(16.00 hodin)
(pokračuje Recman)
Chci z tohoto místa vyslovit souhlas s tím, že se skutečně jedná o téma politické, s výrazným dopadem na široké spektrum veřejných činitelů a široké spektrum veřejných funkcionářů, ústavními činiteli a soudci počínaje a členy zastupitelstev konče, jak jsou vyjmenováni v § 2 předloženého návrhu zákona.
Přesto mám jednu připomínku k vládě. Jsem přesvědčen o tom - a teď nevím, jestli to byl úmysl vlády - že ve výčtu veřejných funkcionářů v § 2 schází institut prezidenta České republiky. Nevím, jestli pan prezident bude dotčen, že ho vláda přehlédla jak družstevní lány, že ho nezařadila mezi ústavní činitele, ale jsem přesvědčen o tom, že skutečně by měl být rovněž zmíněn a že by i on jako ústavní činitel měl v souladu s tímto zákonem předkládat své majetkové přiznání. Jsem přesvědčen o tom, že tuto drobnou chybičku, byť s velkými důsledky, můžeme jednoduše napravit, a to formou pozměňovacího návrhu buď při projednávání ve výborech, nebo ve druhém čtení Poslanecké sněmovny.
Mám poznatky z terénu, že tento návrh zákona je velmi pečlivě sledován činiteli a zejména zastupiteli měst, obcí a krajů. Myslím, že vnímám i to, že většina poslanců byla pod jejich cíleným tlakem. Tento tlak samozřejmě nevyvíjejí jenom ústavní činitelé, funkcionáři obcí a krajů, ale samozřejmě i média a sdělovací prostředky.
Jsem přesvědčen na rozdíl od mých předřečníků z lavic ODS, že tento návrh zákona je prospěšný, podporuji jeho projednání a budu doporučovat jeho propuštění do druhého čtení.
Na závěr vystoupení musím říci, že souhlasím i s názorem pana poslance Chytky, že Big Brother, velký bratr, se dívá. Ale jsem přesvědčen o tom, že samozřejmě se dívá na všechny - na poslance, kteří s návrhem zákona souhlasí, ale rovněž na ty, kteří ho odmítají. Myslím si, že spravedlnosti bude učiněno zadost v roce 2006, že voliči - a myslím, že k tomu přispěje i přístup poslanců k tomuto zákonu - rozhodnou, kdo postoupí do finále, popř. kdo získá palmu vítězství. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Prosím nyní o slovo místopředsedu Sněmovny Vojtěcha Filipa a po něm je přihlášen pan poslanec Miloslav Kala.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, paní a pánové, já jsem si s sebou vzal několik dokumentů, které si v průběhu svého vystoupení dovolím citovat. Nedělám tak často, ale tentokrát tak učinit musím vzhledem k tomu, co se odehrálo od přijetí novely zákona o střetu zájmů do dnešního dne, tedy do projednávání tisku 1056.
Vím, že řadu věcí uvedl minimálně místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Němec, přesto si dovolím zmínit některé věci, které považuji za nejtragičtější od chvíle, kdy byl přijat zákon číslo 238/1992 Sb., které pro českou veřejnost nastaly. Proč jsem přesvědčen, že jde o tragédii po přijetí nálezu Ústavního soudu. Dovolím si zopakovat, že Ústavní soud především ve svém nálezu zrušil ustanovení § 1 odstavec 1 - vymezení pojmu veřejný funkcionář. Tím v podstatě znemožnil jakékoliv fungování tohoto zákona. Dále zrušil § 2 odstavec 1 písm. a) a b) - střet zájmů v obchodních záležitostech. To může být obrovský problém, který můžeme mezi sebou mít v obchodních sporech déle než pět šest let, jak znám současnou praxi obchodních a vrchních soudů jako soudů odvolacích.
Počítali jsme, a nakonec se to stalo jistotou, že zrušili § 5 odstavec 3, § 6 odstavec 4, § 7 odstavec 2 a § 8, který byl zrušen celý. To znamená, že zrušili adresáta a termín pro předkládání oznámení o činnostech. Ale to i v části, která se týkala poslanců a senátorů, která vůbec nebyla novelizována. Je vidět, že soudcům Ústavního soudu vadilo vůbec to, jakým způsobem se, i když nedostatečně, chrání veřejný zájem. Toto rozhodnutí zcela nechápu. Považuji ho za jedno z nejhorších pochybení našeho ústavního systému, nechci tím říci pouze Ústavního soudu.
Pokud v § 11 odstavec 6 zrušili pokutu do výše 30 tisíc korun, pokud by veřejný funkcionář jednal v rozporu se svým prohlášení, zrušili jakoukoli sankci za to, že se veřejný funkcionář chová nečestně. Ono spoléhat se jenom na to, že si lidé budou pamatovat, kdy co který krajský a městský zastupitel prohlásil, případně to, co bylo řečeno tady, jakým způsobem se zachoval následně, je podle mého soudu spoléhání se na to, že mediální mlha může zvrátit jakékoliv poklesky na cti veřejných funkcionářů.
Paragraf 12b byl zrušen celý. Jednalo se o úpravu přestupků při nakládání se zpřístupněnými údaji v jednotlivých oznámeních. Důvodem bylo ono ustanovení, které se týkalo volebních zákonů do zastupitelstev obcí a krajů, které upravovaly neslučitelnost s některými funkcemi. Tady vidím řekl bych velmi svérázný postup Ústavního soudu.
Celá konstrukce článku 40, podle kterého dali senátoři návrh na zrušení některých částí zákona o střetu zájmů, v podstatě vychází z toho, že by Sněmovna neměla v žádném případě zrušit poměry, které by znemožňovaly volby do Senátu, a neměla zasáhnout do systému voleb druhé komory.
Volby do obcí a krajů jsou ovládány jiným článkem Ústavy České republiky. A výklad, který použil Ústavní soud, považuji za ústavně nejen nekorektní, ale za zcela nepřijatelný. Chápu, že až přijdu příště na Ústavní soud, bude mi tato věta určitě všemi ústavními soudci sečtena. Přesto si dovolím říci, že kdybych ji neřekl, sám sebe bych si přestal vážit.
Pokud jde o zrušení článku 2 ze zákona 96/2005 Sb., který stanovil, že členové zastupitelstev krajů nebo měst podávají oznámení o příjmech a darech a oznámení o nemovitém majetku za rok 2005 do konce června 2006, to už považuji za zcela nelogické. Za jedinou logickou věc, kterou bych Ústavnímu soudu i doporučoval k rozhodnutí, bylo to, že jsme podle mého soudu nesmyslně zasáhli do střetu zájmů uprostřed volebního období a že jsme tu jedinou část, která říkala, ke kterému datu končí mandát poslance, nezvolili datum skončení volebního mandátu, ale uprostřed volebního období jsme ten střet zájmů označili jako nepřípustný. To považuji za chybu a za tu chybu se cítím také jako poslanec této Sněmovny odpovědný.
Ze všeho, co jsem uvedl výše, vyplývá, že v současné době není zejména stanoveno, komu veřejní funkcionáři, poslanci, senátoři, členové vlády, ale i ostatní, kteří tak byli označeni, předkládají oznámení o činnostech a v jaké lhůtě tak mají činit. To znamená, že Ústavní soud se dopustil stejné chyby jako Poslanecká sněmovna. V době před 30. 6. 2005 rozhodl, že ti, kteří to podali např. 31. 3., nebo 30. 4. nebo dokonce v polovině června, udělali něco, co ostatní po zveřejnění nálezu Ústavního soudu učinit nemusí.
***