(16.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Pochybuji, že tedy Ústavní soud rozhodoval s tím, že si uvědomoval, jaký dopad jeho nález bude mít.
Zrušení novely zákona o střetu zájmů Ústavním soudem představuje tento zákon jako právní úpravu, která je nejen neúplná, ale v praxi téměř nepoužitelná. Nebudu dále citovat ani z toho, co zveřejnil legislativní odbor naší Poslanecké sněmovny 29. června 2005, jen si dovolím na tomto místě odcitovat, že stejně jako náš legislativní odbor považuji za nutné uvést, že podle publikovaného názoru Ústavního soudu pod číslem 95/2005 Sb. zrušením napadeného protiústavního ustanovení zákona neožívá ustanovení dřívější, které bylo označeno za protiústavní a bylo zrušeno či změněno. Na místech zrušených ustanovení zákona o střetu zájmů se proto neobnovila podle našeho názoru podle původního ustanovení tohoto zákona. Zbylá ustanovení zákona o střetu zájmů, která byla nálezem Ústavního soudu zrušena, však platí i nadále a měla by být, pokud je to vůbec možné, alespoň trochu dodržována.
Nyní si dovolím použít několik věcí, které zveřejnil časopis Respekt, a to byl vlastně důvod, pro který jsme často poukazovali na to, že veřejným funkcionářem nemůže být pouze poslanec, senátor a člen vlády, ale že jím chtěj nechtěj musí být i ostatní vedoucí představitelé ústředních orgánů státní správy, ale samozřejmě i volení funkcionáři místních a krajských zastupitelstev. Časopis Respekt na straně 13 dne 4. 7. 2005 zveřejnil "Co se nosí: máslo na hlavě", článek, který má podtitul "Proč máme rádi zkorumpované politiky". Mluví se zde o prohřešcích pana Lubomíra Zacha /jméno říkám právě proto, že to bylo rozhodnuto pravomocným rozhodnutím soudu, a nikoliv tedy že bych porušoval nějaký právní předpis/, který je jako člen ODS starostou tohoto západočeského města Kraslice. V podstatě z něho vychází to, že tito představitelé nebyli v žádném střetu zájmů a jejich jedinou povinností bylo na zastupitelstvu sdělit to či ono, že se v konkrétním momentě do střetu zájmů potkávají(?). Nebudu z toho vinit ani pana starostu, ani zastupitele jeho politické strany, ani naší politické strany, protože na tom neseme odpovědnost v podstatě všichni, kteří jsme připustili, že od roku 1992 je zákon o střetu zájmů v podstatě bezzubým právním instrumentem, který neumožňuje, aby občané měli skutečné informace o tom, kdo ve své funkci zneužívá své informace a kdo svou funkci vykonává tak, aby chránil zájem obecný, chcete-li společný, protože jestliže někdo kandiduje a je úspěšný v místních regionálních volbách, tak nemůže být předmětem jeho činnosti činnost ve vlastní prospěch. Za činnost starosty, hejtmana, vicehejtmana, místostarosty je placen, a nikoliv špatně podle poznatků občanů České republiky, ale jeho úkolem je chránit zájem veřejný, to znamená zájem obce, zájem kraje nebo prostě té instituce, do které byl na základě takové volby zvolen.
Z tohoto důvodu si dovolím říci, že zákon navržený vládou České republiky považuji za potřebný, ale jeho obsah za nedostatečný. Kdyby totiž vláda nepředložila ten návrh zákona, tak trošku ve svém rozezlení, a omlouvám se za to Poslanecké sněmovně, jsem začal pracovat na zákonu tak, jak bych si představoval, aby zákon o střetu zájmů vůbec platil. Považuji totiž za potřebné, aby každý návrh zákona o střetu zájmů, platící v České republice byl minimálně v takových intencích, jako je běžná evropská úprava, a aby vycházel ze základních tezí, které si dovolím odcitovat:
1. že musí obsahovat širší osobní působnost povinných osob,
2. že musí zřetelně deklarovat širší rozsah stanovení povinností veřejných funkcionářů od běžných občanů,
3. že musí být přesné vymezení povinností a omezení veřejných funkcionářů,
4. že samotný zákon musí poskytovat mnohem větší prostor pro veřejnou kontrolu,
5. že musí omezení výkonu určitých činností veřejných funkcionářů být nejen po stanovenou dobu, ale i po ukončení výkonu funkce, a to na dobu, na které bychom se zde v Poslanecké sněmovně shodli,
6. je potřebná mnohem podrobnější úprava řízení ve věci střetu zájmů a určení orgánu pro kontrolu dodržování zákona.
Tady bude pravděpodobně diskuse, kterou tady už naznačil pan kolega Pospíšil, a já jsem přesvědčen, že řízení o střetu zájmů musí být mnohem efektivnější. Já bych se nebál toho, aby vycházelo z principů správního řádu ze šedesátých let, jen bych si přál, abychom se shodli na tom, jaký bude soudní přezkum, protože tady bude rozhodující, zda budeme chtít postupovat systémem kasačním - který tady nedoporučuji. Doporučuji, aby celé řízení skončilo způsobem apelačním, to znamená, aby nikdo nebyl podle ústavních principů odňat svému soudci, aby soudci mohli posuzovat i rozhodování oněch správních orgánů.
7. Za poslední si dovolím říci, že základním principem nového zákona musí být jasná a důsledná sankce. Apeluji tak při projednávání ve druhém čtení na rozšíření sankcí v zákoně, který je nám předložen jako materie k projednání.
Doporučuji, aby tento návrh prošel do druhého čtení. Věřím tomu, že nejen v ústavněprávním výboru, ale i v petičním výboru, který navrhnu jako další výbor, ve kterém by měl být zákon projednán, bude tato materie probrána velmi důsledně. Petiční výbor navrhuji právě proto, abychom jasně prodiskutovali rozměr lidsko-právní, abychom se nedotýkali těch věcí, na které má právo každý občan, tedy i veřejný funkcionář. Jsem přesvědčen, že projednání prospěje této věci a že Poslanecká sněmovna tak, jak zahájila legislativní proces v srpnu letošního roku, je schopna tento legislativní proces dokončit tak, aby při případném vrácení Senátem, vrácení prezidentem republiky mohla před skončením svého volebního období zákon schválit tak, aby byl zákon vyhlášen ještě před volbami v roce 2006.
Děkuji vám. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane místopředsedo. Prosím nyní pana kolegu Miloslava Kalu, který je pátým přihlášeným do obecné rozpravy. Po něm je zde přihláška pana kolegy Zdeňka Jičínského a pana kolegy Miroslava Beneše a závěrečná pana kolegy Miloše Kužvarta. Prosím.
Poslanec Miloslav Kala: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, já jsem velmi rád, že přede mnou vystoupil pan místopředseda Filip, a jeho vystoupení týkající se nálezu Ústavního soudu bych doplnil jen o jednu jedinou větu: Nejsem právník, ale po tomto nálezu jsem na to hrdý. (Oživení v sále.)
Co se týče vlastního návrhu zákona, dovolte mi několik poznámek. Již několikrát a opakovaně jsem se vyjádřil o potřebnosti této normy, o potřebnosti rozšíření nejen předmětu střetu zájmů, ale především okruhu veřejných funkcionářů, na které se tento zákon má vztahovat.
***