Neautorizováno !

(11.00 hodin)

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se tady stručně vyjádřil k předloženému návrhu ústavního zákona, který upravuje institut obecného referenda. Předem chci říci, že předpokládám jak na půdě pléna, tak případně na půdě ústavněprávního výboru věcnou argumentaci, a myslím si, že ta věc je opravdu ryze odborná a v té rovině též budou vznášeny mé argumenty.

Nejprve chci úvodem říci, že pokud zavádíme nějaký nový právní předpis, nějaký nový zákon, a to zvlášť zákon, který má charakter ústavního zákona a kterým měníme ústavní pořádek České republiky a nastavené mechanismy výkonu veřejné moci, pak bychom si vždycky měli být jisti, proč tak činíme. Já když jsem přistupoval k tomuto návrhu zákona, snažil jsem se najít odpověď na otázku, proč vláda v tuto chvíli navrhuje předložený návrh ústavního zákona. A musím říci, že jsem jasnou odpověď na otázku "proč?" nenašel. Byly zde vzneseny dva argumenty, proč je toto navrženo ze strany pana ministra, a oba lze podle mého názoru vyvrátit.

Argument první zněl, že tak konstatuje Ústava České republiky. To je sice fakt, ale Ústava České republiky nekonstatuje, že musí být institut referenda upraven v ústavním pořádku České republiky, ale že může být. To znamená, že toto není podmínkou naplnění a není to podmínkou kvality výkonu ústavního pořádku České republiky.

A ten druhý argument, který zde zazněl, se týká toho, že bude třeba se vypořádat s evropskou ústavou. S tím já souhlasím. Předem říkám, že jsem podporovatel toho, aby se o evropské ústavě rozhodovalo v referendu, ovšem toto není důvod, abychom přijali ústavní zákon o obecném referendu. Přijetí evropské ústavy lze realizovat referendem a lze to realizovat speciálním zákonem, který upraví toto speciální ad hoc referendum. Ostatně byla zde založena, neříkám přímo ústavní tradice, ale je zde již jeden konkrétní případ, kdy jsme speciálním referendem rozhodovali o přistoupení České republiky k Evropské unii.

Dámy a pánové, naopak bych velmi podrobně zvažoval a analyzoval, zda zavedení obecného referenda je nutností z hlediska posledních patnácti let demokratického právního státu České republiky a předtím jejího právního předchůdce a zda se v praxi ukázaly, či neukázaly konkrétní praktické potřeby takovéhoto institutu. A já zde říkám, když jsem se nad tímto zamýšlel, tak jsem konkrétní potřeby zavedení tohoto institutu nenašel. Myslím si, že náš ústavní řád i přes jistou historickou patnáctiletou vývojovou kontinuitu stále trpí určitými nedostatky, ovšem podle mého názoru nedostatek přímé demokracie tímto nedostatkem není. Je podle mého názoru možné diskutovat o tom, nakolik jsou nastaveny parametry mezi výkonem státní moci, resp. výkonné státní moci v podobě státní správy a samosprávy. Je možné diskutovat o tom, nakolik jsou nastaveny parametry mezi oběma komorami Parlamentu České republiky, je možné diskutovat o tom, nakolik jsou nastaveny parametry mezi nálezy Ústavního soudu a mezi mocí výkonnou a zákonodárnou, resp. nakolik moc výkonná a zákonodárná tyto nálezy Ústavního soudu respektuje. Toto vše podle mého názoru v praxi způsobuje ještě určité komplikace a bude třeba i z hlediska budoucího vývoje se nad tím zamýšlet a dolaďovat vztahy mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Ale jak říkám, referendum jako takové podle mého názoru český ústavní systém nepostrádá a jeho zavedením kvalitu výkonu veřejné moci v České republice nezvýšíme.

Naopak mám pocit, že v tuto chvíli, kdy český volič může volit do orgánů územní samosprávy, a to jak na úrovni obcí, tak krajů, kdy volí své zástupce do Poslanecké sněmovny, do Senátu, do Evropského parlamentu a kdy účast voličů je bohužel velmi nízká, tak by se institut referenda stal nástrojem aktivních menšin, které by mohly určitým způsobem takto prosazovat své zájmy. A já se pak ptám, které rozhodnutí je více legitimní - jestli rozhodnutí zákonodárců, kteří jsou zvoleni v řádných volbách např. při účasti 69 % voličů, či takovéto referendum, kterého se např. může účastnit 20, 15, ale též 10 % oprávněných voličů. Návrh zákona totiž nepředpokládá, že by byla stanovena minimální účast voličů pro platnost referenda, a to je podle mého názoru další problém. Myslím si, že pokud chceme zavést referendum do ústavního pořádku v oné obecné rovině, pak by takovýto zákon měl obsahovat minimální voličskou účast pro platnost takovéhoto rozhodnutí, a to z toho důvodu, že návrh předpokládá, že takovéto rozhodnutí v referendu bude závazné pro konkrétní orgán veřejné moci. Má-li být takto závazné, pak by podle mého názoru mělo mít výraznou míru legitimity a toho lze dosáhnout právě tím, že bude stanovena nějaká minimální účast.

Takže, dámy a pánové, tolik má první poznámka, kdy osobně neshledávám důvod k zavedení obecného referenda. Konstatuji, že zde máme zastupitelskou demokracii, máme zde ústavní systém parlamentní republiky, kdy voliči volí své zástupce do Parlamentu České republiky a od tohoto orgánu v zásadě jsou odvozeny jiné formy a ostatní formy veřejné moci. Systém podle mého názoru je funkční a není třeba jej podle mého názoru měnit. Toto je ona první poznámka.

A druhá poznámka se týká vhodnosti či nevhodnosti referenda jako takového. Sám osobně si myslím, dámy a pánové, že referendum jako takové, pokud se jím má ovlivňovat výkon výkonné moci, a to tento návrh předpokládá, tak může být v zásadě za určitých okolností nebezpečné, a to z toho důvodu, že v zásadě přesouvá politickou odpovědnost zvolených politiků, zvolených zástupců, na neurčitou masu, která v zásadě odpovědna nemůže být. O co jde? Jde o to, že pokud o určité věci, o které má rozhodovat např. vláda, rozhodne referendum, tak v zásadě potom není jasné, kdo nese takovouto politickou odpovědnost. Nehrozí nebezpečí, že např. populistická vláda, která není ochotna činit nutné reformní, ne úplně populární kroky, využije institutu referenda, aby buď tyto kroky činit nemusela, anebo aby získala alibi pro jejich konání? Anebo nehrozí naopak, že reformní vláda, která chce zavést nutné reformní kroky, bude zablokována ve své činnosti, ač získala demokratický mandát od zvoleného parlamentu, takže bude zablokována tím, že bude vypsáno referendum a to jí to zakáže?

Dámy a pánové, toto všechno jsou otázky, o kterých myslím je nutné na půdě pléna a pak následně, pokud návrh bude postupovat a nebude zamítnut v prvním čtení, diskutovat na půdě příslušného výboru. Sám osobně si myslím, že politická odpovědnost jako taková a jasnost, kdo je politicky odpovědný za které konkrétní rozhodnutí, je základem funkčního politického systému, ve kterém se střetávají jednotlivé politické strany, navrhují konkrétní řešení, ta prosazují a pak též za ně mají být případně zodpovědné. Toto je základní vodítko, podle mého názoru, pro to, aby volič při volbách se rozhodl, kterou z politických stran bude preferovat, kterou podpoří a kterou nikoliv. A právě, dámy a pánové, všichni víme, že volby a řekněme vůle voličů a ono politické kyvadlo příklonu voličů k té či oné politické straně jsou základem pro funkční demokratický právní stát, založený na konkurenci politických stran.

Dámy a pánové, tolik několik poznámek k předloženému návrhu zákona. Tyto poznámky byly spíše obecnějšího charakteru. Mám též námitky proti konkrétnímu návrhu, ty však, pokud návrh projde, vznesu při diskusi v ústavněprávním výboru.

***