Neautorizováno !

(16.40 hodin)
(pokračuje F. Beneš)

Obávám se, aby toto vyjádření nezapůsobilo stejně jako proslavený záznam z jednání komise v kauze CME, jako přiznání viny, za kterou pak bude náš stát platit. Má představa o úloze a práci státního úředníka je úplně jiná.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Františku Benešovi. Hovořit bude pan poslanec Tomáš Kvapil.

Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové. My se zabýváme žalobou, která byla majiteli domů podána Evropskému soudu ve Štrasburku. Víme, že v této věci, nebo v podobném případě, už tento soud rozhodl ve věci sporu polských občanů vůči vlastnímu státu; nebo jednoho občana, tady nezáleží na počtu, ale důležité je, že tak bylo rozhodnuto.

Já pro naše dnešní jednání, ale hlavně také pro to, jak má vypadat nový zákon o regulaci nájemného, považuji za důležité srovnání situace v Polsku v oblasti regulovaného nájemného, a v České republice. Pro to, aby toto srovnání pokud možno bylo objektivní, požádal jsem o vypracování zprávy také Parlamentní institut. Považuji za velmi důležité, abychom se touto zprávou zabývali, nebo abychom s ní byli seznámeni. Proto tedy Parlamentní institut systém regulovaného nájemného v Polsku a České republice vypracoval.

Nejprve tedy Polsko. Na základě zákona ze dne 24. 6. 1994, o vlastnictví bytů, byli pronajímatelé bytů zavázáni zajišťovat údržbu a opravy vlastních domů, nebylo jim však umožněno odpovídajícím způsobem zvyšovat nájemné, čímž by se jim pokryly náklady na opravu a údržbu jejich nemovitostí. Tento zákon vycházel z praxe bývalého komunistického režimu a také ve svém znění reflektoval neutěšenou situaci, která se na začátku 90. let projevila na polském trhu s byty. Cílem zákona bylo zejména chránit nájemce proti možnému enormnímu nárůstu cen nájemného. Zákon byl v tomto ohledu nerovnovážný a nezohledňoval zájmy a potřeby druhé strany - pronajímatelů. Ústavní soud v Polsku dne 12. 1. 2000, 10. 10. 2000 a 2. 10. 2002 vydal opakovaně nálezy, ve kterých označuje tento systém kontroly nájemného v Polsku za protiústavní. Podle mínění polského ústavního soudu tento systém uvaloval nepřiměřené a nadměrné břemeno na vlastníky nemovitostí, kteří pronajímali byty za regulované nájemné.

Zákon z roku 1994 byl v roce 2001 nahrazen novým zákonem o ochraně práv nájemců. I tento zákon pokračoval v liteře předchozího zákona, zachoval veškerá omezení pro ukončení smluv o pronájmu a zavedl nový systém kontroly růstu nájemného. Do tohoto zákona však polská vláda částečně promítla nálezy ústavního soudu z roku 2000. Zákon tak mírně uvolnil režim regulovaného nájmu určením maximální hranice nájemného vztaženého k pořizovací ceně bytu. Roční nájemné nemohlo podle tohoto zákona překročit 3 % hodnoty pořizovací ceny bytu. Tento systém kontroly nájemného v Polsku pokračoval až do konce roku 2004. Systém nájemní politiky v Polsku ale i nadále omezoval možnost vyššího růstu nájemného a nepovoloval pronajímatelům možnost vypovědět nájemní smlouvy ani v případech, kdy nájemníci očividně porušovali podmínky uzavřených smluv.

Na základě novelizované podoby zákona z roku 2001, která začala platit k 1. 1. 2005, může nájemné překročit 3% hranici reprodukční pořizovací ceny bytu, maximálně je však povolen nárůst o 10 % za rok. V praxi to znamená, že roční nájemné bytů podléhajících regulaci může v tomto roce v Polsku dosáhnout maximálně 3,3 % reprodukční pořizovací ceny bytu, příští rok 3,63 % hodnoty bytu.

V současné době téměř 3 miliony bytů z celkového počtu 11,5 milionu bytů v Polsku podléhají systému kontroly nájemného. Na 600 tisíc bytů v soukromém vlastnictví se vztahuje kontrola neboli regulace nájemného, což je 5,2 % všech bytů v Polsku. Podle odborných propočtů o trhu s regulovaným nájemním bydlením pouze přibližně 60 % nákladů na údržbu domů zaplatili nájemníci v rámci nájemného, ostatní náklady museli nést soukromí vlastníci anebo obce samy ze svých rozpočtů.

Dne 22. 2. 2005 rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že pokračující regulací nájemného v Polsku se porušuje článek I Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, který se týká ochrany majetku. Soud rozhodl, že současný systém regulace nájemného v Polsku, který se dotýká kromě navrhovatelky přibližně dalších 100 tisíc vlastníků nemovitostí, je stále úzce spjat ze zákony přijatými během komunistického režimu a výrazně poškozuje práva pronajímatelů bytů a přenáší na ně nadměrné finanční břemeno. Polsko by mělo podle stanoviska štrasburského soudu samo rozhodnout, jaká přijme právní a jiná opatření k odstranění a nápravě tohoto neutěšeného stavu, který ekonomicky znevýhodnil a znevýhodňuje polské pronajímatele.

Vážené dámy a pánové, nebudu zde popisovat, jaká je situace v oblasti regulace nájemného v České republice, protože se domnívám, že vám jako zákonodárcům je dostatečně známa. Nicméně chci vás odkázat k případnému studiu i na tento dokument, který samozřejmě je vám všem k dispozici i přes internet.

Nicméně to srovnání s Polskem považuji za velmi důležité, protože Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém věcném záměru uvažuje o postupné deregulaci nájemného, a to až na ona zmíněná 3 % z pořizovací ceny bytu, a to ještě z ceny stanovené administrativně přílohou vyhlášky Ministerstva financí, což podle mého názoru zcela jasně odporuje i nálezům Ústavního soudu České republiky. Navíc ten růst nájemného podle návrhu pana ministra Paroubka má být o 8 % ročně.

Jsem přesvědčen, že ta naše situace je podstatně horší než to, jak regulace nájemného doposud v Polsku probíhala, a mám za to, že máme-li se s tímto problémem řádně vypořádat, bude muset pan ministr Paroubek velmi přehodnotit svůj postoj k regulaci nájemného v České republice.

Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Tomáši Kvapilovi. Do rozpravy se dále hlásí pan poslanec Hojda.

Poslanec Pavel Hojda: Děkuji pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem navrhoval zařazení tohoto bodu hlavně z toho důvodu, že mě vedla obava o to, abychom v tomto sporu, který je připraven a bude se řešit u Evropského soudu pro lidská práva, nedopadli podobně jako v těch už citovaných kauzách. On to tady velice pěkně už řekl pan poslanec Křeček, který řekl, že se začínají stávat módou různé žaloby proti České republice, ať již oprávněné, nebo neoprávněné.

***