Neautorizováno !

(16.40 hodin)
(pokračuje Záruba)

V tvrdé konkurenci mezi vzdělávacími ústavy budou vítězit ty nejlepší. Nabídka vzdělávacích programů bude hýřit různorodostí, spojenou s náročností. To vše bude mít za následek vzrůst vzdělanosti společnosti se vším co s tím souvisí.

Bohužel ministerstvo stále nedůvěřuje schopnostem vedení škol, nedůvěřuje volné soutěži, a co je zarážející, nedůvěřuje zdravému úsudku žáků a jejich rodičů. To nám předvedla ve své zprávě i zpravodajka.

Předkládaná novela alespoň zčásti zmírňuje tvrdý dopad zákona na žáky v oblasti jejich přijímání na střední školy. Nechme na žácích a jejich rodičích, aby se sami rozhodli, na kterou střední školu si podají přihlášku. Rozhodují se o svém dalším životě bez moudrého rozhodování úředníků. Ať si podají přihlášku na všechny střední školy. To nebude finančně, kromě nich samých, nikoho zatěžovat. Ať se střední školy domluví na termínech prvního kola přijímacího řízení a přijímacích zkoušek tak, aby si termíny nekolidovaly. To vše bude jenom ku prospěchu konkurenčního prostředí. Zájem žáků o přijetí pak bude zrcadlem kvality jednotlivých středních škol.

Pochopme již konečně, že školství a vzdělávání je službou, a čím tato služba bude kvalitnější, tím kvalitnější budou produkty. Návrh novely je tudíž žádoucí pro to, aby se v budoucích studentech středních škol vytvářel pocit samostatnosti v rozhodování, pocit, že o sobě mohu rozhodovat sám, že jsem sám sobě zodpovědný za svůj budoucí život. A to snad za to stojí.

Doporučuji proto Sněmovně, aby tisk 865 propustila do dalšího projednávání. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zárubovi. Slova se ujme pan poslanec Milan Bičík. Připraví se paní poslankyně Šojdrová ve svém vlastním vystoupení, nikoliv jako zpravodajka.

Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Milan Bičík: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych své vystoupení k návrhu kolegy Bartoše a dalších na novelu školského zákona uvedl krátkou citací: "Bylo by zbytečné si zastírat, že řada problémů zůstala nedořešených. Některé z nich jsou odborného charakteru, možné alternativy mají v řadách zúčastněné a odborné pedagogické veřejnosti, mají své zastánce, samozřejmě mají i své odpůrce. V takovém případě je možné hledat kompromis, nebo se smířit s tím, že většinovou podporu v daném okamžiku získá opačný názor než můj. Podle poznatků z praxe pak přímo uznat svůj omyl nebo iniciovat nápravu."

Uvedené čtyři věty, kolegové a kolegyně, jsem v této Sněmovně přednesl 22. června loňského roku ve druhém čtení návrhu školského zákona. Ne ovšem z těchto dnes projednávaných, ale z dalších závažnějších důvodů náš klub v závěrečném hlasování školský zákon nepodpořil. Na rozdíl od dnešních navrhovatelů jsme se ovšem snažili obsah zákona ovlivnit, na rozdíl od nich v řadě případů nehovoříme o minách, ale o problematických ustanoveních, o jejichž obsahu by měla rozhodnout praxe.

Dnes posuzovaný návrh, jak už jste několikrát slyšeli, předpokládá změnu v organizaci a průběhu přijímacího řízení žáků na střední školy, tedy § 60 a § 61 platného zákona, a já přiznávám, že i my jsme měli určité pochybnosti, porovnávali jsme ten nový přijatý způsob přijímání na střední školy se starým zákonem, že jsme si ověřovali reakci a stanoviska škol i veřejnosti, a podotýkám, že včetně zastánců práv dítěte. Změnu jsme navrhovali pouze jednu, ta akceptována nebyla. My jsme se s tím zatím smířili.

Co je ale zajímavé a na co bych chtěl upozornit - v připomínkovém řízení k návrhu zákona se vyjadřovalo 58, čili zhruba 60 míst, a kdo jste viděl výsledek připomínkového řízení, tak asi víte, že někdy i v dojemné obsahové a stylizační shodě, dokonce včetně pravopisných chyb. K § 60 se vyjadřovalo 18 připomínkových míst a nikdo z nich neprotestoval proti počtu přihlášek, naopak, několik významných připomínkových míst přímo požadovalo pouze jednu přihlášku, a dokonce požadovalo i omezení počtu kol přijímacího řízení. Zrušení části odstavce 4 § 60 nenapadlo nikoho ani ve snu, a tím zcela logicky ani další opatření obsažená v dnešním sněmovním tisku nikdo nenavrhoval. Také v průběhu projednávání návrhu školského zákona tady, v Poslanecké sněmovně, ustanovení týkající se přijímacího řízení na střední školy nikdo nerozporoval, a pokud si vzpomínáte, ani pan Bartoš, který se ve svých třech vystoupeních pouze jednou obecně zmínil o vzdělávací volbě.

Nehodlám, kolegyně a kolegové, spekulovat, kdo, co a proč bylo příčinou té svého času mediální kampaně a dokonce i petiční akce proti novému systému přijímacího řízení. Omezím se na stručnější rozbor návrhu, který máte na pracovním stole, a chtěl bych poděkovat kolegyni Šojdrové, která rozebrala i některé podrobnosti, ve kterých se shodujeme.

Čili nejprve dvě napůl řečnické otázky. Já se vás chci zeptat: řeší návrh, který předložili předkladatelé, něco pro letošní rok, pro aktuální situaci? Já tvrdím, že neřeší. Platnost zákona je navrhována od 1. 9., čili veškeré otázky v případě přijetí zákona by byly řešeny až v příštím roce. Máme čas. To je první moje poznámka.

Druhá poznámka se týká toho, zda existují nějaké jasné signály, že by praxe potvrdila obavy předkladatelů, které vyjadřují v důvodové zprávě. Zase říkám - praxe nic takového nepotvrzuje, přijímací řízení totiž ještě neproběhlo, a pokud se podíváme na to, jaká je situace v současné době, chci upozornit na něco, co nezaznělo, že totiž vzdělávací nabídka na středních školách významně převyšuje poptávku i v současné době. Víte, že mluvíme o optimalizaci.

Za druhé bych chtěl poznamenat, že dosavadní dílčí informace o počtu přihlášek na jednotlivé typy škol potvrzují rozložení zájmu, jak tomu bylo i v předcházejících letech. A tak je to koneckonců dlouhodobě.

Třetí otázka, na kterou bych chtěl slyšet odpověď: zda nový návrh je skutečně bez chyb a nedostatků a zda naopak třeba neobsahuje další - pan předkladatel tomu říká miny, které by třeba současný zákon nejen nezlepšily, ale i zhoršily. Tady bych chtěl připomenout některé věci, o kterých už tady bylo hovořeno.

K článku I bodu 1, bodu 2 návrhu. Uchazeč nebo jeho zákonný zástupce má u všech typů středních škol možnost podat libovolný počet přihlášek, v praxi limitovaný pouze termíny přijímacích zkoušek, tam, kde budou vyhlášeny; současně se ruší povinnost ředitele školy přihlédnout v přijímacím řízení ke znalostem uchazeče předchozího vzdělávání, tedy k vysvědčení, k výstupnímu hodnocení, tedy shrnujícím poznatkům základních škol o schopnostech, předpokladech, zájmech a význačných osobnostních rysech žáka, tedy obecně předpokladech ke studiu, třeba i ke studiu ve vybraném oboru.

To, co zde nezaznělo - myslím, že dochází tímto návrhem k určité dehonestaci několikaleté poctivé práce a činnosti třídních učitelů, výchovných poradců a dalších poradenských zařízení i všech pedagogů základních škol. Vždyť jejich zájmem je, aby děti co nejlépe připravili na další studium. Jde prakticky, a mám obavy, že by to tak dopadlo, o určitou likvidaci celé oblasti výchovy k volbě povolání, která je významnou součástí práce základních škol, i systému hodnocení a klasifikace žáků na základních školách.

Pak tady zůstávají podrobnější otázky, které rozebrala kolegyně Šojdrová. Nechci je dále zdůvodňovat. Zmíním se alespoň o tom, že také mně není jasné, proč navrhovatelé ruší požadavek na souhlasné vyjádření nezletilého uchazeče na přihlášce o studium, podané zákonným zástupcem nezletilého uchazeče. Není mi to jasné v kontextu s důvodovou zprávou.

K článku I bodu 1, čili to je odstavec 3 § 60. Tam jde o to, že v případě, kdy ředitel střední školy rozhodne v rámci přijímacího řízení o konání přijímací zkoušky, předpokládá návrh její konání ve třech termínech. Zaměření a náročnost zkoušek konaných v různých termínech podle návrhu musí umožnit stanovení celkového pořadí uchazečů za celé první kolo přijímacího řízení.

***