Neautorizováno !

(15.40 hodin)
(pokračuje Dundáčková)

Takové děti například v německém zákoníku jsou upozorňovány na to, že styk s oběma rodiči je v zájmu jejich výchovy, ale v případě, že přes veškerou terapeutickou péči a poučení odmítnou styk s jedním z rodičů, není možné proti nim vykonat exekuci. V zákoně se doslova píše: Použití donucovacích prostředků není přípustné proti dítěti, pokud má být vydáno k výkonu práva takzvaně na kontakty - to znamená k výkonu toho, co my běžně označujeme jako styk nezletilého s jedním z rodičů. Toto ustanovení se v Německu v právních výkladech vysvětluje tak, že pokud dítě samo kontaktům odporuje a není bezprostředně ohroženo tělesně nebo duševně, není možno donucovací prostředky chápat jako prospěch dítěte. Z rozsudků německých soudů vyplývá, že soudy zamítají například žádosti o násilné vydání dítěte, pokud dítě není ohroženo a odmítá se s jedním z rodičů stýkat.

Já bych tady chtěla jasně říci na druhé straně, že si uvědomuji, kterak nešťastné, bolestné a mnohdy i proti zájmu samotného dítěte jdoucí jsou taková rozhodnutí, která vedou k tomu, že s jedním z rodičů se nebudu stýkat, ať je to otec nebo matka. Na druhé straně to násilí, které pácháme v České republice na dětech, které jsou prostřednictvím exekuce, policie a dalších donucovacích prostředků vydávány jednomu z rodičů, je naprosto šílené. Já vždycky mám pocit, že by za to měli být trestáni především rodiče, kteří takové násilí páchají na vlastních dětech a nejsou schopni se na tom dohodnout.

To jen pro objasnění toho, že neočekávám teď nějakou zásadní změnu, ale že ten vývoj v dalších evropských zemích je daleko dále, než si dovolujeme my vůbec zamýšlet a než je v tomto návrhu zákona o ochraně dětí předpokládáno a popisováno, byť říkáme, že tím činíme další výrazný krok k ochraně dětí.

To byl jeden soubor připomínek. Ten druhý také vychází z toho, co uvedla paní zpravodajka, a sice že tento návrh zákona, ostatně i paní předřečnice kolegyně Čurdová to zmiňovala, vede k úpravě dlouhodobě diskutované otázky dočasné pěstounské péče jako alternativy ústavní výchovy. Já myslím, že ani paní poslankyně Talmanová netvrdila, že tomu tak není a že by nebylo možné umístit děti do Klokánků. To tak samozřejmě je, ale zase zůstáváme na půli cesty a někde potichu připouštíme, že něco takového je vůbec možné. Jednoznačně v § 42 odst. 2 dáváme tímto návrhem zákona přednost tomu, aby děti do jednoho roku byly umísťovány do kojeneckých ústavů, například před rodinnou péčí v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a já k tomu chci znovu dodat, že v zahraničí jsou zcela známé a běžné úpravy, podle kterých se nepředpokládají jenom taková ta zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, ale ta pěstounská péče je tam v podstatě jako základní a ve Vídni dokonce jako jediný možný model péče o děti v takto nízkém věku. Čili i tady sice připouštíme možnost, ale stále ještě jsme ani ne na půli cesty tam, kde já jsem přesvědčena, že nás kroky jednoho dne dovedou, a to v zájmu našich dětí zcela jednoznačně.

Já jen na podporu tvrzení, která jsem tady uváděla, jsem chtěla říci, že v rakouském modelu, pokud je plná výchova nezbytná, předchází výchově celá řada kroků, kdy se předpokládá pomoc rodině, a pomoc rodině má velmi široký okruh možností, které jsou poskytovány. Je to pomoc rodině jako úkol číslo jedna. Já myslím, že i to je věc, která je u nás opomíjena. Pokud je takzvaná plná výchova nezbytná, potom musí mít přednost péče a výchova v pěstounské rodině. Znovu říkám, že ve Vídni například se vůbec nepředpokládá, že by dítě do tří let mohlo jít do obdoby našeho kojeneckého ústavu, zatímco u nás stále ještě přetrvává vize toho, že v kojeneckých ústavech je dětem nejlépe, protože jim tam je poskytována všestranná zdravotnická péče. To je bezesporu stoprocentní pravda, ale ty děti podle všech výzkumů jsou jednoznačně citově deprivovány a škoda, která je páchána nejen na těch dětech, ale potažmo na celé společnosti, se obrací proti nám všem.

Když dovolíte, tak si ještě půjčím dovětek z Velké Británie, kde se říká, že služby podporují prevenci umístění dítěte do ústavní výchovy tím, že nabízejí co nejvíce jiných alternativ. Čili není to tak, že jako u nás tiše předpokládáme, že nějaká alternativa je možná, ale přednostně se nabízí celá řada alternativ, a teprve když žádná z těchto alternativ nepřichází v úvahu, tak jsou děti umísťovány do ústavní výchovy, a to z toho důvodu, že pokud jsou do takové ústavní výchovy umístěny, tak vyžadují velikou podporu a pomoc státu v okamžiku, kdy takové ústavy opouštějí.

Já myslím, že to je věc, o které jsme tady diskutovali mnohokrát a která je zřejmá. Dokonce jsem přesvědčena, že to je věc, na které jsme schopni se dohodnout. Já se přimlouvám společně s kolegou Janečkem, aby výbor pro sociální politiku a zdravotnictví se této materii věnoval podrobně, a pokud mi to bude umožněno, tak i já tam vystoupím s případnými pozměňovacími návrhy, jdoucími ve smyslu toho, na co jsem tady upozorňovala.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Dundáčkové, která byla zatím poslední přihlášenou do obecné rozpravy. Ptám se, kdo další zájem. Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu končím.

Ptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo pana navrhovatele, ministra Škromacha, nebo paní zpravodajky. Není.

Budeme se zabývat návrhem na přikázání, protože nepadl žádný návrh na vrácení ani na zamítnutí. Organizační výbor Poslanecké sněmovny navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak. O tomto návrhu rozhodneme v následujícím hlasování. Budeme mít hlasování dvě, protože v rozpravě padl návrh na prodloužení lhůty k projednání o 20 dní.

O přikázání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví rozhodneme v hlasování pořadové číslo 257, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji.

V hlasování pořadové číslo 257 z přítomných 147 pro 107, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní rozhodneme o prodloužení lhůty k projednání o dvacet dní. Ještě předtím vás na žádost z pléna odhlásím a požádám vás na žádost z pléna o novou registraci.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 258 a ptám se, kdo je pro prodloužení lhůty k projednání o dvacet dní. Kdo je proti? Děkuji.

V hlasování pořadové číslo 258 z přítomných 108 pro 103, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a lhůta k jeho projednání byla prodloužena o dvacet dní. Děkuji panu navrhovateli, ministru práce a sociálních věcí, místopředsedovi vlády Zdeňku Škromachovi, děkuji paní zpravodajce a končím bod 46.

Dalším bodem našeho jednání je

49.
Návrh poslanců Waltera Bartoše, Petra Nečase, Vlastimila Tlustého
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 65/1965 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (zákon o studentských brigádách)
/sněmovní tisk 931/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Navrhovatelé požádali o projednání již v prvním čtení podle § 90 odst. 2. K tomuto návrhu předkladatelů je přiložena listina poslanců z klubu sociální demokracie, čítající podle ověření více než 50 podpisů - celkem chybí jen šest poslanců, takže je to mnohem více než 50 podpisů - kterou je znemožněn postup podle § 90 odst. 2. Je to námitka podle § 90 odst. 3. Budeme tedy postupovat normálním způsobem podle § 90 odst. 7.

***