Neautorizováno !

(9.50 hodin)
(pokračuje L. Urban)

Za šesté. Také na dalších poradách Ministerstva zdravotnictví se v této době řešilo, jak naložit se zásobami krevní plazmy, včetně spálení plazmy s prošlou dobou exspirace a využitím zásob převedením Ministerstvu obrany do státních strategických rezerv. (Veliký hluk a neklid v sále.)

Je třeba se vyjádřit i k dopisům pana Kalvody, právního zástupce společnosti, který poslední dva roky převzal tuto funkci. Tak jak se již zmínila paní předsedkyně, komisi soustavně obviňoval, a tím se snažil zastrašit její členy a ovlivnit výsledek naší práce. Proč asi? Není v jeho osobě naplněna otázka zaujatosti jako bývalého místopředsedy vlády?

Ale k dopisům. První dopis z 20. září 2004 členům komise - v bodě I je napadána zákonnost, objektivnost práce komise. V bodě II je komise nařčena z jednostrannosti výběru svědků a opomíjení důkazů, což se samozřejmě nezakládá na pravdě. Dále se vytýká chybějící kontext s dobou před rokem 1989. Tento kontext je komisi znám a nebylo zadáním jej šetřit a popisovat do svých zpráv. Ani další námitky k práci komise neberu vážně, protože tyto námitky měly vysvětlit orgány činné v trestním řízení, a ne věc odložit. Komise ani v náznaku neměla tyto možnosti a pracovala pouze na podkladě jí dostupných materiálů a výpovědí svědků. Z celého vyjádření vyplývá, že ne organizační složky státu, ale komise se snad provinila. Není to například tím, že ukázala na bolavé a špatně vysvětlené události z minulých let ve vztahu společnosti a Ministerstva zdravotnictví? Jsou zde i nepravdivá tvrzení, například že komise nespatřuje pochybení v protizákonném odmítání předat zastoupení ve sporu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Vždyť pravý opak je pravdou.

Druhý dopis ze 13. prosince 2004 předsedovi Poslanecké sněmovny a předsedům poslaneckých klubů vyslovil vážné pochybnosti nad zákonností dosavadního postupu komise a objektivitou jejích zjištění. Dle mě komise nejednala protiústavně, jak je zde uvedeno, a v žádném případě nezasahovala do moci soudní. Opakované nabízení svědků a dokumentů společností zůstalo jen u obecných prohlášení. V bodě II je napadeno, že komise postupovala neúčinně a neužívala důsledně svých zákonných pravomocí. Jako důkaz je uvedeno, že komise nemá spis, který ministryně Součková odmítla vydat s ohledem k smluvní mlčenlivosti. Spis však komisi společnost rovněž nevydala. Potvrzuje to jen bezzubost parlamentních vyšetřovacích komisí, které jsou značně odkázány na úvahu exekutivní moci i ostatních subjektů, jaké informace komisím poskytnou. Dále je konstatováno, že komise je organizační složkou státu, ale stát se skládá přece z moci zákonodárné, kterou musí respektovat moc výkonná a soudní. Rovněž je uvedeno, že komise porušila zákon výslechem dvou rozhodců, kteří nebyli zproštěni mlčenlivosti. Myslím že ne, protože hovořili natolik obecně, že se zásadě mlčenlivosti nezpronevěřili. Jsou uvedena další obvinění, která vůbec nebudu komentovat.

O tomto případu a jednání komise by se dalo hovořit hodiny, ale věc není uzavřena, a proto v závěru uvedu jen některé závažné body.

Nejprve ke společnosti Diag Human. Proč společnost neposkytla komisi součinnost hned po jejím vzniku? Vlastně ani předvolání pana Josefa Šťávy nepřineslo nic nového pro práci komise. Nástupem nového právního zástupce společnosti začala společnost útočit na práci komise, s detaily jejíž práce není seznámena. Zejména asi proto, že případ není dosud uzavřen. Nikde jsem nenašel, že společnost byla na základě výběrového řízení určena jednoznačně vítězem soutěže. Byla skutečně tak poškozena, když ještě v roce 1999 dostala Ministerstvem zdravotnictví vysloven souhlas k vývozu pěti až třiceti tisíc litrů krevní plazmy?

Za druhé. K chybám konkrétních osob a orgánů státu. Velice stručně.

Chyba první byla chyba výběrové komise, která řádně neuzavřela výběrové řízení. Další chyba byla ministra Bojara, který ve svém dopise firmě Novo Nordisk nezmínil jen otázky týkající se krevní plazmy. Chyba doktora Bojara, který se omluvným dopisem firmě Diag Human vlastně přiznal k určité vině nebo nesprávnému postupu. Chyba Ministerstva zdravotnictví, které nedostatečně účinně řešilo nedostatek krevních derivátů pro potřeby zdravotnictví. Chyby Ministerstva zdravotnictví, které po žalobě v září 1995 a právních analýzách jednoznačně neodmítlo odpovědnost za nějakou škodu. Zásadní chyba ministra Stráského, který i přes nedoporučení dvou místopředsedů vlády podepsal smlouvu o rozhodčím řízení. Chyby Ministerstva zdravotnictví v nedůsledném řešení problematiky po rozhodčím nálezu. Chyba ministra Fišera v nedůstojném řešení problémů nerespektováním usnesení vlády a snahou o utajení. Chyby vlád České republiky v uznání nároku firmy Diag Human a v nedůsledném řešení krevní plazmy. Chyba vlády v uznání nároku na škodu 326 milionů a nehledání cest ke smíru. Chyby ministryně Součkové, zbytečné soudní procesy, nepřevedení řešení problémů na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Bylo převedeno teprve 15. června 2004. Chyby Ministerstva zdravotnictví ve změnách právních zástupců, kteří odcházeli vždy, když se s problematikou hlouběji seznámili. Chyby Ministerstva zdravotnictví v nedůsledné archivaci materiálů. Chyba Ministerstva zdravotnictví v nespolupráci s firmou Novo Nordisk. Chyba Ministerstva zdravotnictví v tom, že samo předkládalo posudky o výši škody, které následně zpochybňovalo. Chyba Ministerstva zdravotnictví, které nepředalo k přezkumnému jednání rozhodčímu senátu 16. února 2002 veškeré důkazy v předmětné věci, když byl na jejich přípravu čas celých sedm let. Chyba Policie České republiky a dozorujícího státního zástupce v odložení řady podnětů bez výsledku šetření, a dokonce skartace výsledků vyšetřování.

Dalo by se jistě pokračovat i dále, ale myslím, že je jednoznačně prokázána zodpovědnost všech ministrů a vlád, počínaje vládou, ve které působil ministr Bojar. Řešení- neřešení problémů s nadbytkem krevní plazmy a nedostatkem krevních derivátů pro léčbu pacientů není uspokojivě vyřešeno dodnes.

Často zde slyším, že stát je špatný hospodář. Špatným hospodářem jsou současné vlády, které jednají neodborně a nezodpovědně, a právo a nezávislost soudní moci. Dnes i student právnické fakulty se dozví, že mezi právem a spravedlnosti neexistuje žádná nutná vazba. Právo a zásady obecné morálky se u nás často diametrálně rozcházejí. V našem státě snad nezávislost soudní moci neznamená, že soudní moc nemusí respektovat platné právní normy? Nejhorší je, že případy, kdy stát platí za chyby svých úředníků, nekončí a částky jsou neskutečně vysoké. Hradíme je my všichni, občané České republiky.

Na závěr bych se chtěl již v obecné rozpravě vyjádřit k návrhu usnesení. Souhlasím s body 1 a 2 návrhu usnesení, který máte uveden v předložené zprávě, ale doporučuji doplnit ještě další tři body.

A sice bod 3: Poslanecká sněmovna doporučuje, aby vláda České republiky věnovala maximální pozornost ukončení sporu Česká republika - Diag Human a snažila se minimalizovat finanční dopad této kauzy.

Za čtvrté. Poslanecká sněmovna vyslovuje nespokojenost s prací Ministerstva zdravotnictví při řešení této kauzy.

Za páté. Sněmovna doporučuje podvýboru pro jednací řád upravit přílohu 1 jednacího řádu vyšetřovacích komisí, zákona č. 90/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, aby mohla být předložena novela zákona o jednacím řádu, který by odstranil současný podle mne nízký kredit vyšetřovacích komisí.

Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ladislavu Urbanovi. Další přihlášený je pan poslanec Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

***