Neautorizováno !
(18.40 hodin)
(pokračuje Gruntová)
Kronika se považuje za dokument trvalé hodnoty a má skartační znak A, ale archiválií se stává až po uplynutí skartační lhůty, tedy po uplynutí deseti let od jejího uzavření, kdy se kronika předá k trvalému uložení do příslušného archivu. Teprve tehdy se kronika stane archiválií a nahlížení do ní se řídí archivním zákonem. Do té doby se na kroniku vztahuje vnitřní předpis obce pro výkon spisové služby, který obsahuje základní pravidla pro manipulaci s dokumenty. Současně je ovšem v platnosti také nařízení vlády 169 z roku 1939, které není v souladu se zákonem archivním. Konkrétně § 6 zmíněného vládního nařízení ukládá kronikáři uschovávat kroniku v uzamčené skříni, zpravidla ve škole, na obecním úřadě nebo na úřadě notáře. Popsaná kronika pak má být - cituji - "bezpečně uložena např. v místním muzeu, v archivu nebo v obecní knihovně". Jestliže tedy obec uloží popsanou pamětní knihu, tedy kroniku, v obecní knihovně, naplnila platné vládní nařízení. Ale jak současně respektovat i zákon archivní?
Moje druhá námitka. Nahlížení veřejnosti do kroniky upravuje citované vládní nařízení takto: "Jiným osobám může povoliti nahlédnutí obecní nebo městská rada, vyslechnuvši předtím kronikáře. Odpírá-li se toto povolení, může je udělit dozorčí úřad (§ 10), pokud jde o nahlédnutí v pamětní knihu obecní za účelem studijním. V obou případech děje se nahlédnutí za dozoru kronikáře, jenž o tom vede zvláštní záznam."
V praxi se toto nařízení zdaleka nedodržuje. Kronika uložená na obecním úřadě často bývá k nahlédnutí předkládána za dozoru zaměstnance úřadu, v menších obcích i starosty, a neznám kronikáře, který by si vedl o nahlížení do kroniky zvláštní záznam. Obec prostě plní svoji odpovědnost za pamětní knihu obecní a zajišťuje její uložení i nahlížení do ní způsobem, který považuje za vhodný a který vyhovuje místním podmínkám. Z této praxe také vychází sněmovní tisk 940, když ponechává obci pouze povinnost zabezpečit kroniku proti ztrátě, poškození a neoprávněnému přístupu tím, že k nahlížení do kroniky obce dobu vymezí sama, pokud její text přímo nezveřejní např. na své webové stránce. Je samozřejmé, že pro nahlížení do kroniky ručně psané nebo do kroniky v podobě tištěné vázané papírové knihy s číslovanými listy, jak vyžaduje i současný zákon, která je určena k budoucímu uložení v archivu, je nutno uplatňovat přísnější režim, a proto se navrhuje, aby se nahlížení do ní dělo pod dohledem kronikáře. Tak je tomu ostatně i v platném vládním nařízení. Je věcí diskuse i rozhodnutí Sněmovny, zda případně upraví režim nahlížení jiným způsobem a přenesou se na obce v tomto směru další povinnosti, anebo zda a do jaké míry Sněmovna je ochotna nebo bude ochotna přijmout návrhy směřující k nepřímé novele zákona o obcích či zákona archivního.
Ke třetí výhradě vlády, že návrh obsahuje řadu neurčitých ustanovení týkajících se zejména zápisů do kroniky, jejich oprav, doplnění a jiných změn, podotýkám, že dosud platná legislativa je v tomto směru přesná a důkladná, ovšem zastaralá a v některých případech opravdu není v souladu se zákonem 128/2000 o obcích. Uvedu aspoň jeden příklad. Podle § 2 zákona o pamětních knihách obecních se v obci zřizuje letopisecká komise, kterou tvoří starosta obce a dva občané ustanovení zastupitelstvem, ovšem podle § 122 zákona o obcích komise nezřizuje zastupitelstvo, ale rada. Zastupitelstvo v souladu s § 117 může zřizovat výbory. Oproti stávající legislativě ponechává návrh větší pravomoc obci a jejímu vlastnímu rozhodnutí. Vychází také ze skutečnosti, že tradiční forma ručně psaných zápisů se udržuje spíše v menších obcích. Větší obce a města již dříve přistupovaly ke strojopisným zápisům a v současnosti se stále více píší kroniky v elektronické podobě. Pro tento případ se v návrhu požaduje pro potřeby budoucí archivace následné vytištění textu na číslovaných listech, které se zabezpečí svázáním. Tím se pro tuto formu vedení kroniky, která zřejmě bude mít stále širší uplatnění, naplní také požadavky současného archivního zákona.
Poslední výhrada vlády se vztahuje k závěru důvodové zprávy, že zákon nebude mít dopad na státní rozpočet a na ostatní veřejné rozpočty - cituji - "neboť zejména v malých obcích by kromě obtíží spojených s určením osoby pověřené vedením kroniky znamenala odměna této osobě významný zásah do rozpočtu obce". Tato námitka snad není myšlena vážně. Dodnes platný zákon č. 80/1920 v § 2 říká - cituji: "Zápisy provádí kronikář ustanovený obecním zastupitelstvem za přiměřenou odměnu." Každý z vás, kolegyně a kolegové, kdo zná práci v zastupitelstvu obce, ví, že i dnes se odměna kronikáři vyplácí, a to právě ve výši schválené zastupitelstvem. Je to v souladu s § 5 vládního nařízení č. 169/1932, kde se k tomu uvádí - cituji: "Kronikář je povinen zapisovati události pravdivě, věrně a věcně za bezprostředního dozoru letopisecké komise (§ 7) a dbáti přitom usnesení obecní (městské) rady, obecního (městského) zastupitelstva a toho, co dozorčí úřad (§ 10) ustanoví. Má nárok na odměnu, již určuje obecní (městské) zastupitelstvo podle vykonané práce, přihlížejíc k návrhu letopisecké komise."
Kroniky se píší a kronikáři jsou odměňováni, takže návrh vskutku neznamená zásah do rozpočtu obcí. K tomu by došlo v případě, že by předkladatelé respektovali oprávněné připomínky kronikářů, kteří často pobírají za svoji práci spíše jen symbolickou finanční odměnu a nikoli částku, která odpovídá vynaloženému času. Vždyť při přepočtu odměny na hodinovou mzdu tato často nedosahuje ani jedné koruny. To je částka nesrovnatelně nižší než odměna vyplácená např. zastupitelům obce, kteří výkonu své funkce věnují mnohdy daleko méně času i námahy než kronikář vytváření a přepisu zápisu do kroniky a shromáždění její přílohy dokumentů. Je však věcí právě těchto zastupitelů, aby objektivně a spravedlivě práci kronikáře ohodnotili. Za zamyšlení také stojí, zda právě nedostatečné finanční ohodnocení kronikářské práce není jedním z důvodů, proč některé obce nemohou tuto funkci dlouhodobě obsadit.
Při vší úctě k zákonu, který založil v našem novodobém státě tradici obecních kronik, si předkladatelé uvědomují, že je zastaralý a nevyhovuje současné praxi, stejně tak jako jeho prováděcí předpisy. Proto považují za nezbytné uvést jej do souladu se současnými potřebami i stávající legislativou, zejména se zákonem 128/2000 Sb., o obcích.
***