Neautorizováno !

(Jednání pokračovalo ve 14.03 hodin.)

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v našem dnešním odpoledním jednání. Budeme se nyní zabývat bodem 68, kterým je

Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády a ministr spravedlnosti pan Pavel Němec. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych uvedl návrh novely zákona o advokacii. Tento zákon upravuje postavení advokátů, přístup k výkonu advokacie a zásady pro poskytování právních služeb advokáty. Na základě vyhodnocení dosavadního působení zákona včetně jeho následných novelizací v praxi se ukázala potřeba upřesnění právní úpravy některých institutů, popřípadě jejich doplnění. Z tohoto důvodu Ministerstvo spravedlnosti v úzké součinnosti s Českou advokátní komorou připravilo návrh zákona, kterým se mění zákon o advokacii a současně se též novelizují další zákony v těch částech, které se bezprostředně výkonu advokacie dotýkají. Navrhovaný zákon prošel řádným legislativním procesem, respektive přípravným procesem, a je Poslanecké sněmovně předkládán na základě usnesení vlády.

Jako první zásadní navrhovanou změnu lze uvést umožnění výkonu advokacie v pracovním poměru k jinému advokátovi nebo k obchodní společnosti zřízené za účelem výkonu advokacie. Přestože se jedná o nový institut, je možno při jeho zavedení vyjít z pozitivní zkušenosti jiných demokratických států, ve kterých byl institut zaměstnaného advokáta již dříve uzákoněn, ať už je to Velká Británie, Irsko, Norsko, Dánsko, Nizozemsko, Německo, Španělsko či Portugalsko.

To, že v České republice, respektive v bývalé československé advokacii nebyl tento způsob výkonu advokacie dosud umožněn, bylo způsobeno zejména tím, že vývoj demokratické advokacie byl v tehdejším Československu přerušen v roce 1948 a opět obnoven v roce 1989, přičemž bylo potřeba nejprve navázat především na ty způsoby výkonu advokacie, které byly před vznikem bývalého režimu tradiční. V současné době, kdy se svobodný výkon advokacie tradičními způsoby stal již samozřejmostí, je však nutné neomezovat výkon advokacie jen na tyto tradiční způsoby. Proto je potřebné učinit odpovídající legislativní kroky k tomu, aby se česká advokacie mohla nadále rozvíjet stejným směrem, jako je tomu v jiných demokratických a právních státech. Trend rozšiřování způsobu výkonu advokacie, včetně výkonu advokacie v pracovním poměru, je založen i v právu Evropské unie. Možno uvést směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 98/5/ES, o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státu než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace, která s výkonem povolání advokáta v pracovním poměru výslovně počítá.

Navrhovaná úprava výkonu advokacie v pracovním poměru je koncipována tak, aby nebránila nezávislému výkonu advokacie zaměstnaným advokátem i za podmínek vztahů nadřízenosti a podřízenosti, které jsou pro pracovněprávní vztahy typické.

Výkon advokacie v pracovním poměru by měl umožnit přístup do advokacie především mladým začínajícím advokátům, kteří nemají potřebné prostředky na zřízení vlastní advokátní praxe. Na druhé straně si tito advokáti jako zaměstnanci zkušených advokátů mohou dále prohloubit odborné znalosti a získat praktické dovednosti.

Další otázkou, která je navrhovanou novelou řešena, je důsledná ochrana povinnosti mlčenlivosti advokáta, kterou má vůči svým klientům a za jejíž porušení je sám kárně odpovědný. V praxi při provádění některých úkonů v trestním, popřípadě i správním, ať už je to celní nebo daňové řízení, například při provádění domovní prohlídky nebo jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, dochází k situacím, kdy určitá písemnost nebo jiný nosič informací obsahuje skutečnosti, o nichž platí povinnost mlčenlivosti advokáta. Stávající právní úprava v příslušných předpisech přináší aplikační problémy při posuzování různých písemností a nosičů informací z hlediska respektování povinnosti mlčenlivosti advokáta. Z tohoto důvodu se v takových případech navrhuje účast zástupce komory vždy, pokud hrozí průlom do důvěrného vztahu advokát - klient, a podrobnější úprava odpovídajícího postupu v příslušných zákonech, tedy v trestním řádu, občanském soudním řádu, zákonu o správě daní a poplatků a v celním řádu. Aby byla zajištěna potřebná nestrannost, konečné rozhodnutí je navrhováno vždy svěřit do pravomoci soudu, případně soudu nadřízeného.

V souvislosti s dynamickým vývojem právního řádu, včetně transformace předpisů Evropské unie, je již po delší dobu v praxi České advokátní komory pociťována potřeba systematického dalšího vzdělávání advokátů. Vzdělávací akce jsou zatím pořádány komorou na základě dobrovolné účasti. Přes značný zájem advokátů o tyto akce se však jako nedostatek ukazuje to, že určitá část advokátů zůstává pouze na odborné úrovni získané studiem na vysoké škole a poté v rámci školení pořádaných komorou pro advokátní koncipienty, což se pak odráží i v rozdílné kvalitě poskytovaných právních služeb. Komora nemá zatím možnost stanovit povinnou účast advokátů na dalším vzdělávání alespoň v minimálním časovém rozsahu. Protože uložení takové povinnosti přesahuje možnosti úpravy stavovským předpisem, navrhuje se upravit rozsah povinného vzdělávání přímo v zákoně s tím, že stavovský předpis stanoví pouze podrobnosti, jakým způsobem bude povinné vzdělávání advokátů zajišťováno.

Navrhovaná novela zákona o advokacii rovněž směřuje k zefektivnění kárného řízení s advokáty a advokátními koncipienty, a to zavedením možnosti rozhodnout o kárném provinění bez nařízení jednání kárným příkazem v případech, kdy ze získaných důkazů lze dovodit, že ke kárnému provinění skutečně došlo, a jedná se přitom o kárné provinění menší závažnosti. I v těchto případech se však zachovává kárně obviněnému právo na projednání kárného provinění před kárným senátem, pokud podá proti kárnému příkazu odpor.

Dalším problémem, jehož řešení navrhovaná novela o advokacii sleduje, je obecnost a jistá vágnost současné úpravy povinného pojištění advokátů. Navrhuje se stanovit oprávnění komory sjednávat hromadné pojištění ve prospěch všech advokátů formou pojistné smlouvy na pojistné riziko pojištěného podle zákona o pojistné smlouvě, kdy pojistníkem bude komora a pojištěným advokát.

Praxe rovněž ukazuje potřebu podrobněji v zákoně upravit některé dílčí otázky. Jedná se na příklad o stanovení přísnějších pravidel pro započítávání těch dob do právní praxe advokátního koncipienta, během nichž advokátní koncipient fakticky praxi nevykonává, o upřesnění ustanovení týkajících se náhrady daně z přidané hodnoty u advokátů nebo společností advokátů, kteří jsou jejími plátci.

***