Neautorizováno !

(11.00 hodin)
(pokračuje Čurdová)

Proto byla nezbytná novelizace zákona k odstranění různých výkladových problémů, a to tak, aby byl posílen jeden z nejpodstatnějších cílů zákona, o kterém tady nikdo z mých předřečníků nehovořil, a to je zajištění jistoty třetích osob, jehož důležitost je vyzdvižena i v samotném odůvodnění nálezu Ústavního soudu.

Dovolte mi, abych velice stručně citovala důvody, které vedly k tomu, aby tento zákon byl předložen. Podle mého názoru a podle i důvodů, které jsou uváděny, je do zákona nutné začlenit ustanovení výslovně potvrzující, že subjekty založené církvemi a náboženskými společnostmi mohou nabývat právní subjektivity i podle jiných zákonů. Je potřeba, aby tyto záležitosti byly v zákoně explicitně uvedeny.

Další důvod. Ustanovení, že zápis předmětu činnosti do rejstříku podle zákona nenahrazuje oprávnění k jeho výkonu, které vzniká až na základě splnění podmínek podle jiných zákonů. Zde existuje několik různých odůvodnění, která lze tady v této chvíli citovat. Je to například stanovisko expertní skupiny, které uvádí, že jiný výklad by byl v rozporu s principem rovnosti před zákonem, a to podle článku 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Dalším důvodem je nezbytnost upřesnit okruh evidovaných subjektů založených církvemi a náboženskými společnostmi podle zákona.

Další důvod, který vedl k předložení této novely. Je nutné v maximální možné míře zajistit ústavní princip rovnosti občanů České republiky a princip konfesní neutrality státu ve věci církví a náboženských společností. Už zde citovaný paragraf článku 1 a článku 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tolik kritizovaný ve vystoupeních, to znamená výklad článku 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. To znamená, že tady se musí odstranit a projednat snahy o jiné právní výklady právě tohoto článku Listiny základních práv a svobod a právního řádu České republiky, které nejsou v souladu s ústavními principy, které jsou uváděny v předcházejícím bodě.

Další důvod. V návaznosti na rozšíření rozsahu evidovaných právnických osob podle zákona je nezbytné novelou zákona stanovit podmínky pro evidenci charit a diakonií, které nemohou být stejné jako podmínky pro evidenci vnitřních součástí církví a náboženských společností. Opět je to ona citovaná rovnost před zákonem.

Poslední. S ohledem na zajištění jistoty třetích osob je nutné i v novele zákona stanovit povinnost církvím a náboženským společnostem doplnit údaje podle zákona.

Tady si myslím, že nejde o žádné přepisování a předkládání bible. Já jsem se trošičku zarazila, když o tom tady hovořil pan kolega Talíř. Myslím si, že to bylo míněno jako pokus o vtip.

Myslím si, že i pro církve, diakonie, charity by měla platit stejná pravidla jako pro všechny ostatní, byť uznávám, že jejich činnost je specifická, je zaměřena na specifický okruh občanů. Jak již jsem říkala, zákon v žádném případě nenarušuje vysokou úroveň svobody církví, přístupu k vyznání, k práci charit a dalších organizací, které jsou nábožensky zaměřené v České republice.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Moje otázka je jasná. Kdo se další hlásí do rozpravy? Žádnou přihlášku nevidím, rozpravu končím. Dávám možnost vystoupit panu ministrovi se závěrečným slovem. (Velký hluk v sále.)

Ministr kultury ČR Pavel Dostál Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem rád, a to zdůrazňuji, že ačkoliv se jedná o ve své podstatě tak konfliktní zákon, tak debata probíhá bez vášní a opravdu nemá ideologický charakter. Děkuji všem, kteří v debatě vystoupili. Přesto bych se rád pokusil uvést věci na pravou míru. Nejsem kancelář na uvádění věcí na pravou míru, ale nesouhlasím s některými názory.

Obecně tedy k vystoupení pana poslance Talíře. Jeho dlouhé citace, pokud se týká rozhodnutí Ústavního soudu. Myslím, že v té souvislosti je důležité zdůraznit, a byl bych rád, kdyby přítomní právníci si vyslechli tento názor, že v komentáři Ústava a ústavní řád České republiky, první díl - Ústavní systém od autorů pana profesora Pavlíčka a pana doktora Hřebejka, uznávaných odborníků v oblasti ústavního práva, se na straně 308 dočteme zásadní můj protiargument proti argumentačnímu vystoupení pana poslance Talíře.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane ministře, dříve, než budete citovat onen argument, prosím všechny kolegy nalevo, napravo, koneckonců i uprostřed, aby se zklidnili. Prosím opravdu o klid!

Prosím, pane ministře.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál Takže cituji z onoho komentáře Ústava a ústavní řád České republiky: "Podle analogie iuris jsou ve smyslu článku 89 odst. 2 závazná" - tedy myslím závazná odůvodnění nálezu Ústavního soudu - "pouze vlastní rozhodnutí, tedy výrok Ústavního soudu, nikoliv odůvodnění, a zejména ne ty části odůvodnění, které obsahují hodnocení a jiné nezávazné názory, které jsou předmětem svobodného vědeckého bádání." Zde není žádné pochybnosti o tom, že závazné jsou pouze výrokové části jednání. To se myslím jednoznačně vztahuje i na výrok Ústavního soudu v této souvislosti.

Předseda Ústavního soudu doktor Rychetský k tomuto uvedl pro deník Právo 31. 10. 2003: "Dodnes trvá spor, zda charakter obecně závazného předpisu má jenom výrok Ústavního soudu, nebo jestli lze stejnou míru závaznosti přiznat i odůvodnění jeho nálezu. Podle mého soudu ji lze maximálně přisoudit té jedné právní větě, pokud ji tam dokážeme nalézt.

Teď chci říci zcela vážně. Nikdo není neomylný, ani Ústavní soud. Současně chci poukázat na to, že zákon o Ústavním soudu exkluzivně říká, že každý soudce má právo na odlišný názor i na to, aby byl publikován s plným uvedením jeho jména. Toto ustanovení zákona si musím vyložit tak, že publikuje-li se odůvodnění nálezu a pak odlišný názor, nemohu tvrdit, že to odůvodnění je právní normou a odlišný názor nikoliv."

Tolik tedy k argumentům pana poslance Talíře, pokud se týká Ústavního soudu.

Pokud se týká jeho otázky ke zdravotnickým zařízením, která jsou v tomto zákoně zmíněna, zde jsou zmíněna ve smyslu zdravotních služeb poskytovaných diakoniemi a charitami. V žádném případě bychom nemohli souhlasit opravdu s onou evidencí nemocnic, jak se o to pokusila Nemocnice Milosrdných sester svatého Karla Boromejského v Praze, kde jsme zamítli tuto žádost v prvoinstančním řízení a následně i v druhoinstančním řízení. Nemocnice byla podle údajů v návrhu na evidenci zřízena podle zákona č. 308/1991 Sb. V letech 1994 až 1996 byla pouze přechodně vedena v rejstříku právnických osob podle tohoto zákona, ze kterého byla již prosím v roce 1996 - chtěl bych toto říci panu poslanci Talířovi, zřejmě v té době byl ministrem kultury - vyřazena.

***