Neautorizováno !

(18.00 hodin)
(pokračuje Kalousek)

Chtěl bych vám poděkovat za diskusi, která proběhla o této předloze. Upřímně řečeno, nedomnívali jsme se my, kteří jsme ji sem předložili, že budeme příliš chváleni. Nicméně byli jsme přesvědčeni, a stále ještě i jsme, že způsob projednávání státního rozpočtu běžnou praxí posledních let si skutečně zaslouží svoji základní diskusi, že tato předloha, která má diskusi vyprovokovat, si nezaslouží své zamítnutí hned v prvním čtení.

Budu-li reagovat na připomínky z diskuse - absolutně nezpochybňuji suverenitu této Poslanecké sněmovny k zákonu o státním rozpočtu. V žádném případě. Řekl jsem i ve své předkládací řeči a myslím, že bychom to našli i v předloženém návrhu, že Sněmovna a pouze Sněmovna je suverénem. Ale také s tou suverenitou musíme umět nakládat, jak zhruba ústava a zákonodárce předpokládal.

V diskusi padlo - a teď prosím jenom cituji - kolegové, neblázněme, je to jenom 0,2 procenta výdajů ze státního rozpočtu. To je pravda. Řekl to pan kolega Václavek. Těmto 0,2 procenta věnujeme, kolegové, a to zase vím já, 99 % času projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu. V tom prosím pěkně spatřujete svoji suverenitu? V tom spatřujete svoji převahu nad státními úředníky? Že se vyřádíte nad těmi 0,2 procenta? Že těch 906 miliard navrhnutých exekutivou zde projde jako nůž máslem, ale nad těmi dvěma miliardami velmi vášnivě a vážně diskutujeme, a tím potvrdíme suverenitu tohoto zákonodárného sboru?

Myslím, že v tom ta suverenita nespočívá. Suverenita by spočívala v tom, kdybychom se opravdu věnovali 908 miliardám a skutečně se neptali, proč škola v Lanškrouně má dostat dvě miliardy, ale proč ta či ona kapitola má 35 miliard, a nikoliv 20, které by jí docela bohatě stačily. Tam bych viděl tu suverenitu. Jestliže se vyřádíme ve své suverenitě nad školou v Lanškrouně - omlouvám se Lanškrounským, netvrdím, že tam nějaký takový titul je - tak se státní úředníci smějí, až se za břicho popadají.

Mám za sebou sedm let parlamentní praxe, předtím jsem byl osm let státní úředník. Přesně tohle jsem dělal. Dělal jsem to rád a docela jsem to uměl. Přinesl jsem do této Sněmovny vždy nějakou hračku, s tou si poslanci hráli, měli pocit své suverenity - a já jsem si jako úředník dělal, co jsem chtěl. Bylo to ode mne ohavné. Docela rád bych to nedovolil stávajícím státním úředníkům, ale zdá se, že kolegové, kteří navrhovali tuto předlohu zamítnout, si přesně tento postup přejí.

Padlo také v této rozpravě - ty dvě až tři miliardy rozdáme. Dovolte prosím pěkně, kolegové, abych řekl - kde ty dvě až tři miliardy sebereme? To je ta druhá strana ostří. Přerozdělovací proces holt spočívá v tom, že mám-li někomu něco dát, musím to někde sebrat. Přičemž vás ujišťuji, že pojem spravedlnost vnímají obě dvě strany tohoto redistribučního procesu silně rozdílně. Pokud pan kolega Václavek je radosten z toho, že někomu něco rozdáme, zbytek, který nic nedostane, musí být velmi smuten, že mu to bylo sebráno. Minimálně v tom, že platí vyšší daně, než by musel platit, kdyby se to nerozdávalo.

V diskusi padaly termíny dobrý nebo špatný. Současná praxe, jak jsem pochopil, je dobrá, návrh je špatný. Nezlobte se, já to nevím. Nejsem tak pyšný, abych věděl, jestli to, co děláme, je dobré, jestli změny jsou špatné, nebo naopak. Ale troufnu si říci, že stávající praxe je z hlediska ekonomického nekompetentní, z hlediska společenského klientelistická. O tom prosím pěkně žádná (?). Odvolávám se na fázi projevu pana poslance Římana, který zde poměrně přesně citoval, proč právě tato rekonstrukce místních komunikací, proč právě tato hřbitovní zídka, proč právě tato kaplička. No proč právě? Protože právě ta má nějakého svého patrona z řad poslanců Poslanecké sněmovny. Těch dalších padesát měst, která to potřebují stejně, možná více, takovéhoto patrona nemají.

Že tento návrh je diskriminační vůči poslancům? Není. Vůči těm, kteří se skutečně chtějí věnovat rozpočtu jako celku, které nezajímají pouze ty dvě miliardy, ale které zajímá těch 908 miliard, diskriminační není. Diskriminační může být jenom vůči těm, kteří jedenáct měsíců v roce spí spravedlivým zimním spánkem a vzbouzejí se pouze pro listopad, aby získali ten jeden jediný titul do té či oné obce na tu či onu hřbitovní zídku, školu či rekonstrukce místních komunikací. Rozhlédnu-li se touto Sněmovnou, v tomto volebním období zde žádný takový poslanec není. To znamená, že nikdo z nás se nemusí cítit diskriminován.

Pan poslanec Martínek říkal, že pro celou řadu měst a obcí jsou to životně důležité výdaje. Samozřejmě ano, jsou. Nicméně ty, které jdou z vládního návrhu, mají jednu specifickou vlastnost, kolegyně a kolegové. Je tam ze zákona anebo z podzákonných pravidel pevná spoluúčast. Něco, na co si musíme zvyknout.

Dovolte malou odbočku. Zkusme si uvědomit, zkusme si představit, že - sluší vám to, paní poslankyně, vypadáte ještě poutavěji než kdykoli jindy (k poslankyni Orgoníkové) - že končí doba financování z národních zdrojů, že všechny rozvojové projekty budou financovány z evropských zdrojů. A to, na co jsme zvyklí z národních zdrojů, budeme muset soustředit na kofinancování. To je naprosto brutální realita. Zkusme si to uvědomit, že to tak je. Že to tak bude za rok, za dva, za tři zcela určitě.

Všechny vládou navržené projekty předpokládají velmi významnou spoluúčast investora jako záruku efektivity této investice. S jednou jedinou výjimkou. S výjimkou těchto poslaneckých pomníčků. Tam žádná spoluúčast být nemusí. Jenom proto se může stát, a stává se to poměrně často, že je schválena rekonstrukce základní školy v obci, kde žádná škola neexistuje, je schválena výstavba plaveckého stadionu v obci, kam není zavedena voda, kde je schválena investice tam, kde není zdaleka stavební povolení, ale kde územní plán té obce takovouto investici vylučuje. A rozpočtový výbor je pak zpětně zavalován desítkami a desítkami rozpočtových žádostí, kde ti, kteří často ani nevědí, jak se dostanou k těmto penězům, píší: My jsme dostali peníze na tento účel, ale je absurdní, že bychom je na tyto prostředky použili, prosíme vás, dejte nám je na něco jiného. - Tím odpovídám na dojemnou větu pana poslance Martínka, který říká, jak dlouhodobě a pečlivě jsou investice připravovány. Prdlajs! Kolikrát ty obce… (Smích a hluk v sále.)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, měl bych vás vést k pořádku.

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, že jste mě vedl k pořádku.

Kolikrát ty obce ani nevědí, že jsou jim zákonem o státním rozpočtu tyto investice přiřknuty. Dozvědí se to až později.

Je vůlí této Poslanecké sněmovny jako suveréna, zda si přeje zachovat stávající praxi, nebo zda si ji přeje změnit. Pokud si ji přeje změnit, prosím o postoupení tohoto návrhu do druhého čtení. Děkuji.

***