Neautorizováno !

(18.30 hodin)
(pokračuje Páralová)

Zatímco z jednoho novelizovaného znění lze dovodit, že důvěrnost informace závisí prioritně na stanovisku zaměstnavatele, konkrétně které zaměstnavatel takto označil, znění druhé vede spíše k úvaze o akcentu na objektivní definiční znak, konkrétně může ohrozit nebo poškodit činnost zaměstnavatele. Při interpretaci by mohly vzniknout problémy, zejména z pohledu systematického výkladu. Přitom lze předpokládat, že by převážil výklad, podle kterého je sice zaměstnavatel oprávněn určitou informaci označit za důvěrnou, avšak jedině tehdy, pokud by byla způsobilá poškodit činnost zaměstnavatele.

Popsaná úprava by snad obstála, pokud by byla skutečně jen transpozicí pravidla uvedeného v článku 6 směrnice, jak se tvrdí v důvodové zprávě. Tak tomu ovšem není. Uvedený článek má následující znění: Členské státy stanoví, že za podmínek a omezení stanovených vnitrostátními právními předpisy nejsou zástupci zaměstnanců a odborníci, kteří jim jsou případně nápomocni, oprávněni poskytovat zaměstnancům nebo třetím osobám informace, které jim v oprávněném zájmu podniku nebo závodu byly výslovně sděleny jako důvěrné. Tato povinnost platí nezávisle na místě, kde se nacházejí, a rovněž po skončení jejich funkčního období. Členské státy však mohou oprávnit zástupce zaměstnanců a jakoukoliv osobu, která jim je nápomocna, k předávání důvěrných informací zaměstnancům a třetím osobám zavázaným k zachování důvěrnosti. Je zřejmé, že oprávněný zájem není totéž jako informace, která může ohrozit nebo poškodit činnost firmy. Novela tak stanoví ve vztahu k firmám podmínky přísnější než směrnice.

Na základě bodu 11 se rozšiřuje povinnost mlčenlivosti také na odborníky, které si zástupci zaměstnanců přizvou. V důvodové zprávě se pak dodává, že půjde o výjimečné případy, kdy zástupcům zaměstnanců budou pomáhat zejména v metodické rovině respektovaní odborníci. Problém spočívá v tom, že ustanovení upravuje povinnosti určitých subjektů, které označuje za odborníky, avšak vůbec nestanoví podmínky jejich účasti na jednání. V případě zákonem uložené povinnosti zachovávat mlčenlivost zástupců zaměstnanců a přizvaných odborníků není úprava plně v souladu se směrnicí. Jedná se zejména o ustanovení článku 6 odst. 1 směrnice, který za určitých podmínek zakazuje sdělovat zástupcům zaměstnanců důvěrné informace nejenom třetím osobám, ale i samotným zaměstnancům. Současná česká právní úprava však upravuje povinnost zachovávat mlčenlivost bez dalšího určení ve vztahu, ke komu se povinnost mlčenlivosti uplatní.

Z výše uvedených důvodů se lze důvodně domnívat, že přílišná obecnost tohoto ustanovení může vést k poškozování zájmů firem tím, kdy informace, které v souladu se směrnicí označí zaměstnavatel jako důvěrné, zástupci zaměstnanců následně sdělí samotným zaměstnancům. Pokud by měla být otázka mlčenlivosti uvedena do souladu se směrnicí, muselo by být v návrhu jednoznačně uvedeno, že informace označené za důvěrné nelze sdělovat ani třetím stranám, ani samotným zaměstnancům.

V článku II tisku 1001 se navrhuje doplnění § 11 zákona o soudních poplatcích. Dochází tak k extenzi ustanovení o věcném osvobození, když nadále má být od soudního poplatku osvobozeno také řízení ve věcech informování zaměstnanců a projednání s nimi. Z věcného hlediska je navrhované řešení vysoce kontroverzní. Současná právní úprava není založena na obecném osvobození pracovněprávních sporů, takže ani zaměstnanec, ani zaměstnavatel zásadně od soudního poplatku nejsou osvobozeni, vedou-li spor o nárok, který vyplývá z pracovněprávních vztahů. Věcné osvobození zná současná právní úprava, jen pokud jde o určité otázky kolektivního vyjednávání, které jsou konkrétně vymezeny řízením o sporech o plnění závazků z kolektivních smluv, ze kterých nevznikají nároky jednotlivým zaměstnancům. Ani v případech kolektivního vyjednávání nezakládá předpis obecné pravidlo o osvobození. Ve srovnání s návrhem jde přitom evidentně o věci většího významu. Za dané situace může stále, zejména při neexistenci povinnosti platit soudní poplatek, docházet ke zneužití postavení zástupců zaměstnanců tím, že budou vyvolávat zbytečné soudní řízení proti zaměstnavateli.

Ve své zpravodajské zprávě jsem dokázala, že projednávaný vládní návrh novely zákoníku práce se vyznačuje nízkou kvalitou. Tento závěr se týká nejen legislativního zpracování, ale zejména samotného obsahu. Argumentace odkazující na obsah evropské legislativy je evidentně zavádějící, neboť návrh jde bez srozumitelného důvodu zřetelně nad rámec těch ustanovení směrnice, o která se údajně opírá. Nedostatek věcného zázemí a špatná kvalita legislativního zpracování včetně nejednoznačně formulovaných podmínek i systematicky sporného zařazení nově formulovaných pravidel do stávajícího znění zákoníku práce se často prolínají, takže v některých případech problém začíná v rovině nesprávného legislativního vyjádření. Jeho důsledkem je však také zjevný věcný posun samotného smyslu pravidla.

Skutečným důsledkem návrhu jsou extenze práv zaměstnanců a jejich zástupců a výrazné posílení jejich postavení v pracovněprávních vztazích a na druhé straně potlačení práv zaměstnavatelů v pracovněprávních vztazích a oslabení jejich procesního postavení při případném prosazování práv v soudním řízení.

Tolik moje zpravodajská zpráva a děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se paní poslankyně Páralová.

Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, z principiálního hlediska se bohužel nemohu ubránit konstatování, že pokračuje velmi nedobrý trend v koncepci práce vlády. Česká republika neustále a přičinlivě, řekla bych přímo lokajsky, mění své zákony podle nejrůznějších dokumentů Evropské unie. Tento stav permanentních změn zákonů zdá se mi býti poněkud nešťastným, neboť nemůže mít dobrý vliv na právní jistotu obyvatelstva. Je velmi obtížné i pro odborníka orientovat se v tom, co vlastně platí a od kdy to vlastně platí. To se týká i soudů.

Určitě by bylo lepší přijímat změny zákonů v delších časových etapách, například jedenkrát za několik let, zejména když nejde o nic závažného jako v tomto konkrétním případě právě projednávaného zákona. Navíc je pochybné novelizovat současný zákoník práce, když existuje oficiální vládní návrh nového pracovního kodexu, který je sice velkým zklamáním pro odbornou veřejnost a zhorší podnikatelské prostředí, nicméně již prošel připomínkovým řízením a Ministerstvo práce a sociálních věcí jej již odeslalo Úřadu vlády. Je jen otázkou týdnů, možná měsíců, kdy vláda nový pracovní kodex předloží v souladu se svým vládním prohlášením v Parlamentu.

Proto považuji tuto novelu zákoníku práce za zbytečné plýtvání finančními prostředky daňových poplatníků na zavedení zákona do praxe, tj. na nová školení, opatření, výklady právníků atd., a dávám návrh na její zamítnutí.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, paní poslankyně. Další přihlášky do rozpravy nejsou, takže rozpravu končím, a protože padl návrh na zamítnutí, zvoním - ale také mohu dát slovo panu ministrovi práce a sociálních věcí, aby pohovořil.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, už jsem se chystal ocenit obětavou práci paní poslankyně Páralové, jakým vyčerpávajícím způsobem a s jakou bravuritou dokázala zhodnotit tento celý, poměrně jednoduchý, návrh. Myslím si, že to je správné. Trošku mě mrzí, ačkoliv všechny tyto návrhy v rámci připomínkového řízení posíláme i do výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a určitě bych přivítal i tyto fundované návrhy a stanoviska, abychom je mohli projednat v rámci připomínkového řízení.

***