Neautorizováno !

(16.20 hodin)
(pokračuje Hašek)

Vláda konkrétně odkazuje na paragraf 34 a 35 zákona 219 o majetku České republiky.

Za druhé vláda vyjádřila nesouhlas proto, že zařazení zvláštní právní úpravy, která se týká řešení pouze určitého okruhu případů, do obecné úpravy hospodaření s majetkem státu je podle názoru vlády z věcného i legislativního hlediska nevhodné a nepřijatelné.

Konečně jako třetí argument, který sdělila vláda Poslanecké sněmovně pro svůj nesouhlas, je takový, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je zvláštním zákonem zřízenou organizační složkou státu pro poskytování právních služeb a pro hospodaření s majetkem státu, není správním úřadem. Podle názoru vlády by působnost týkající se smluv o poskytnutí státních příspěvků na individuální bytovou výstavbu měly vykonávat právě správní úřady.

Tolik tedy seznámení s důvody, které vedly vládu České republiky k vyjádření nesouhlasu.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Haškovi. Otvírám obecnou rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, pana poslance Ludvíka Hovorky. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, připravil jsem si několik čísel a několik argumentů na podporu tohoto návrhu zákona. V letech 1985 až 2002 poskytl stát na základě vyhlášky 136 z roku 1985 Sb. prostřednictvím místních národních výboru, okresních národních výborů a později okresních úřadů 65 178 příspěvků v celkové hodnotě 5 miliard korun některým občanům na výstavbu rodinných domů či bytů. Výše příspěvku se pohybovala obvykle v rozmezí 60 až 160 tisíc korun, což ve své době značně pomohlo lidem, kteří stavěli rodinné domy, téměř postavit hrubé stavby svých domků. Bohužel někteří stavebníci, příjemci podpory, si pořádně nepřečetli smluvní podmínky, za kterých stát uvedené příspěvky poskytl. Mnozí lidé opomenuli svoji stavbu do deseti let od poskytnutí příspěvku zkolaudovat, čímž porušili příslušná ustanovení vyhlášky a v důsledku toho bylo a je použití finančních prostředků od Československé nebo později České republiky považováno za neoprávněné.

Na základě zmíněné vyhlášky měly okresní úřady několik možností, jak změnit uzavřený smluvní vztah. Mohly například v odůvodněných případech prodloužit lhůtu o tři roky apod. Se zánikem okresních úřadů v roce 2002 však přešla pravomoc kontroly nad uzavřenými smlouvami na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ovšem již bez možnosti příslušných oprávnění podle vyhlášky, například bez možnosti rozhodnout o případném prodloužení lhůty, prominutí navrácení příspěvku např. z tíživých důvodů příjemce podpory apod. Tuto pravomoc má v současné době výhradně až Ministerstvo financí, které většinou vracení příspěvku nepromíjí. Pouze v případě, že stavebník je v tíživé sociální situaci a nemá žádný majetek, ze kterého by mohl uspokojit pohledávku státu, což se pochopitelně od člověka, který vlastní rodinný dům, který nabyl i za pomoci tohoto příspěvku, velmi obtížně prokazuje. Těch případů, kdy byla prominuta pohledávka, je za rok přibližně asi 20.

Celá agenda příspěvků je poměrně složitá a zaměstnává spoustu pracovníků pro zastupování státu ve věcech majetkových i Ministerstva financí. A co víc, tato agenda bude uvedené pracovníky zaměstnávat až do roku 2017, kdy teprve jaksi vyprší poslední lhůty, které byly zadány v těch podmínkách. Navíc existují rozdíly v postavení občanů dlužníků. Například příspěvky poskytované Národním výborem hlavního města Prahy, resp. Magistrátem hlavního města Prahy byly a jsou nadále v kompetenci magistrátu, který může činit veškeré úkony, tak jak bývalé okresní úřady podle dané vyhlášky, např. prodloužení lhůty, prominutí vratek apod., protože mu tyto kompetence zůstaly i po zániku okresních úřadů, ačkoliv stavebníci např. z bývalého Okresního úřadu Praha-západ nebo Praha-východ takovou možnost nemají. Mají zcela jiné podmínky, protože spadají do kompetence Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a musí příspěvky vracet i s úroky. A to si myslím, že je závažný problém. Dále např. smlouvy, které byly uzavřeny magistráty měst Ostrava, Brno a Plzeň, nejsou jinak podchyceny a nejsou ani nijak kontrolovány. Případné nesplnění uzavřených smluv není nijak postihováno, protože smlouvy, které uzavřely tyto bývalé národní výbory těchto měst, resp. jejich magistráty, nejsou podchyceny Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Takže můžeme z toho dovodit, že občané České republiky nejsou ve stejném postavení před zákonem.

Dalším závažným problémem podle mého názoru je, že příspěvky jsou povinni vrátit bez rozdílu všichni stavebníci, kteří porušili některou z příslušných podmínek smlouvy. Je totiž podstatný rozdíl podle mého názoru mezi skutečností, jestli stavebník příspěvek prokazatelně použil na stavbu domu a z různých příčin, např. z nedostatku financí, nemoci, opomenutí apod., nestihl zkolaudovat dům v daném termínu, byť o jediný den, anebo příspěvek zpronevěřil a nesplnil tak účel poskytnutí příspěvku. Jsem tedy přesvědčen, že uvedené případy není možné hodnotit stejným způsobem a stejnou sankcí. Vždyť tito lidé státu ve své době pomohli řešit problém nedostatku bytu tím nejlepším možným způsobem - výstavbou vlastnického bydlení.

Z výše uvedených důvodů jsme navrhli svěřit pravomoc rozhodnout o případném prominutí vrácení nebo o případném prodloužení lhůty pro kolaudaci stavby právě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Cílem je sjednotit postavení všech občanů věřitelů (?), zjednodušit a zkrátit předmětnou agendu a umožnit lidem, aby nemuseli příspěvek vracet i s úroky v případě, že jej skutečně použili na výstavbu domu, i když nesplnili např. termín kolaudace. Domnívám se, že stát prostřednictvím okresních úřadů měl minimálně stavebníky upozornit na blížící se termíny jejich kolaudace podle smlouvy, což se bohužel většinou nestalo.

Znovu zdůrazňuji: jestliže jsou nyní někteří stavebníci, kteří peníze řádně využili na stavbu domu, postaveni před hotovou věc vrátit 60 až 160 tisíc korun plus úroky bez jakéhokoliv upozornění jenom proto, že z nějakých důvodů nestihli termín kolaudace nebo nestihli požádat v době, kdy to ještě šlo, o prodloužení termínu kolaudace, považuji to za nelidské.

K datu 31. 3. 2005 Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových eviduje 6462 smluv v celkové výši finančního příspěvku 547 milionů korun, ze kterých státu vznikly pohledávky. Nadále zbývá průběžně sledovat ještě 33 355 smluv o individuální bytové výstavbě v celkové výši finančního příspěvku 2,498 miliardy korun.

Vláda s předloženým návrhem nesouhlasí. Většinu argumentů proti zákonu považuji za formální.

Vážení kolegové, věřím ve zdravý rozum, v podporu tohoto zákona a jeho propuštění do druhého čtení. Děkuji za pozornost. (Ojedinělý potlesk.)

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Nemám žádnou písemnou přihlášku, ale vidím přihlášku pana poslance Beneše, kterému dávám slovo.

Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, na samém začátku uvádím, že jsem dlouho vůbec nerozuměl motivu, který vedl předkladatele k podání tohoto návrhu. Rozumím mu ještě méně poté, co jsem vyslechl slova, která tady již dnes padla. Myslím si, že mluvit o postižení nepoctivých by samozřejmě bylo velmi potřebné a odsoudit takové postupy, kdyby tomu tak bylo.

***