Neautorizováno !

(17.30 hodin)

Ministr obrany ČR Karel Kühnl Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, předkládám návrh na zkrácení zákonné lhůty k projednání ve výborech u sněmovního tisku 959, a to na 30 dnů.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do podrobné rozpravy. Není tomu tak. Podrobnou rozpravu tedy končím.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení: "Poslanecká sněmovna zkracuje lhůtu pro projednávání sněmovního tisku 959 ve výborech o 30 dnů."

Všechny vás odhlásím a prosím, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami. Pokusím se ještě přivolat ty z nás, kteří se chtějí zúčastnit hlasování.

Ještě jednou připomínám, že budeme hlasovat o zkrácení lhůty pro projednávání sněmovního tisku 959 ve výborech o 30 dnů.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 50, přítomno 154 poslanců, pro návrh hlasovalo 108, proti 33. Návrh usnesení byl schválen.

Končím tento bod.

Dalším bodem, který podle schváleného pořadu jednání máme projednávat, je bod

Tento dokument předložila vláda prostřednictvím výboru pro evropské záležitosti se svým předběžným stanoviskem.

Prosím místopředsedu vlády a ministra financí pana Bohuslava Sobotku a ministra zahraničí pana Cyrila Svobodu, aby postupně přednesli úvodní slovo. Slovo má místopředseda vlády a ministr financí pan Bohuslav Sobotka.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážení poslanci, vážené poslankyně, velmi stručně k této otázce negociačního balíčku.

Lucemburské předsednictví se snaží dosáhnout dohody o finanční perspektivě pomocí tzv. negociačního balíčku. Balíček má formu závěrů Evropské rady a předsednictví ho upravuje v návaznosti na probíhají politická vyjednávání. Forma negociačního balíčku se osvědčila už při předchozím vyjednávání o finanční perspektivě jako účinný nástroj k dosažení kompromisu přijatelného pro všechny členské státy. Po obsahové stránce se balíček zaměřuje jen na otázky, které mají výrazný rozpočtový dopad, věcné otázky jednotlivých politik se řeší v rámci jednání o legislativních návrzích v příslušných pracovních skupinách.

Pokud jde o jednotlivé verze tzv. negociačního balíčku: První verzi představilo lucemburské předsednictví 10. března t. r. na COREPERu a následně 16. března na Radě pro všeobecné záležitosti. Druhá verze, která je předmětem jednání této schůze Poslanecké sněmovny a je obsažena ve sněmovním tisku, byla představena 21. dubna letošního roku. Od té doby byly však předloženy další dvě verze, a to 19. května, a zatím poslední, čtvrtá verze balíčku byla předložena 2. června. Není vyloučeno, že před jednáním Evropské rady představí předsednictví ještě další upravenou verzi, která případně zohlední výsledky bilaterálních jednání na úrovni premiérů členských zemí.

Pokud jde o čtvrtý negociační balíček - současná, čtvrtá verze negociačního balíčku už na rozdíl od předchozích verzí obsahuje konkrétní návrhy výše výdajů na jednotlivé kapitoly, případně podkapitoly finanční perspektivy. Celkově by se finanční perspektiva mohla snížit oproti návrhu Evropské komise o cca 155 mld. eur na zhruba 870 mld. eur. Pro srovnání, tzv. "státy dopisu šesti", tedy největší čistí plátci unie, požadují úroveň cca 815 mld. eur.

Úspory byly nalezeny ve všech kapitolách finanční perspektivy. Největší krácení se v této poslední verzi objevilo u kapitoly 1a Konkurenceschopnost a dále v podkapitole 1b Soudržnost, což se, pokud nedojde ještě k určitým úpravám, může dotknout také ještě České republiky. Je však pozitivní, že oproti předchozím verzím balíčku jsou naznačené škrty v podkapitole 1b menší.

Podrobněji je v poslední verzi naznačeno i řešení příjmové strany rozpočtu unie, tedy zejména korekcí výrazněji rozpočtových zatížení některých států.

Česká republika se bude snažit v závěru jednání o finanční perspektivě v prostředí hledání kompromisů hájit co nejlépe své zájmy a prosazovat své priority. Ty jsou na výdajové straně v oblastech, které jsou ještě otevřeny diskusi, zejména v politice soudržnosti a rozvoji venkova. Nejméně důležité je i řešení příjmové stránky rozpočtu unie, tedy toho, kolik bude Česká republika do společného rozpočtu odvádět.

V rámci politiky soudržnosti Česká republika nadále usiluje o co největší alokaci, která by se nejvíce měla přiblížit hranici čtyř procent jejího hrubého domácího produktu, to je maximálně možné hranici v tomto období. Z tohoto pohledu Česká republika nadále odmítá diferenciaci maximálního limitu čerpání, která by v závislosti na prostorech jednotlivých států snižovala tento podíl výrazně ze čtyř procent.

Z hlediska reálného využití nabízených prostředků je nutné sledovat pravidla upravující využití prostředků pro politiku soudržnosti. Z tohoto pohledu je velmi důležité, zda bude na Fond soudržnosti aplikováno také pravidlo N+2, které se dosud vztahuje pouze na strukturální fondy, zda bude nevratná DPH uznatelným nákladem, jako je tomu v současném období. Pozitivním prvkem, který se již podařilo prosadit, je fakt, že Evropská unie podle návrhu měla poskytovat regionům cíle konvergence, tj. v České republice všem regionům kromě Prahy spolufinancování ve výši 80 procent. Další důležitou položkou v rámci vyjednávání finanční perspektivy jsou finanční prostředky na rozvoj venkova. I tady se Česká republika snaží dosáhnout co nejvyšší alokace.

Pokud se týče příjmové strany, Česká republika vždy zastávala pozici, že by systém plateb do rozpočtu měl být co nejjednodušší, nejvíce transparentní a maximálně spravedlivý. Neměl by tedy na základě našeho postoje být zatížen žádnými korekcemi. To znamená, že úleva na platbách, kterou má Velká Británie, by měla být postupně zrušena a žádné jiné nové úlevy by neměly být zaváděny. V této souvislosti je však nutné si uvědomit, že je třeba nalézt takové celkové řešení, které bude politicky akceptovatelné pro všechny státy, to znamená i pro státy, které jsou v pozici výrazných čistých plátců do rozpočtu Evropské unie. Cílem České republiky je v této souvislosti tedy takové řešení, které by pokud možno ukončilo všechny korekce nejpozději do roku 2013, to znamená do konce období definovaného v této finanční perspektivě.

Finanční perspektiva musí být po dosažení v Evropské radě projednána také v Evropském parlamentu. Formálně je finanční rámec obsažen v meziinstitucionální dohodě všech tří institucí unie - Rady, Parlamentu a Komise. Evropský parlament dne 8. června přijal usnesení k návrhu finančního rámce, který by měl podle něj být na úrovni 975 mld. eur. Současný návrh lucemburského předsednictví se pohybuje na úrovni cca o 100 mld. eur níže.

Věřím, že bude dosaženo dohody, která bude přijatelná pro Českou republiku a bude přijatelná také pro další členské státy Evropské unie, že bude následně možné dosáhnout dohody s Evropským parlamentem a začít naplno s přípravou čerpání prostředků.

Tolik tedy velmi stručně k popisu stávající situace a k pozici České republiky. Děkuji.

***