(16.30 hodin)

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Nyní patří slovo poslanci Zdeňku Jičínskému, poté budu prosit pana kolegu Beneše. Ale ještě předtím s faktickou poznámkou pan poslanec Petr Nečas.

 

Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi vyjádřit svůj velký údiv nad vystoupením pana poslance Kaly. Já jsem očekával, že v úvodu svého vystoupení se pan poslanec Kala především omluví těm několika desítkám komunálních zastupitelů, kteří byli zbaveni nebo donuceni zříci se svého mandátu v obecních a městských zastupitelstvech, protože byl to on, kdo svůj návrh protlačoval touto Sněmovnou, byl to on, kdo byl výslovně upozorněn na to, že tato procedura je v rozporu s ústavou, a je to on, kdo by měl nad tímto nevratným krokem, kterým - znovu opakuji - desítky komunálních politiků byly zbaveny svého mandátu, minimálně vyslovit politování a těmto lidem se omluvit. (Potlesk ODS.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Faktická poznámka - pan kolega Kala.

 

Poslanec Miloslav Kala: Děkuji panu poslanci Nečasovi za tu výzvu. Myslím si, že by bylo dobře, aby si zjistil, zda ta záležitost, o které hovoří, byla součástí původního poslaneckého návrhu a kdo předložil pozměňovací návrh. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní je tedy řádně přihlášen pan kolega Zdeněk Jičínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, pan zpravodaj už tady upozornil, že jednáme o předloze, která nepochybně bude předmětem kritiky z těch nebo oněch hledisek, a ta hlediska se často vylučují, což už jsme zaznamenali v diskusi. Připomínám to proto, že pan kolega Chytka hovořil o tom, že podrobnější právní úprava ještě nezabezpečuje, že to, co, by mělo být podle obecných principů mravnosti, že se bude tak skutečně díti, a já to uznávám s tou výhradou, že ale přece jenom platí taková ta známá právnická teze, je sice obecná, ale přece jenom něco vystihuje, že právo je minimum morálky, a v tomto směru jistá právní úprava určité morální principy přece jenom zabezpečuje.

Kolegům z ODS bych chtěl připomenout jednu věc, která také stojí za pozornost, protože kolega Pospíšil tu měl velmi mnoho podrobných výhrad a připomínek, a některé jsou nepochybně namístě a s řadou z nich souhlasím, ale z hlediska historie bych připomněl to, a už místopředseda Filip o tom hovořil, že ten první zákon z roku 1992 i po té novele z roku 1995 byl prakticky zcela bezzubý. Ve volebním období 1996-1998 byla uplatněna poslanecká iniciativa, která přece jenom tyto věci zpřísňovala, protože až do té doby bylo docela běžné, že poslanci zastávali zároveň i funkce ve správních orgánech - byli náměstky ministrů nebo jinými pracovníky státních úřadů, což je nepochybně v rozporu s principy dělby moci, jak je vyjadřuje ústava. Byl tedy podán návrh, který tehdejší zákon o střetu zájmů určitým způsobem zpřesňoval a zpřísňoval. Hovořím o tom proto, že kolega Chytka hovořil o potřebě tento vládní návrh v ústavněprávním výboru předělat. Byl jsem tehdy jedním z autorů nebo navrhovatelů této předlohy a ústavněprávní výbor, tehdy jeho předsedou byl pan poslanec Novák, skutečně tu předlohu předělal tak, že z toho byl bastard. Samozřejmě že to nebyla odpovědnost jenom ústavněprávního výboru, ta nesmyslně změněná předloha byla schválena většinou Sněmovny. A naštěstí se stalo to, a vy víte, že já nejsem z těch, kdo bůhvíjak chválí Senát, ale v Senátu se podařilo tyto věci napravit.

Mluvím o tom proto, že jisté poučení z toho, co jsme dělali v minulosti, je namístě a že i tu platí potřeba zamyslet se nad tím, zda tehdejší záměr, který byl v podstatě zmírnit navrženou úpravu, nyní se nemění v opak tím, že na tuto předlohu budeme klást maximalistické požadavky a budeme ji chtít zpřesnit do takovéto podoby, že požadujeme nemožné. Protože myslím, že si všichni dobře uvědomujeme, že sporných problémů nebo věcí, o kterých lze diskutovat, je mnoho, a budeme-li chtít zacházet do velkých podrobností, pak se asi těžko vůbec na něčem dohodneme. A je otázka, zda to je zase nezbytné, protože toto je právní úprava nebo regulace, která má zabezpečit určitý pořádek, ale ty sankce jsou anebo měly by být podle mého soudu výjimkou. V tomto směru i procedurální předpisy, jakkoliv samozřejmě musí respektovat ústavní principy, nemusí po mém soudu zacházet do enormních podrobností. Hovořím o tom proto, abychom si uvědomili, z jakých hledisek tento zákon nebo tuto předlohu budeme chtít předělávat.

Kolega Pospíšil podrobně hovořil o problematice soudců. Já řadu jeho výhrad uznávám, ale zároveň upozorňuji na jedno nebezpečí, které se nám děje, a myslím, že ho i svým způsobem potvrdil Ústavní soud svým posledním nálezem, se kterým velmi nesouhlasím, že bych považoval za velmi nedobré posilovat tu tendenci, kterou po mém soudu zažíváme, že ze soudců se stává nějaký zvláštní stav v této zemi, který se odděluje od toho, co je součástí celého státního systému. Soudci jsou také součástí státu, státního aparátu, chcete-li, byť mají zvláštní postavení, zvláštní procesní práva v zájmu toho, že z hlediska určité dělby moci mají něco specifického, co nemají orgány státní správy; ale není to něco, co je mimo tento stát a zdá se mi, že některá rozhodnutí Ústavního soudu tyto tendence posilují, a považuji je za nedobré. V tomto směru se připojuji k tomu, co říkal kolega Filip kriticky na adresu nálezu Ústavního soudu v této věci, zákona o střetu zájmů, protože si také nemyslím, že jakkoliv Ústavní soud, jeho členové za své jmenování do jisté míry závisí na existenci Senátu a že by je to mělo vést k tomu, aby rozšiřovali působnost Senátu tam, kde ustanovení ústavy jsou jednoznačná. Já jsem vždycky byl toho stanoviska, že článek 40 o volebním zákonu se týká Parlamentu, protože není důvodu, abychom pod volebním zákonem, který upravuje Parlament i v souvislosti se zákonem, který dosud tedy není vydán z důvodů, které myslím všichni známe, o styku obou komor, aby se do toho podsouvalo volební zákonodárství vůbec.

Vracím se tedy k vlastní problematice. Věnujme se tomuto návrhu zákona opravdu odpovědně, snažme se jej doplnit a zpřesnit tam, kde to potřebuje, ale chápejme jej jako určitou etapu ve vývoji těchto vztahů. Když srovnáme to, o čem jsem tady hovořil z roku 1996, a tuto předlohu, pak je to něco, co přece jenom svědčí o tom, že naše parlamentní demokracie se vyvíjí v pozitivním smyslu.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP