Neautorizováno !


 

(9.20 hodin)
(pokračuje Emmerová)

1. Zdravotní stav a jeho determinanty. 2. Podpora zdraví. 3. Postavení občanů a pacientů v systému zdravotnických služeb. 4. Potřeba a spotřeba zdravotnických služeb. 5. Organizace a poskytování zdravotnických služeb. Financování a úhrady. Veřejná správa a její reformy. Vývoj zdravotnického práva. Výzkum a analýzy se zaměřením na organizaci a financování zdravotnictví. Vývoj veřejné správy. Rozvoj lidských zdrojů a vzdělávání. Aktéři, zájmy, instituce, jednání, zdravotnické právo.

Předpokládám, že jste využili možnosti zveřejnění návrhu koncepce na internetových stránkách a ti z vás, pro které je zdravotnictví předmětem vašeho zaměření, jste se s tímto dokumentem seznámili.

Prvním okruhem je zdravotní stav a jeho determinanty. Česká společnost se v průběhu 60. a 70. letech minulého století značně odchýlila od vývoje ve vyspělých státech a i přes lepšící se situaci rozdílu v demografických ukazatelích a nemocnosti bude muset vzniklou mezeru dohánět v příštích 15 až 20 letech. Celkový zdravotní stav je však z 80 % ovlivněn faktory mimo působnost samotných zdravotnických služeb. Myslím tím například životní styl, rizikové faktory v životním prostředí, genetické vlohy. Tomu musí odpovídat i náš vyvážený přístup k péči o zdraví.

Údaje o vývoji zdravotního stavu v České republice i na úrovni krajů jsou k dispozici v několika domácích studiích, z hlediska mezinárodního srovnání především v databázi Evropské úřadovny Světové zdravotnické organizace v Kodani.

Druhou významnou oblastí v této souvislosti je podpora zdraví. Tato problematika je zásadního významu jak z hlediska aktuálního, tak i dlouhodobého dalšího vývoje. V praxi je však dlouhodobě marginalizována vlivem převažujících a veřejnosti ze strany poskytovatelů zdravotních služeb neustále zdůrazňovaných problémů z oblasti financování a úhrad zdravotnických služeb. V letech 2002 až 2004 byla ve spolupráci s Evropskou úřadovnou Světové zdravotnické organizace v Kodani zpracována významná studie, která se zabývá hodnocením politiky podpory zdraví a její infrastruktury v České republice. Tato studie je vhodným pohledem na další možný vývoj v České republice v této oblasti po vstupu České republiky do Evropské unie.

Třetím problémovým okruhem je postavení občanů a pacientů v systému zdravotnických služeb a péče o zdraví. S vývojem nových medicínských technologií vznikají četné nové morální a právní problémy, které vyžadují také odpovídající vývoj v oblasti zdravotnického práva. Řada států zareagovala cestou speciálních právních norem, které upravují vztahy mezi pacienty, občany a zdravotníky. V České republice se podařilo přijmout zákon o transplantacích. Chybí zákon o duševním zdraví. Některé další typy vztahů mezi pacienty a lékaři by měly být upraveny v připravovaném zákonu o zdravotní péči. Česká republika ratifikovala Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, avšak nepromítla ji zatím v odpovídající míře do svého zdravotnického práva. Probíhající mezinárodní diskuse o lidských právech v souvislosti s právem na ochranu zdraví a k právu na zdravotní péči nejsou v České republice náležitě vnímány.

Čtvrtým okruhem jsou potřeby a spotřeba zdravotní péče. Potřebě a spotřebě zdravotní péče není věnována systematická pozornost na úrovni veřejné správy a zdravotních pojišťoven. Potřeba péče není objektivizována a vývoj zdravotnického systému v České republice je postaven především na aktivitách samotných poskytovatelů zdravotnických služeb. Strana nabídky, respektive existující sítě zdravotnických služeb, dominantním způsobem determinuje všechny podstatné rozhodovací procesy.

Ačkoliv je veřejně poměrně často zmiňována a kriticky reflektována neefektivnost českého zdravotnictví, především po stránce ekonomické, východiska nejsou dostatečně zřetelně hledána právě ve vzájemných vztazích mezi vývojem zdravotního stavu, existujícími zdravotními problémy, tedy potřebami péče, realizovanou poptávkou, spotřebou a existující strukturou zdravotnických služeb. Sem patří taková otázka, jako je například počet ambulantních specialistů a jejich rozmístění či komplikovaná problematika pražského zdravotnictví.

Hodnocení potřeb zdravotní péče a jejich promítnutí do struktury zdravotnických služeb s pomocí metod plánování těchto služeb jsou jedním z klíčových momentů návrhu koncepce.

Pátou oblastí je organizace a poskytování zdravotnických služeb. Proběhlé organizační změny v našem zdravotnictví a ve společnosti pod dominujícím vlivem ekonomického a tržního přístupu, například privatizace, konkurence, nevedly zatím k potřebnému zvýšení jeho efektivnosti a lidské důstojnosti, i když umožnily rozšířit spektrum nových technologií. Nedostatečně realizovaný rozvoj práv pacientů, malá vstřícnost k jeho problémům, slabé možnosti flexibilního vyřizování vzniklých stížností, to vše není vnímáno jako závažný problém. Vývoj služeb v oblasti praktických lékařů, ambulantních specialistů, nemocnic a odborných léčebných ústavů je nevyvážený. Význam primární péče je podceněn.

V nemocniční péči vedeme diskusi o různých organizačně-právních formách. Tomu musí odpovídat také vývoj nových právních předpisů. V této souvislosti jde o zákon o zdravotnickém zařízení, kterému se zatím nedaří reagovat na reálný vývoj v oblasti nemocniční péče. Do tohoto zákona, případně jeho prováděcích předpisů potřebujeme zapracovat nástroj pro sběr a zpracování dat o hospodaření nemocnic, údaje vztahující se ke kvalitě služeb, měření kvality, standardizaci služeb. Podobné právní normy pro tuto oblast v Evropě se snaží uplatňovat nástroje, které tlumí vývoj nákladů, a sledují tak cíle dlouhodobé finanční udržitelnosti. To vše bez následného rozdílu jednotlivých organizačně-právních forem.

Zatím poněkud málo pozornosti věnujeme věcně zaměřené veřejné diskusi o dlouhodobých důsledcích rozdílů mezi nemocnicemi provozovanými jako ziskově zaměřené obchodní společnosti a nemocnicemi fungujícími v neziskovém režimu. V této souvislosti bych si dovolila upozornit vedle již zmíněných potřebných právních vazeb na produkční činnost nemocnic, také na jejich vztah k § 2 zákona o krajích, na vztah k našemu ústavnímu právu, ale také na vazbu na mezinárodní dokumenty lidských práv. Diskuse těchto vazeb by nám mohla pomoci při citlivějším posouzení dlouhodobé vhodnosti či nevhodnosti jednotlivých organizačně-právních forem nemocniční péče.

Nezastávám v této věci nějaké fundamentální stanovisko. Snažím se se svými spolupracovníky otevřeně diskutovat celou problematiku. Obávám se však, že právě tato důležitá diskuse by vyžadovala delší dobu. Přednedávnem zabrala intenzivní diskuse na toto téma například ve Švédsku prakticky dva roky.

V našich současných podmínkách klade návrh koncepce určitou prioritu na aspekty udržitelného hospodaření nemocnic a na vývoj v rovině kvality a standardů. Návrh koncepce zdravotnictví je některými kritizován, že je návratem do socialismu nebo cestou k národní zdravotní službě. Kritikům jaksi unikají zásadní změny, které v naší společnosti rozvíjející demokracii nastaly. Hledáme potřebný soulad mezi trhem, státem a občanskou společností, a to cestou rozvoje demokratických institucí, rozvoje poznání, dostupnosti informací a poznatků, nezávislou reflexí společenského vývoje cestou výzkumu a podobně. Decentralizace veřejné správy, reforma územní veřejné správy nám otevírá prostor pro rozvoj demokratických institucí a procesů na úrovni krajů.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP