Neautorizováno !

(13.10 hodin)
(pokračuje Petr)

Není možné tvrdit, a je to naprosto scestná teorie, že zvýšení poplatků donutí těžaře, aby se zbavil části svého dobývacího prostoru. Platí totiž zásada, že průzkum končí vydobytím ložiska, a každý těžař zakládá svůj podnikatelský plán na tom, že má nějaký dobývací prostor, ze kterého mu mohou plynout určité zisky. Navíc o zrušení dobývacího prostoru nerozhoduje sám. Je to složitá procedura.

Je málo osob v podnikání, které jsou zatíženy tolika poplatky jako těžař. Pro pochopení uvádím, že těžař kromě daní odvádí poplatek obcím za rozlohu dobývacího prostoru, obcím a státu za vytěžený nerost, že těžaři jsou povinni nahrazovat právnickým a fyzickým osobám důlní škody a že pokud nejsou v režimu útlumu, musí vytvářet také příslušnou finanční rezervu na to, aby když skončí, po nich nezůstala spoušť. V souvislosti s přípravou ekologické daně se dá očekávat, že těžba nerostů bude zatížena i touto daní.

Hrozí tedy podle mého názoru reálné nebezpečí, že současný trend zvyšování poplatků a daní bude mít výrazné dopady na konkurenceschopnost tohoto průmyslového odvětví, jak o tom hovořil předřečník pan kolega Teplík. Těžko si dovedu představit, že bychom situaci byli schopni řešit vzhledem k výrazné závislosti našeho národního hospodářství na primárních zdrojích elektrické energie. Jen pro ilustraci, v roce 2003 podíl parních elektráren, které spalují hnědé nebo černé uhlí, činil 67 % a jádro představovalo 31 %. Z alternativních zdrojů snad jen vodní energie, která má 2 %. Čili my můžeme vše, ale je nezbytné uvažovat také o tom, jaké dopady to bude mít na spotřebitele a cenu elektrické energie. Nechtějme, aby dnešní kWh za 3,60 Kč stála posléze 7 Kč.

Návrh na úhradu z dobývacích prostorů má celou řadu paradoxů.

Za prvé. Díky hornímu zákonu a jeho novelizacím máme při těžbě např. štěrkopísku vedle sebe dva těžební subjekty, z nichž jeden má stanoven dobývací prostor a druhý, který začal těžit po roce 1991, tento prostor nemá. Oba stejně poškozují krajinu, přičemž ten, který má stanoven dobývací prostor, bude platit a ten, který začal podnikat po roce 1991, platit nebude. Je to rovnost před zákonem? Já si nemyslím že ano.

Za druhé. Rozhodujícím kritériem pro to, jak vysoké budou poplatky, je to, zdali tento dobývací prostor je v chráněné krajinné oblasti prvního, druhého a dalších stupňů. Pánové a dámy, my si musíme uvědomit, že některé dobývací prostory pocházejí z Rakousko-Uherska a že například akce Natura zasáhla do těchto dobývacích prostorů, poněvadž tam stanovila také oblast pro chráněné stěhovavé ptáky. Čili otázka dnes je - musíme asi respektovat prioritu, co bylo před čím. Já si myslím, že v této debatě za Naturu byla celá řada diskusí, a já se ptám, zdali dnes Ministerstvo životního prostředí má 800 milionů, aby pokrylo snížení užitku z ploch, kde tato Natura je vyhlášena.

Za třetí. Nedomnívám se, že část dobývacích prostorů, které byly asanovány a rekultivovány, a jsou to částky v řádu desítek milionů, by měly být zatíženy ještě nějakými poplatky. Když tak plusovými za to, že jsme tady přistoupili k rekultivaci.

Za čtvrté. Domnívám se, že z hlediska platby municipalitám, které nepovolily těžbu na stanovených dobývacích prostorech, nemůžeme chtít po těžaři, který jen bude platit a nemůže získávat z dobývacího prostoru nic, aby platil stejné poplatky jako ten, který těží a do jisté míry devastuje životní prostředí.

Těchto několik příkladů názorným způsobem ukazuje, jak tendenčně bylo pojato nařízení vlády o poplatcích z dobývacích prostorů.

Další změna se týká § 24, konkrétně jednoho z dokladů, které musí organizace mít pro to, aby jí mohl být stanoven dobývací prostor. O této záležitosti už hovořil předřečník, ale snad jen několik málo poznámek. Tímto dokladem je také předběžný souhlas Ministerstva životního prostředí, který nepřichází rok, dva, tři, a jelikož se neřídí správním řádem, tak není síly, která by byla schopna tento doklad z Ministerstva životního prostředí vydobýt. Původně tento nástroj zajišťoval vazbu Ministerstva životního prostředí na jednotnou surovinovou politiku. Měl garantovat, že surovinová politika bude naplněna. Dnes Ministerstvo životního prostředí má v plné kompetenci povolování geologického průzkumu a následně stanovování chráněného ložiskového území, a dalším postupem je dobývací prostor. Mám za to, že není třeba, abychom vázali stanovení dobývacího prostoru na předběžný souhlas MŽP. Navrhuji proto úpravu v § 24 odst. 2 a 3, ale to přednesu v podrobné rozpravě.

Poslední změnou, o které chci hovořit, je úhrada z vytěženého nerostu. V této oblasti dochází k celé řadě nejasností a z toho vyplývajících snah těžařů, aby zaplatili tu nejmenší částku za vytěžený nerost. Je tedy nezbytné charakterizovat v horním zákoně dobu, kdy nerost, který je majetkem státu, pochopitelně vyhrazený nerost, se stává vlastnictvím těžaře. Není možné, aby těžař například při těžbě kameniva platil za tunu tu nejmenší částku, která je pro nějaké kamenivo řekněme o rozměrech 20 x 30 cm, aby posléze v tomtéž lomu a na svém úpravárenském zařízení z toho vyrobil několik dalších frakcí, které mají trojnásobnou až čtyřnásobnou hodnotu než to, z čeho platil poplatek jako z dobývaného nerostu. Čili mám za to, že je nezbytné provést i tady inovaci, a ta by měla spočívat v tom, že nepůjde o tržní hodnotu vytěženého nerostu, která se může pohybovat v rozmezí několika set procent, ale že budou stanoveny pevné sazby za kubík vytěženého nerostu, a to tak, aby těžař zaplatil o něco málo více, než je současný právní stav, a aby ho to zase tak výrazným způsobem nepoškodilo. Z hlediska zákona, že poplatek může činit nejvýše 10 % z tržní ceny nerostu, načtu v podrobné rozpravě k těmto třem paragrafům horního zákona pozměňovací návrhy.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nemám žádnou další přihlášku do obecné rozpravy. Nevidím také nikoho, že by se hlásil. Obecnou rozpravu končím.

Jak jsem avizovala, přerušuji projednávání tohoto bodu. Vrátíme se k doprojednání tohoto návrhu zákona ve druhém bodě našeho odpoledního jednání, protože jako první bod je pevně zařazen krajský návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění.

Vyhlašuji polední přestávku. Odpoledne budeme pokračovat ve 14.45 hodin. Za deset minut se sejde organizační výbor. Přeji vám dobrou chuť.

(Jednání bylo přerušeno ve 13.20 hodin.)

***