě se uvádí, že pokud si člověk práci hledá, dostane sociální dávky ve výši 6772 Kč, a pokud ji nehledá, dostane 6170 Kč. Rozdíl mezi tím, kdo práci hledá, a tím, kdo práci nehledá, je tedy 602 Kč.
Za sedmé. Účinnost zákonů je stanovena od 1. 7. 2006, takže vláda vzešlá z voleb v roce 2006 nebude mít žádnou možnost jejich negativní dopady zastavit.
Za osmé. Změny sociálního systému navrhované v zákonech jsou natolik závažné, že je riskantní a nezodpovědné je spouštět v polovině kalendářního roku, navíc v době střídání vlád. Je třeba vytvořit nový software, odladit jej a řádně odzkoušet. Termín je přímo šibeniční.
Za deváté. Vláda porušila své vlastní usnesení z loňského roku o tom, že zákon o hmotné nouzi a o existenčním a životním minimu nebude předložen Poslanecké sněmovně, aniž by současně byl předložen zákon o sociálních službách. Zákon o sociálních službách dosud Sněmovně předložen nebyl. Vláda porušuje vlastní usnesení, zřejmě po změně premiéra zavrhla svá předchozí usnesení - co bylo před Paroubkem, se ruší, a hotovo! Není to dobré, protože Sněmovna by měla mít možnost eliminovat případné negativní dopady na zdravotně postižené.
Za desáté. Návrhy zákonů by neměly být předloženy bez současné liberalizace pracovního práva, jinak bude vláda prostřednictvím neefektivní a komplikované sociální agendy typu formálních aktivizačních plánů ponižovat nezaměstnané občany, kteří ztratili práci a nemohou ji sehnat vinou hospodářské politiky vlád sociální demokracie.
Z výše uvedených důvodů dávám návrh na zamítnutí návrhu zákona o životním a existenčním minimu, sněmovní tisk 1062. Dále dávám návrh na zamítnutí návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi, sněmovní tisk 1063. A konečně dávám návrh na zamítnutí návrhu doprovodného zákona, sněmovní tisk 1065.
Děkuji vám za pozornost. (Poslanci ODS tleskají).
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. Hovořit bude pan poslanec Antonín Zralý. Připraví se pan poslanec Tomáš Kvapil.
Poslanec Antonín Zralý: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, k zákonu o životním minimu jsme naposledy nemálo diskutovali loni v listopadu, když vláda, a to v rozporu se zákonem, odmítala jeho valorizaci. Dnes ale stojíme před úkolem podstatně složitějším a jistě také odpovědnějším. Dnes totiž stojíme před naplněním dikce ústavy z hlediska delikátního nastavení společensky uznané hranice minimálních příjmů, pod níž nastává stav hmotné nouze, a to včetně přiměřené pomoci. Každý, kdo je v hmotné nouzi, má totiž dle ústavního práva obligatorně nárok na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění jeho základních životních podmínek.
Dovolím si krátký pohled do historie. Po čtrnácti letech účinnosti a deseti úpravách zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, vláda předkládá návrh zcela nový. V podstatě jde o pátou reformu českého sociálního systému po roce 1989, která ovlivní život 220 tisíc dlouhodobě nezaměstnaných včetně jejich rodin, cca 100 tisíc neúplných rodin se závislými dětmi, cca 50 tisíc rodin invalidů a 24 tisíc rodin starobních důchodců. Situace je vážná. Jde o přežití člověka, o jeho zdraví, o sociální vztahy v rodinách a v neposlední řadě o zachování historické úrovně civilizace. Na institut životního minima je vázáno 18 sociálních dávek, dále úhrady pobytu v ústavech sociální péče, stanovená možnost výdělku částečných invalidů, výše výživného určovaného soudy dětem z rozvedených manželství a osob samostatně výdělečně činných, a 24 dalších ustanovení z osmi zákonů.
Změny probíhající v současné době v ekonomické sféře mají závažné sociální důsledky na široké skupiny obyvatel. Nutné ekonomické změny však nesmějí ohrozit uspokojování základních životních potřeb obyvatel, zejména těch, kteří nemohou být ekonomicky aktivní. Proto vláda České a Slovenské Federativní Republiky po projednání ve vládách republik a Radě hospodářské a sociální dohody přijala v rámci záchranné sociální sítě zásadu zabránit, aby nikdo nezaviněně dlouhodobě neklesl pod společensky uznané životní minimum, tedy do situace bídy, kdy jeho základní životní potřeby nebudou uspokojovány společensky přijatelným způsobem. - Tolik z důvodové zprávy tehdejší vlády k vládnímu návrhu zákona o životním minimu.
Vydržel téměř čtrnáct let. Byl desetkrát novelizován, jak jsem již řekl, a jeho částky také desetkrát valorizovány. Přesto se jeho původní nastavení uchovat nepodařilo, a to jak ve vztahu k průměrné nominální mzdě brutto, tak ani jeho reálnou kupní sílu. Relace životního minima dospělé osoby k průměrné čisté nominální mzdě poklesla z 50 % v roce 1991 na 30 % v roce 2004. Propad reálné kupní síly částek životního minima je cca o 5 až 10 procentních bodů vyšší. Proč o tom hovořím? Hovořím o tom z toho důvodu, abychom měli jasno o současném nastavení záchranné sociální sítě České republiky, a také proto, že když je na institut životního minima navázán téměř celý sociální systém, tak abychom měli jasno o míře progresivity českého sociálními systému. Původní nastavení institutu životního minima z roku 1991 je jistě také výchozí srovnávací základnou pro objektivní posouzení vládní předlohy.
Ano, práci vlády na novém zákoně o životním a existenčním minimu jsme měli možnost sledovat od září loňského roku, to je od doby předložení zásad novelizace zákona o životním minimu do připomínkového řízení. A měli jsme možnost posoudit také 492 stránek výsledků výzkumu pod názvem Revize věcné náplně a konstrukce životního minima a stanovení minima existenčního, ze kterého vládní návrh zákona o životním a existenčním minimu vychází. A protože jde o návrh zákona zásadního, o návrh zákona, který rozhoduje o přežití člověka, o jeho zdraví, o sociálních vztazích v rodinách a v neposlední řadě také o zachování historické úrovně civilizace a historické úrovně společenských vztahů, dovolím si vážené kolegyně a kolegy upozornit na slabá místa předlohy.
Nové částky životního a existenčního minima jsou nastaveny na výsledky zastaralé analýzy statistiky rodinných účtů z roku 2000, kdy v uplynulých pěti letech došlo v dynamice a ve struktuře spotřeby sociálně potřebných rodin k významným změnám. Vlastní výzkum je zpracován dobře, pouze jeho výstupy je nezbytné přepočítat na současná čísla, a to zejména proto, že se připravuje zdražení dalších komodit, jako je plyn, možná elektřina, voda atd. Výše částek i mechanismus uchovávání jejich reálné kupní síly, to je mechanismus valorizace, nejsou nastaveny přesně. Jsou totiž nastaveny na průměrné hodnoty, to je na index spotřebitelských cen za domácnosti celkem, nikoli na vykrytí skutečných životních nákladů nízkopříjmových skupin populace, kterým jsou určeny. Přitom rozdíly za jeden rok činí 4 až 5 desetin procentního bodu. Rodinám závislým na těchto financích, na sociálních dávkách, jde jistě o každou korunu, byť by to nebylo mnoho.
***