Neautorizováno !

(10.50 hodin)
(pokračuje Kochan)

Totéž platí i o účetnictví. To by však nebylo možné pomocí účetních fíglů podle potřeb některých politiků a Ministerstva zdravotnictví měnit v pololetí a na konci roku pravidla hry. Převod nemocnic na akciové společnosti v krajích, kde se k tomu odhodlali, ten problém vyřešil, protože zde platí jednotně zákon o účetnictví. Sice by měl platit ve všech zdravotnických zařízeních bez rozdílu majitele, ale je na Ministerstvu zdravotnictví, aby odpovědělo, proč už dávno nedošlo k sjednocení účetnictví. Potom sběry ekonomických dat různé validity nemají velkou cenu. A toto téma ukončím slovy proslulého britského politika v době druhé světové války, že věří jen těm statistikám, které si sám zfalšuje.

V bodě číslo 5 a 6 na straně 4 se vlastně skrytě prosazuje opětovné znárodnění všech zdravotních pojišťoven a jejich převedení pod státní vedení, resp. řízení Ministerstva zdravotnictví.

Materiálem neustále prostupuje skrytá i otevřená nenávist vůči médiím, ale i České lékařské komoře a soukromé sféře, která jasně definovala svůj nesouhlas s činností Ministerstva zdravotnictví. Jako příklad lze uvést věcný návrh zákona o zdravotnickém zařízení, kde je snaha definovat veřejnoprávnost zařízení bez možnosti provozování nebo vlastnění tohoto zařízení soukromou nebo právnickou osobou. Názorný příklad diskriminace nechal paní ministryni v této záležitosti chladnou, stejně jako liberalizace zdravotnictví. Naopak slovo zisk je pro ni jako červený hadr. Svými opakovanými tvrzeními, že zisk do zdravotnictví nepatří, jen potvrzuje, že ekonomické základy jsou pro ni tabu. Zisk je nutný, aby mohlo dojít k dalšímu rozvoji a investicím, a i socialisty opěvované přerozdělování je možné jen tehdy, pokud občané část svého zisku odevzdají státu na daních.

Myslím si, paní ministryně, že jste v žádném případě nesplnila úkol, který vám tato Poslanecká sněmovna zadala 24. března, a že patříte se svými názory i návrhem na papírové zdravotní knížky - byly zavedeny u armády a u vnitra - které vám tak nostalgicky chybějí, které nic nepřinesly ani za socialismu, zpět do totalitního skanzenu před rok 1989. Možná by tento stát více ušetřil, kdyby zaplatil paní ministryni Emmerové doživotní rentu, aby do konce života nemohla zasahovat do českého zdravotnictví. (Neustálý hluk v sále se zvyšuje.) Jak jinak si lze vysvětlit takové nápady, jako je dávání včeliček od zdravotníků do papírových knížek, pokud se bude vzorně chovat k sestřičkám? Možná by paní docentka Emmerová měla ve své papírové knížce diagnózu "chronická nezpůsobilost ministrovat", "nepouštět do politiky, odejděte".

Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu, zleva se ozývají výkřiky "fuj!".)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kochanovi.

Nejsme na hokeji, pánové, takže podobné výkřiky doporučuji realizovat, pokud už to někdo nemůže vydržet, mimo jednací sál. Ať si jde zakřičet na balkon.

Nyní bude hovořit paní poslankyně Soňa Marková. Připraví se paní poslankyně Kateřina Konečná.

Poslankyně Soňa Marková: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, Komunistická strana Čech a Moravy souhlasí ve svých názorech na zdravotnictví se základními tezemi vyjádřenými v Paktu OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966, kde se státy zavazují k vytvoření podmínek, které by zajistily všem lékařskou pomoc a péči v případě nemoci, a v Listině základních práv a svobod, která zakotvuje právo na bezplatnou zdravotní péči.

Podle našeho názoru by se na tvorbě zdravotní politiky měly podílet všechny její subjekty, tedy poskytovatelé péče, lékaři a někdy opomíjené nelékařské profese, pojišťovací instituce, pacienti i přispěvatelé do rozpočtu, tak, aby byl naplněn celospolečenský zájem na kvalitě zdravotní péče. Ústředním motivem naší politiky zůstává - zdraví není zboží a každý občan o své zdraví pečuje. Garantem odpovědnosti za zdravotní stav populace musí být i nadále stát. Ten také musí zabezpečit dostupnost zdravotní péče, solidaritu systému, regulaci financování zdravotního systému, úplnost a nepřetržitost zdravotní péče a z toho vyplývající zlepšování kvality života.

Nezastíráme obavy z opatření, která by se inspirovala slovenskou reformou zdravotnictví. Již dnes lze u našich sousedů vysledovat důsledky těchto opatření, jako je snížení dostupnosti zdravotní péče a zánik zdravotních zařízení. Z toho musí nutně vyplynout postupné zhoršování zdravotního stavu populace v důsledku zanedbání péče a léčby a také snížení zaměstnanosti ve zdravotnictví.

Jsme si vědomi toho, že soudobé české zdravotnictví přes všechny problémy je schopno držet krok s rozvojem medicíny ve světě. Jde však o to, jak k udržení tohoto vývoje správně rozdělovat finanční zdroje. Domníváme se, že je nezbytné o těchto závažných otázkách jednat s celým politickým spektrem a usilovat o otevření cesty k řešení všech palčivých problémů. Většina z nich vychází právě z financování zdravotní péče. Podle našeho názoru by mělo být vícezdrojové. Považujeme za perspektivní postupné navýšení výdajů na zdravotnictví až na 10 % HDP. K tomu je dále nezbytné jasně definovat standardy v jednotlivých oborech hrazené z veřejných zdrojů, zvýšit platby za tzv. státní pojištěnce, zvážit zredukování počtu zdravotních pojišťoven a zavést opatření k jejich efektivnějšímu fungování.

Komunistická strana Čech a Moravy odmítá dále zvyšovat spoluúčast pacientů, protože se již nyní pohybuje kolem 9 %. Za naprosto nezbytné považujeme zavést pořádek do farmakoterapie. Je alarmující, že v České republice jde dnes jedna třetina zdravotních výdajů právě na léky. Přitom je žádoucí zavést tzv. sociální klauzuli na léky, to je léky pro seniory nad 70 let a pro invalidy zdarma. Kromě toho se musí stanovit jasná pravidla pro používání veřejných peněz pro všechna zdravotnická zařízení i pojišťovny a zavést opatření ke zlepšení podmínek hospodaření, včetně aktivního přístupu zřizovatelů a managementu nemocnic. Je třeba zvážit nahrazení nespravedlivého bodového systému smíšeným systémem placených výkonů. Stranou nesmí zůstat ani racionální investování a především důsledná kontrola, která však zřejmě narazí na ohromnou zeď různých individuálních a skupinových zájmů.

Neméně závažným okruhem problémů a jejich řešení je vytvořit regionální integrované zdravotnictví s optimální sítí zdravotnických zařízení, propustnou mezi regiony, a se stanovením povinnosti státu nebo kraje poskytnout standardní zdravotní péči. Této síti pak podřídit i dopravní obslužnost. Nezbytností bude nově vytvořit systém léčebné a následné péče. K tomu je třeba přijmout zákon o síti zdravotnických zařízení a zákon o veřejnoprávních nemocnicích, kde bude zakotven neziskový statut nemocnic s daňovými výhodami a zákazem privatizace a s možností opětovného převedení majetku nemocnic krajům.

Další široký okruh úkolů zahrnuje rozvoj vzdělávání poskytovatelů zdravotní péče, nutné investice do výzkumu a do rozvoje lidských zdrojů v této oblasti. Čím dál větší pozornost je třeba věnovat preventivním programům a výchově ke zdravému způsobu života, a to zejména ve školách i ve veřejných sdělovacích prostředcích.

***