(16.20 hodin)
(pokračuje Kala)
Je třeba ovšem říci, že vláda České republiky předkládá v tomto tisku zcela novou úpravu, kterou bychom si měli uvědomit. Je to úprava prakticky majetkových přiznání veřejných funkcionářů. Můj osobní názor je, že je to velmi významný krok správným směrem, a přestože preferuji zákon o obecných majetkových přiznáních, tak se domnívám - a v tomto zákoně bych doporučoval, aby potom byla speciální úprava pro veřejné funkcionáře - že je to vykročení správným směrem.
Argumenty, které zaznívají v debatě především od pánů kolegů Chytky a Pospíšila o tom, že si máme schovávat složenky a jednotlivé úhrady, tak si myslím, že svědčí o tom, že se zde znovu bude odehrávat zápas o to, do jaké míry má mít veřejnost právo na kontrolu veřejných funkcionářů a do jaké míry mají mít veřejní funkcionáři právo na své soukromí. V této věci bych chtěl říci, že nesouhlasím s argumenty a s manipulací s fakty, které se vytrhávají z kontextu. Chtěl bych říci, že veřejný funkcionář bude povinen v majetkovém přiznání přiznat movitý majetek, pokud jednotlivě bude vyšší částka než 250 tisíc korun, souhrnně půl milionu korun, a věci a práva do deseti tisíc korun se do tohoto souhrnu vůbec nezapočítávají. Domnívám se, že každá domácnost si schovává účty od nákupu nad deset tisíc korun. Nepovažuji tento návrh za návrh, který by nějakým zásadním způsobem narušil soukromí veřejných funkcionářů.
Co se týče prodloužení lhůty o 30 dnů, tak k tomu bych chtěl říci, že tento návrh je ve zřejmé kolizi s vládním návrhem a s navrženou účinností zákona, která se navrhuje od 1. ledna 2006. Musíme si uvědomit, že se zde znovu budeme dostávat do podobné situace, jako jsme se dostali v předchozím případě, kdy zákon by měl být účinný před volbami, abychom se opět nedostali do nějakého střetu s Ústavním soudem.
Další poznámka, kterou mám, se týká působnosti zákona na členy zastupitelstev, kde vláda ve svém návrhu přikročila k tomu, že se vládní návrh vztahuje pouze na uvolněné členy zastupitelstev obcí i krajů. Chtěl bych říci, že při projednávání minulého zákona jsme o této záležitosti mnohokrát diskutovali a setkával jsem se právě ze strany právníků s argumentem, že tato záležitost je neústavní a že není možné rozdělovat zastupitele na zastupitele uvolněné a neuvolněné, že jejich práva a povinnosti mají být stejné. V té době jsem hájil to, že v některých záležitostech je správné přistoupit k rozdělení na uvolněné a neuvolněné, ale přece jenom se mi zdá, že v tomto návrhu zákona se jedná o rozdělení poměrně hrubé, protože vlastně všichni neuvolnění členové zastupitelstev, a to jak obcí, tak krajů, což u krajů jsou už podle mého názoru velmi významné politické osobnosti, jsou z působnosti tohoto zákona absolutně vyňati. Myslím si, že to je věc, o které bychom měli hovořit. Měli bychom se nad ní zamyslet a měli bychom hledat dělicí rovinu, kterým způsobem se tato dělicí rovina má vést.
Další záležitost je vymezení osobního zájmu. Stávající zákon zahrnuje osobní prospěch pro sebe nebo jinou fyzickou či právnickou osobu, vyjma těch, které veřejný funkcionář zastupuje na základě zákona, rozhodnutí příslušného orgánu nebo plné moci. Toto vymezení je podle mého názoru úzké a nepostihuje všechny možné klientelistické vazby, které v životě nastávají. Omezení funkcionářů v § 3 odst. 2 písm. c) je navrženo tak, že například k reklamním účelům veřejný funkcionář nesmí dát svolení ve spojení s vykonávanou funkcí, a to jen u komerčních záležitostí za úplatu. Domnívám se, že zase je to záležitost, která je mezerou a vytváří prostor pro případné podezření, proč funkcionář dal souhlas se zveřejněním svého jména nebo svého obrazu.
Co se týče oznámení o činnostech a majetku, tak zde dochází podle mého názoru k velkému kroku zpět, že ve vládním návrhu nejsou obsaženi ani manželé a manželky veřejných funkcionářů. Vím, že byla velká diskuse, jak široce jít, ale domnívám se, že pokud se smíříme s tím, že se nevztahuje na děti a na širší rodinu v širším slova smyslu, tak se domnívám, že manželé a manželky by ve schváleném zákonu obsaženi být měli.
Podle mého názoru velmi problematickou věcí je potom stanovení hranice pro přiznávání vedlejších příjmů. Současný stav, který platil do rozhodnutí Ústavního soudu, tak vlastně nastavoval hranici na úroveň jednoho měsíčního platu poslance, to znamená na úrovni řádově 50, možná 60 tisíc korun. V tomto návrhu se jedná o návrh na 300 tisíc korun. Myslím si, že tímto sítem 300 tisíc korun na úrovni centrální propadne málokdo, možná s výjimkou některých advokátních koncipientů. Co se týče úrovně obcí, tak se domnívám, že tento zákon se na veřejné funkcionáře na obcích prakticky vztahovat nebude. Myslím si, že bychom měli uvážit, kam hranici posunout. Nebráním se tomu, abychom uvažovali o posunutí z 50 tisíc korun na řekněme 100 tisíc korun, ale přece jenom 300 tisíc korun je více, než je průměrný příjem občana České republiky.
U složení krajské rady - o tom předřečníci už hovořili. S určitou rezervovaností k této věci přistupuji rovněž. Domnívám se, že je především na úrovni obcí. Nevím, zda je konstrukce úplně správná, že vlastně u obcí se bude podávat podezření na krajskou úroveň. Myslím si, že je to přece jenom poměrně vzdálené a že to nemusí garantovat důvěru. Tak jak jsem o této záležitosti uvažoval, tak rozhodně by stálo za úvahu se na úrovni obcí vrátit ke konstrukci kontrolních výborů. Nicméně souhlasím s argumenty, které se objevily už v diskusi, a to k tomu, že by se měly hledat alternativy pro složení krajských rad. Podle mého názoru rovněž Svaz měst a obcí by nemusel mít takovou váhu při volbě jednotlivých členů.
Poslední záležitost, kterou bych chtěl říci, je otázka lhůty pro ukončení řízení o porušení povinnosti veřejných funkcionářů. Domnívám se, že je to v zájmu jak veřejných funkcionářů, tak veřejnosti, aby se dozvěděli, že nějaké řízení, které je obvykle zahajováno s velkým mediálním humbukem, s velkou mediální ozvěnou, aby bylo do nějaké doby ukončeno, aby veřejnost, dokud záležitost má v paměti a dokud je jakási pozornost veřejnosti a médií na tuto záležitost věnována, aby byla záležitost ukončena jak ve prospěch veřejných funkcionářů, tak ve prospěch veřejnosti. Myslím si, že lhůta 30, 45, 60 dní by mohla být dostatečná k tomu, aby řízení bylo ukončeno.
Celkově se připojuji k těm, kteří oceňují vládu za předložení vládního návrhu zákona o střetu zájmů. Domnívám se, že je to velmi kvalitní předloha, o které se dá diskutovat. Doufám, že bude touto Poslaneckou sněmovnou schválena. Děkuji za pozornost.
***